Co mě v dubnu zaujalo na Netflixu
30.04.2026
Renata Šindelářová
Film
Asi jsem něco objevila dost pozdě, protože dva z nominovaných jsou z roku 2019, ale v dubnu mě dostal parodický seriál Zkáza Dejvického divadla, z novějších a kupodivu ne úplně ideálně hodnocených, ale já myslím, že to je fakt hodně specifický a výjimečný snímek, je thriller Dům plný dynamitu. Do třetice dávám do placu další nedlouhý seriál Po životě, který lze dost špatně zařadit, neboť byť obsahuje i humor, je zároveň i dost smutný.
Parodická minisérie Zkáza Dejvického divadla (2019)
V režii Miroslava Krobota se představí herci Dejvického divadla, kteří údajně hrají sami sebe... a mermomocí se snaží krachující divadlo zachránit. Šestidiílná minisérie na necelé 3 hodiny času.
Neotřelá a vtipná minisérie historek ze zákulisí, které se hodí přesně do aprílového naladění. Humoru přesně tolik, kolik je potřeba, a velká odvaha jít s kůži na trh, když se do popisu vloží, co je tam napsáno (že jsou všechny postavy skutečné a každý hraje sám sebe). Ideální na večery, v nichž se chcete od srdce zasmát.
--------------------
Thriller Dům plný dynamitu (2025)
V režii Kathryn Bigellow se odehrává drama, v němž na USA míří atomová bomba, o jejímž původu nikdo nic neví. Jde o to v průběhu následujících minut zjistit, kdo bombu vyslal, proč a jak na ni odpovědět.
Hodně zvláštní, atypický film, který zaujme jak kamerou, tak obsahem. Drásavé napětí doutnající pod povrchem ve stylu "zdánlivě se neděje nic, ale přitom úplně všechno". Země v ní působí jako kopec střelného prachu, nad nímž právě stojí někdo se zapálenou sirkou... Všichni se snaží nepodlehnout panice a zareagovat správně.
--------------------
Dramakomediální seriál Po životě (2019)
Ricky Gervais stojí nejen za režií, ale také se ujal hlavní role tohoto seriálu, v němž hlavní hrdina pracující jako reportér pro ubohý místní plátek bojuje sám se sebou. Po manželčině smrti je z něj jízlivý parchant, kterému na ničem nezáleží, ani na sobě.
Co je pro tyhle půlhodinové díly typické? Štiplavý humor, který často ani nerozesměje, ale píchne, kombinovaný s dojemnými vzpomínkami na mrtvou ženu. Zpočátku se to vlastně ani nezdá jako úplně dobrá směska a poprvní sérii jsem si nebyla jistá, zda chci pokračovat, přesto jsem to zkusila a zjistila jsem, že seriál vyzrál jako víno. Dostalo se mi to pod kůži. Místo předvídavosti autor volí emoční hloubku a opravdovost. Trefa! Ještě dlouho ve mně bude doznívat...