ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 17.4.2026, svátek má
Rudolf
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyCo funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisMilovník knih v roli kataDvousetletý Gustave MoreauOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Marně vzpomínám na ZoruNámořník z domu s cimbuřímMezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Kingovské příběhy Ronalda Malfiho
07.03.2026 Ivo Fencl Literatura
Úvodem roku 2026 byly česky vydány v jediném svazku a s titulem Psáno odjinud (v originále však název knihy zní Ghostwritten) čtyři, ano rovnou čtyři fantaskní hororové novely (až do 140 stran délky) marylandského spisovatele Ronalda Malfiho (*1977).
Působí, straší, napnou… a jmenují se Zuby nehty, Poslední jízda bratrů Darkových, Tato kniha patří Olovi a Příběh.
Děje se vesměs věnují situacím spojeným s psaním a vydáváním knih a vždy jde o hrůzyplnost dotyčných děl. Malfi se ovšem obírá i samotnými vyšinutými spisovateli, kteří mohou být pronásledováni vlastními vizemi až do úmoru, a to vizemi zhmotněnými až do přízraků. A Ronald Malfi? Ten je nad věcí a zkoumá tím způsobem překvapivou MOCÍ psaného slova, která se někdy může stát až NE-MOCÍ.
Zuby nehty se jmenuje první novela, ale současně je to název prvního románu jednoho spisovatele, který tu vystupuje a jeho dílo má být ADAPTOVÁNO do filmu.
Malfiho novela by se tedy klidně mohla jmenovat Adaptace, ale to by vlastně připomínalo krásný americký film s Billem Murraym. Ano, ano, Malfiho titul je daleko lepší, a to i z toho důvodu, že se román v této jeho novele vzornému svému zadaptování zuby nehty vzpěčuje.
A že se nic podobného nemůže stát? To mi vykládejte! Podstatné však, myslím, je, že Malfi líčí situace s totální věrohodností a že je mistr dialogu. A jak se odhaluje, sama kniha hodná filmu naprosto nic neměla proti tomu, aby byla načtena. Nic ani (za druhé) neměla proti tomu, aby byla přeložena do X jiných jazyků; a to se všechno stalo, však byla bestseller. Ale scénář?
To je jinačí káva. Znamená vele-podstatný zásah do literární předlohy. A neprošlo to. Ani ten schopný scénárista zdaleka nebyl první, kdo se snažil, a ti před ním… Bože… I tento už o sobě nedává Paramountu podivně dlouho vědět, a tak jeho agentka vyráží na gentlemanovu chatu. Najde pracanta u obří bedny a ta skrývá menší a menší bedny a bedničky a až uprostřed je onen scénář. Mistrný. Zaplatitelný. Ale poslední stránky chybějí. A divně chybějí. Jsou tam, ale bílé. Nepopsané. A co vlastně říká výstřední scénárista?
Stručně řečeno je považován za šílence a všichni jsou rádi, že udělal aspoň to, co udělal. Avšak není to ani zdaleka konec. Jen tak mimochodem mizí kočka oné schopné agentky a bohužel se nějak nedaří setkání deštníku a románu na šicím stroji. Chci říct: „Setkání scénáře a původního románu kdekoli.“ Román prostě oblepuje a požírá své pomyslné dítě, a tak posléze zbývá popsaných stránek už pouze několik málo vepředu. A příčina masakru?
Tu lze nazvat i prokletím, ale především jde o hroznou vůli a sugesci vytvořenou ještě před smrtí těžce nemocnou spisovatelovou matkou-megerou.
Jak je rozkryto, romanopisec psal onen debut po dobu jednoho roku a byl jím prodchnut, ale paralelně trpěl maminčinými zlolajnými výstřelky. Malfi se tu - více i méně - inspiroval známým Kingovým románem Misery, ale to není chyba a jde jen o vnější podobnosti. A nejméně v této první části knihy Psáno odjinud je Malfi stejně dobrý jako Stephen King.
