Autor volí chronologický přístup, kde každá z 10 kapitol poskytuje přehled dění v rozmezí 1 až 7 let - počínaje rokem 1976, konče 2012. Pro doplnění kontextu jsou sem tam zmíněny události mimo zmíněný interval, což se dá vnímat dvojím způsobem - jako určité štěpení pozornosti, či přidání informativní hodnoty, která zasazuje čínské experimenty do širšího globálního rámce. Unikátnost textu primárně spočívá v analytické práci s utajenými archivy, které odhalují realitu často v příkrém rozporu s oficiální stranickou linií. Tato dokumentární hloubka umožňuje čtenáři nahlédnout pod pokličku dějů, které měly zůstat světu skryty.

​Pro orientaci v rozlehlé čínské geografii je na začátku knihy k dispozici mapa Číny, se znázorněnými provinciemi a městy, díky čemuž se čtenář při četbě může lépe kontextuálně orientovat. Stejně tak by se hodilo mít k dispozici rejstřík zmíněných osob, jelikož v čínských jménech je velice jednoduché se rychle ztratit, což tak může příležitostně narušit linearitu četby. Tento fakt ovšem představuje pouze drobnou výtku (která navíc nemusí vadit všem čtenářům) jinak precizně vyzdrojovaného díla, které nás neúprosně provádí labyrintem vnitrostranických intrik, mocenských bojů a radikálních ekonomických řezů.

Jak se Čína tak vyhoupla? V knize se dozvídáme například o obcházení soukromého vlastnictví, kdy hojně docházelo k porušování autorských práv, což bylo v čínské socialistické společnosti vnímáno zcela normálně - vyšší dobro společnosti přece převažuje nad právy jednotlivce. Dikötter však odhaluje, že motor růstu nebyl jen v rukou strany; často šlo o živelnou vzpouru venkova, kdy rolníci začali privatizovat půdu „načerno“ a obchodovat dávno před oficiálními reformami. Stát se k tomuto hnutí následně přidal až zpětně, kdy pochopil, že mu tichá revoluce zdola může zachránit existenci.

Celý hospodářský proces byl doprovázen silnou západní naivitou; mnozí lídři věřili, že volný trh Číně automaticky přinese demokracii, zatímco Peking cynicky využíval kapitál k upevnění své diktatury. Čína po Maovi nabízí vhled do toho, jak si strana pohrávala se státním rozpočtem, škálovali ceny zboží dle momentálního uvážení a tiskli další a další peníze, čímž se propracovali až k dvouciferné inflaci. Kniha bez servítek dokazuje, že čínský model nebyl výsledkem geniálního centrálního plánování, ale spíše směsicí improvizace, bezohledného pragmatismu a využívání cizích technologií pro potřeby budování totalitního státu.

Zatímco se ve městech stavěly mrakodrapy, honosné hotely, drahé kanceláře a restaurace, obyčejná čínská rodina musela vystačit s přídělem jednoho kilogramu cukru na měsíc. Na konference zaměřené na řešení neúprosně stoupající chudoby se představení z kádrů velmi rádi nechávali vozit luxusními auty. Při čtení jsme svědky jednak těchto a jiných kontrastů, dále i děsivého líčení brutality kontroly populace - například politika jednoho dítěte provázená násilnými sterilizacemi a miliony potratů ukazuje, že lidský život byl v tomto systému jen statistikou podřízenou makroekonomickým cílům, což v oslavných textech o čínském růstu většinou chybí.

Čína po Maovi je hlubokým vhledem do nitra mocnosti, která vyrostla z trosek ideologického fanatismu. Frank Dikötter napsal dílo, které může být náročné na pozornost, ale odměňuje čtenáře nezkresleným obrazem moderní historie bez ideologických příkras. Jedná o brilantní studii moci a lidského údělu, a tím se stává nepostradatelnou četbu pro každého, kdo chce skutečně pochopit, jak se formoval svět, ve kterém dnes žijeme, a jaká cena byla za tento globální vzestup ve zaplacena.

Frank Dikötter - Čína po Maovi: Vzestup supervelmoci
z anglického originálu China After Mao. The Rise of a Superpower z roku 2023
přeložil Ondřej Prokop, ve spolupráci vydala nakladatelství Dokořán a Argo v roce 2025,
320 stran, pevná vazba s přebalem