Pokud se ocitnete v Kambodži, zapomeňte na český zvyk „pohladit si břicho a říct: tak jsem se narval“. Tady se hraje na vyšší city. Pokud vám někdo nabídne jídlo, nenabízí jen kalorie, ale kus své laskavosti.  Takže pozor na gesta! Nejpřirozenějším projevem díků je tu sampeah – sepnuté dlaně před hrudníkem s mírnou úklonou hlavy. Čím nižší úklon, tím hlubší úcta. Je to univerzální jazyk, kterým neurazíte nikoho od pouličního prodejce až po hostitele v odlehlé vesnici. I ten nejdrsnější cestovatel v ten moment pochopí, že jídlo je v Kambodži posvátný dar.

Zatímco v Asii bojujete s úctou, v Itálii bojujete s tradicí. Objednat si v Neapoli pizzu s ananasem je v podstatě žádost o vyhoštění ze země. A těstoviny? Pokud je začnete krájet nožem, uslyšíte v dálce plakat stovky italských babiček. V Itálii je jídlo náboženství a vy jste v jejich chrámu jen hostem, který by se měl modlit k olivovému oleji a nikdy, ale opravdu nikdy, si nedávat cappuccino po jedenácté dopoledne. Italové totiž věří, že mléko po obědě zastavuje trávení (a pravděpodobně i rotaci zeměkoule).

Pokud chcete vidět italského kuchaře plakat, požádejte ho o kečup. Pro Italy je to totiž nejvyšší urážka jejich kulinářského umění. Věří, že kečup je průmyslový zabiják chuti, který totálně přebije poctivou omáčku z čerstvých rajčat a bazalky. V Itálii se jídlo nekonzumuje, ono se uctívá – a kečup na špagetách je v jejich očích něco jako sprejování graffiti na stěny Sixtinské kaple.

Ve Francii není jídlo konzumace, ale debata. Pokud vám nabídnou sýr, není to svačina. Je to test vaší trpělivosti a čichových buněk. Správný Francouz dokáže o jednom kousku plísňového sýra mluvit déle než český politik o státním rozpočtu. A pamatujte: chleba (bageta) se na stůl nepokládá kůrkou dolů. Prý to nosí smůlu. Nebo vám ho prostě číšník sebere, protože urážíte jeho estetické cítění.

Ať už žvýkáte grilovanou murénu na pláži v Kambodže, nebo se snažíte nenápadně vyplivnout příliš uleželý camembert v Normandii, jedno pravidlo platí všude: Úsměv a pokora fungují lépe než slovník. S nimi vám odpustí místní i to, že u toho stolu sedíte jako „nenasytný cizinec“. Protože vděčnost, ta chutná všude stejně.



Zdroj: Gemini