Další tři příběhy na úvodní volně navazují a opakují se momenty, kdy se nějaká kniha chová jako živoucí organismus. V druhém příběhu mají dva bratři doručit do kufru vloženou publikaci, kterou nesmějí za žádnou cenu otevřít; ale ten slabší z nich to bohužel nevydrží a děsuplně pyká. V tomto případě už jde vyloženě o horor lovecraftovský a snad jen závěrečnou vyvražďovačku si Malfi mohl nechat od cesty; ta je už moc ze života a bál bych se, že bude návodná.
Hrdinou třetí novely je chlapec, který si co nadšený čtenář stvořil vlastní knižní svět, a poslední příběh je o interaktivní online hře, která umí ovlivnit realitu, a to takovým způsobem, že můžete skončit, zatroleně, jako sebevrah. Zdá se vám to nemožné? Nu, i mně se to zdálo nemožné, ale pointa je vskutku mistrná. To, kam nás zavede, až ochromuje a řekl bych, že však naštěstí lze chápat nejméně dvěma způsoby, přičemž ten druhý sebevražedný není.
Malfiho občas někdo přirovnává právě ke Kingovi. I on sám by se jeho následovníkem rád stal a česky zatím vyšly dva z jeho románů Pojď se mnou a Černý jícen. Když o nich Malfi hovoří (zde tak činí v doslovu), opakovaně zdůrazňuje, že si psaním řešil osobní traumata a problémy, a netuším, zda nadsazuje, ale zvyšuje si tak důvěryhodnost u mnohých.
Ronald Damien Malfi (*1977v Brooklynu, Ronald Malfi - Author) je syn agenta americké tajné služby a autor více než třiceti knih, většinou hororových, občas ale jde o „normální“ thrillery. Jeden z nich, oceněný, dokonce rozkrývá jednu zapeklitou špionážní akci jeho otce.
Malfi bydlí s rodinou v Marylandu a hrůze vdechuje pravou přirozenost. Nebojí se jí. „Tohle se mohlo stát,“ řeknu si jako čtenář, i když si tisíckrát musím opakovat: „Avšak jde jen o sugesci a vnukla mi ji kniha, a kdo ví, není-li také živá a neužere mi zbytek životního scénáře.“
Ronald Malfi: Psáno odjinud. Z originálu Ghostwritten přeložila Lucie Mikolajková. V edici Fobos vydal DOBROVSKÝ. Praha 2026. 456 stran.
Zuby nehty se jmenuje první novela, ale současně je to název prvního románu jednoho spisovatele, který tu vystupuje a jeho dílo má být ADAPTOVÁNO do filmu.
Malfiho novela by se tedy klidně mohla jmenovat Adaptace, ale to by vlastně připomínalo krásný americký film s Billem Murraym. Ano, ano, Malfiho titul je daleko lepší, a to i z toho důvodu, že se román v této jeho novele vzornému svému zadaptování zuby nehty vzpěčuje.
A že se nic podobného nemůže stát? To mi vykládejte! Podstatné však, myslím, je, že Malfi líčí situace s totální věrohodností a že je mistr dialogu. A jak se odhaluje, sama kniha hodná filmu naprosto nic neměla proti tomu, aby byla načtena. Nic ani (za druhé) neměla proti tomu, aby byla přeložena do X jiných jazyků; a to se všechno stalo, však byla bestseller. Ale scénář?
To je jinačí káva. Znamená vele-podstatný zásah do literární předlohy. A neprošlo to. Ani ten schopný scénárista zdaleka nebyl první, kdo se snažil, a ti před ním… Bože… I tento už o sobě nedává Paramountu podivně dlouho vědět, a tak jeho agentka vyráží na gentlemanovu chatu. Najde pracanta u obří bedny a ta skrývá menší a menší bedny a bedničky a až uprostřed je onen scénář. Mistrný. Zaplatitelný. Ale poslední stránky chybějí. A divně chybějí. Jsou tam, ale bílé. Nepopsané. A co vlastně říká výstřední scénárista?
