Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pondělí 12.10.2026, svátek má Marcel 

Hledej

Autorský web

Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška


Nejčtenější za 14 dní

Pokusnej Motýlek otevírá tabu autoimunitních onemocnění i cestu k sebepřijetíKonec pohádky?Osud budoucího filozofa KlímyRakovina dutiny ústní postihne stovky Čechů ročně. Poznejte příznakyJak psal Klíma Ladislav svá dramataVyšel televizní scénář seriálu Bouře stoletíKřtíme, čteme, podporujemeStříbrná svatba České republiky a Cinema CityDěsy MUDr. Emila TrévalaAntarktida, Arktida, kačeři a strýc SkrblíkKonec zrcadlového bludištěDnes máme výročí: 9. 10. se narodil Vladimír Menšík


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Zeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál

04.03.2026   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Zeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál Od smrti Julia Zeyera (*26. dubna 1841) uběhlo letos v lednu 125 let.
Těsně předtím o něm vyšla zbrusu nová knížka editovaná Martinem Hrdinou - a jmenuje se Čtení o Juliu Zeyerovi.

Po mamince byl Žid. Sice se u nich doma mluvilo německy, ale chůva mu imputovala základ češtiny. I národnostně se pak jako Čech identifikoval, ale… Zoufal si velmi často a cítíval se deptán nechutnostmi typicky českého ne-charakteru.
V naší knížce uvažují o Zeyerovi mnozí. Mezi mimi Neruda, Vrchlický, Svatopluk Čech a Josef Václav Sládek. Taky Jiří Karásek ze Lvovic, Arnošt Procházka, Šalda, Neumann, Miloš Marten, Hugo Salus, Arne Novák, Timotheus Vodička, Jan Zahradníček a - dokonce - Rainer Maria Rilke. Je to dost chvály, ale ne ódy. I výhrady. A mezi všemi jediný ryzí nenávistník a pokrytec absolutního kalibru. Každý takového osobního zlocha někde máme a pro Zeyera to byl Machar - a cituji (1905):
„Zeyer byl slaboch jako člověk, slaboch jako básník… Jeho reci mají limonádu místo krve a místo citů sentimentalitu pastýřů… Předlohy zředil, zmalichernil, pokazil; připravil o vzácnou patinu středověkých kronik a nedal jim za to vůbec nic… Vše „pozeyeroval“ svým typicky jednotvárným způsobem… Hází hvězdami, hází květinami, stříbrem, topasy, smaragdy a přídavnými jmény luzný, sladký, spanilý, půvabný…“ Atd. A že Macharem lomcovala při psaní onoho ataku i závist, je patrné ze závěru téhož textu (a opět cituju):
„Tomuto Zeyerovi se dostalo všeho, čeho si spisovatel může přát. Pěkného vydání spisů, spousty rozborů jejich a mnoha studií. Dokonce i pomník mu postaví, zatímco třeba v díle Nerudově zatím klidně řádí nakladatel Topič, a to bez kontroly a odpovědnosti.“
Ani komunistický básník Stanislav Kostka Neumann nechtěl či jednoduše nedokázal najít pro Zeyera zrovna moc pochopení, i když se snažil víc. Román o věrném přátelství Amise a Amila (1877) je pro něj produkt přesmoc zjemnělého vkusu a výsledek mánie bohatce, který se nudí. I Neumann je navíc „vytočen“ skutečností, že stát přispěl na Zeyerův pomník, a tady se zkusím kýčovitě přiznat, že jsem u onoho pomníčku taky párkrát byl a jednou mě tam dala hubičku spisovatelka Heda Bartíková, která se tam důvěrněji scházívala jako dívka i s jinými - a nijak se za to nestydí.
Ani Češi snad za Zeyera stydět nemusejí. Roku 1931 se sice T. G. Masaryk nepěkně zmínil o tom, že na něj zapůsobil „nemužný dojem“, ale president jej potkal dvakrát na půdě podniků jako pražská Unionka či U Náprstků, což se nedá moc počítat. A Masaryk (zpovídaný Čapkem) tu rozhodně nemíní a nerozebírá Zeyerovo dílo, o němž Šalda téhož roku napsal - a možná v přímé oponentuře k Masarykovu vyjádření: „Po některých stránkách je to náš nejmužnější básník.“ A měl ho v linii času za přirozený „spojovník“ Máchy a Březiny.
Texty v našem Čtení o Juliu Zeyerovi (2025) byly prvně zveřejňovány od sedmdesátých let 19. století do 40. let století dvacátého; a zatímco první tři oddíly ukazují, jak se o díle soudilo ještě za bardova života, tři závěrečné se věnují posmrtné recepci.
Už zmiňovaný Neruda srovnal Zeyera pohotově s Turgeněvem, ale Vrchlický je možná trošku šizuňk. Sice vnímal jasně, že kolega nekomolí své vidiny pražádnými estetickými předpisy a nijak je nemrzačí. To uznával, to se mu líbilo, to vyzdvihl jako klad. Ale sotva Zeyer dodýchal, týž den Vrchlický napsal, že byl „jen a ouze epik“ a měl jediným zdrojem inspirace exotiku. A co snad i pobaví? Podle Vrchlického byl Zeyerův výraznější úspěch u čtenářek (a připojím, že třeba i má maminka se mi svěřila, nakolik bývala v mládí Zeyerem uchvácena) důsledkem jeho neznalosti žen, které „mívají radši ty, co jim zcela nerozumějí“.
A Vrchlický poznamenává, že mají Zeyerem přetavené staré látky podobu pouhých neinvenčních odlitků. Zeyer, a to je taky známo, přestal s Vrchlickým v určitém momentu „z uměleckých důvodů“ mluvit, což už nikdy neporušil; a zatímco Vrchlický ho jako konkurenci dozajista nevnímal a litoval oné roztržky, Zeyer možná Vrchlického nadprodukci podobně cítil.
Jasné to bylo pro pozdějšího básníka Jana Zahradníčka. Kdo je Zeyer? Inu, je to „rafinovaný a moderní Evropan, nesmírně citově a intelektuálně zvídavý.“ Jím stvořenou aktualizaci bájí považoval Zahradníček za přínosnější než přesné překlady; a shrnu-li sumu postřehů z knihy Čtení o Juliu Zeyerovi, snad mohu napsat toto:
Nebyl schopen přetvářky, nepodbízel se davu (neměl to zapotřebí), trpěl českou malostí a… sám byl jedním z nejvyšších duchů světa.
I jeho kamarád Sládek (zajeli si do Skandinávie) ho označil za „národního proroka“ a pro Karáska ze Lvovic byl hrdý, nezávislý umělec par excellence.
Zeyerova (trudná) próza Jan Maria Plojhar (1891) je srovnatelná s Annou Kareninou a (depresivní) Dům u tonoucí hvězdy (1894) představuje nejspíš vrchol všeho, co kdy Zeyer napsal. I kritik Krejčí, který zprvu do Zeyera různě vandroval, otočil už v devadesátých letech 19. století (1896)… a napsal:
„Léta jsme papouškovali, že je to nemoderní, reakcionářský podivín, poslední mohykám romantismu. Zatím… On jediný a sám a nechápán znamenal přechod k poezii budoucnosti.“
Ve stejné edici, kde vyšly tyto statě, jsou v prodeji mj. antologie textů o Elišce Krásnohorské (zdaleka nenapsala jen Svéhlavičku), Bohumilu Hrabalovi, Ladislavu Klímovi, Richardu Weinerovi a nejnověji i Josefu Váchalovi.