Stručně řečeno je považován za šílence a všichni jsou rádi, že udělal aspoň to, co udělal. Avšak není to ani zdaleka konec. Jen tak mimochodem mizí kočka oné schopné agentky a bohužel se nějak nedaří setkání deštníku a románu na šicím stroji. Chci říct: „Setkání scénáře a původního románu kdekoli.“ Román prostě oblepuje a požírá své pomyslné dítě, a tak posléze zbývá popsaných stránek už pouze několik málo vepředu. A příčina masakru?
Tu lze nazvat i prokletím, ale především jde o hroznou vůli a sugesci vytvořenou ještě před smrtí těžce nemocnou spisovatelovou matkou-megerou.
Jak je rozkryto, romanopisec psal onen debut po dobu jednoho roku a byl jím prodchnut, ale paralelně trpěl maminčinými zlolajnými výstřelky. Malfi se tu - více i méně - inspiroval známým Kingovým románem Misery, ale to není chyba a jde jen o vnější podobnosti. A nejméně v této první části knihy Psáno odjinud je Malfi stejně dobrý jako Stephen King.
Další tři příběhy na úvodní volně navazují a opakují se momenty, kdy se nějaká kniha chová jako živoucí organismus. V druhém příběhu mají dva bratři doručit do kufru vloženou publikaci, kterou nesmějí za žádnou cenu otevřít; ale ten slabší z nich to bohužel nevydrží a děsuplně pyká. V tomto případě už jde vyloženě o horor lovecraftovský a snad jen závěrečnou vyvražďovačku si Malfi mohl nechat od cesty; ta je už moc ze života a bál bych se, že bude návodná.
Hrdinou třetí novely je chlapec, který si co nadšený čtenář stvořil vlastní knižní svět, a poslední příběh je o interaktivní online hře, která umí ovlivnit realitu, a to takovým způsobem, že můžete skončit, zatroleně, jako sebevrah. Zdá se vám to nemožné? Nu, i mně se to zdálo nemožné, ale pointa je vskutku mistrná. To, kam nás zavede, až ochromuje a řekl bych, že však naštěstí lze chápat nejméně dvěma způsoby, přičemž ten druhý sebevražedný není.
Malfiho občas někdo přirovnává právě ke Kingovi. I on sám by se jeho následovníkem rád stal a česky zatím vyšly dva z jeho románů Pojď se mnou a Černý jícen. Když o nich Malfi hovoří (zde tak činí v doslovu), opakovaně zdůrazňuje, že si psaním řešil osobní traumata a problémy, a netuším, zda nadsazuje, ale zvyšuje si tak důvěryhodnost u mnohých.
Ronald Damien Malfi (*1977v Brooklynu, Ronald Malfi - Author) je syn agenta americké tajné služby a autor více než třiceti knih, většinou hororových, občas ale jde o „normální“ thrillery. Jeden z nich, oceněný, dokonce rozkrývá jednu zapeklitou špionážní akci jeho otce.
Malfi bydlí s rodinou v Marylandu a hrůze vdechuje pravou přirozenost. Nebojí se jí. „Tohle se mohlo stát,“ řeknu si jako čtenář, i když si tisíckrát musím opakovat: „Avšak jde jen o sugesci a vnukla mi ji kniha, a kdo ví, není-li také živá a neužere mi zbytek životního scénáře.“
Ronald Malfi: Psáno odjinud. Z originálu Ghostwritten přeložila Lucie Mikolajková. V edici Fobos vydal DOBROVSKÝ. Praha 2026. 456 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Rebecca Campbell: Karty pradávných kamenů
Marně vzpomínám na Zoru
Námořník z domu s cimbuřím
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Jako po drátku
Angličtinářkou na Západočeské univerzitě
Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnosti
Ódy na Ostrov pokladů a Roberta
Milionový Jan Zrzavý objektem lupu
Děloha může vydělat i půl milionu, ale čtvrt stačilo
Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Radovy Šlápoty a výstřiky
Memy a mýty československého národa
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Zamilovaný román z poštovního prostředí aneb HARAŠ!
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Griša - zkáza a naděje
Griša - Bouře a vzdor
Griša - světlo a stíny
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.