Čtení o Juliu Zeyerovi. Antologii uspořádal a úvod napsal Martin Hrdina. Jako 25. svazek edice Antologie vydal Institut pro studium literatury. Praha 2025. 328 stran.
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Fátima Ahmed - 6.5.2026 - 16:25

půjčku
Ahoj bratři a sestry
Jsem zde, abych svědčila o Boží dobrotě v mém životě a o tom, jak jsem byla zachráněna před finančním stresem, protože moje firma upadala a moje rodina byla v tak těžké situaci, že jsme nemohli ani zaplatit školné pro děti, protože hořkost ovládla mé srdce.
Můj manžel také selhal, protože jsme provozovali rodinný podnik ve Valencii, kde jsme byli zmatení. Můj manžel se pokusil získat půjčku od banky, ale byla mu odmítnuta, a tak si šel hledat půjčku online, protože ho podvedli nějací online podvodníci, kteří mu slíbili půjčku a řekli, že musí zaplatit poplatek, aby ji získal. Můj manžel si půjčil peníze od svých přátel, aby poplatek zaplatil, a pak si s nějakou výmluvou vyžádali další poplatek. Musel si jít půjčit od svého bratra v Madridu, aby se ujistil, že dostane půjčku alespoň na financování potřeb rodiny, a poté, co poplatek zaplatil, byl s nějakou výmluvou požádán, aby zaplatil znovu. To vedlo k nárůstu hladu v rodině, takže jsme museli sbírat jídlo od našich blízkých sousedů. A měsíce jsme trpěli a podnik byl dočasně uzavřen.
Takže jedno věrné odpoledne kolem 14:00 mi zavolala jedna blízká sousedka a řekla, že si vezme půjčku od online půjčovací společnosti. Pokud půjčku získá, představí mi ji. Šly jsme tedy společně k bankomatu a zkontrolovaly si půjčku. Půjčka tam nebyla. Čekaly jsme tedy asi 30 minut, pak nám na telefon přišlo upozornění z banky, že na účet obdržela peníze. Zkontrolovaly jsme tedy zůstatek na jejím účtu a viděly jsme půjčky ve výši 180 000 eur.
Okamžitě jsem se na veřejnosti rozplakala a jediné, na co jsem mohla myslet, bylo, že kdybych měla tuhle částku, mé problémy by byly pryč. Tak jsme šly domů. Manželovi jsem to neřekla. Za těch 100 eur, co mi dala, jsem si koupila nějaké potraviny domů a podepsala smlouvu. Se sousedkou jsme požádaly společnost o půjčku, protože mi dala pokyny, takže jsme postupovaly podle pokynů, protože proces byl stejný. Takže po všech těchto procesech mi společnost také poskytla půjčku

.(`’•.¸(` •.¸* ¸.•’´)¸.•’´)..«´ Ibrahim Ismail Loan Finance ¨`»(Ibrahimismailloanfinance@gmail.com)
..(¸. •’´(¸.•’´ * `’•.¸)`’•.¸ ). +393508504134

Můžete se také zaregistrovat a vyřešit své finanční problémy.
Sdílím tento příběh, protože vím, že tolik lidí potřebuje finanční pomoc a společnost vám pomůže.

Jmenuji se Fatima Ahmed
Název společnosti: Ibrahim Ismail půjčku Finance

Telefon/Whats App společnosti: +393508504134

E-mail společnosti: Ibrahimismailloanfinance@gmail.com


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0356 s