Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
5 mýtů o vašem chrupu: Bílý zub, základ zdraví Když ještě děcka četlaFejeton o tepleKdyž se země nadechne a srdce zrychlí tepCo mě v dubnu zaujalo na NetflixuMichael aneb Pouze pocitologie, ale rychleEva Veberová nezemře. Narozena před 100 rokyCo ve vás zbude, když zavřete knihu? Dubnové čtení, které mi zvlnilo stránkyTři nové pohádky pro malé i velké čtenářeCharmsova poezie prvně kompletníOmezenec putuje Českem i MoravouJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromují
Před deseti roky odešel Standa Procházka
16.04.2026 Ivo Fencl Hudba
Středa 16. dubna 2026 znamená i desetiletí od chvíle, kdy nás opustil oblíbený zpěvák mé babičky Standa Procházka (*1919). Zemřel takřka v devadesáti sedmi letech.
„Když všechno venku kvetlo a vonělo, pomalu umírala na souchotiny. Dodnes vzpomínám, jak bych ji zahrnoval láskou… a vším, abych jí aspoň trochu splatil, co pro mě udělala. Jak se říká, odejde táta, odejde chleba. Odejde-li ale máma, odejde všechno.“
Co se týká otce, za času jinošství Standa neměl pocit, že je jím milován. Dočkal se navíc macechy a je prostě pravda, že tatínek měl čtyři děti už před Standou. Hrál na heligonku, výborně zpíval, tak jako i mladší Standova sestra Josefa, disponující pěkným sopránem.
V patnácti se Procházka odstěhoval (sbalit neměl co) do Kolína a začal se učit číšníkem, což byl tříletý učební obor. Jenom díky tomu vyvolával na tamním nádraží „horké párky“, a jak tvrdí, z okna vlaku se vyklonil movitý chlapík a řekl: „Hergot! Máš hlas, chlapče, minul ses povoláním.“
Standa v Kolíně vydržel čtvrt roku a trápil se, takže se zdýchl do Prahy, kde pokračoval ve studiu až do roku 1938, a to v Karlíně, ale především v restauraci na hlavním Wilsonově nádraží, kde „Frau Ludmil“, jak jí říkali, chodíval zpívat do kuchyně song Šeříky až bílé začnou kvést, což mělo vždy za následek výslužky v podobě šunky a jinačích dobrot. „A když jsme čistili příbory a sklo, kolegové-učedníci na to koukali a já říkal: Naučte se zpívat a můžete to mít.“
Například takový Bohumil Hrabal z Procházkových vzpomínek pro Obsluhoval jsem anglického krále nečerpal, ale mohl by. Na Wilsoňáku Standa obsluhoval Štěpánka, Kreuzmanna, Ferbasovou i barytonistu Národního divadla Hilberta Vávru, který ho pak školil. Obsluhoval Jindřicha Plachtu i známého kritika Jindřicha Vodáka, jehož se umělci až extrémně báli a k jehož stolu si to neděli co neděli chodili žehliti.
V jeho šestnácti letech najala si Standu Procházku restaurace U Vaňků ve Stromovce, před čímž se konala tzv. Volná tribuna. Skončil tu druhý, hned za profesionálem z divadla, i angažoval jej oblíbený Boža Wimmer. Číšníkem se Standa přesto vyučil s vyznamenáním a ještě na Hlavním nádraží stačil zažít obsluhování davů při sokolském sletu. Začátkem roku 1939 se však stal profesionálem a mimo jiné pracoval v Lucerna baru. Od roku 1941 v kavárně Vltava a pak u populárního Járy Kohouta. Celostátní popularitu mu zajistil rozhlas a po válce již jen rostla. Jeden čas taky vystupoval s Vlastou Burianem, později se „Smutným mužem“ Jaroslavem Válkem (1932-1982). Co zpíval?
Největší majstrštyky známe vespolek a často nevnímáme, že je zpívá právě Standa, anebo že je komponoval Karel Vacek (1902-1982). Nikdy se nevrátí pohádka mládí (1932), Hej, panímámo, nač tu dceru máte, takhle se vnoučat už nedočkáte. A Skřivánek zpíval. Oproti tomu známá polka Andulička je od Josefa Poncara (1902-1986), jehož chvalitebně napadla v pouhých sedmnácti letech a nelze zaměňovat s Procházkovým hitem, ve kterém se vypráví:
Tam na stráni - při měsíčku - líbával jsem – Andulička. Noc už byla, měsíc šel spát, já jí šeptal: „Mám tě rád!“ V Československé televizi zněl tentýž song okolo roku 1980 i co „vypalovačka“ Mládkova Bandu, byť jako recese.
Má milá babička Štěpa, jak ji vidím, sedávala u rádia a milovala Bílé konvalinky, Ale ne, ale ne a Stojí štěstí na rozcestí; Standa nakonec nahrál přes 350 písniček a poslední zvukový nosič Nedělej nám starosti, stáří vydal v devadesáti letech. Textař Ladislav Jacura napsal na melodii Karla Valdaufa už roku 1957 známý šlágr, kde se vypráví: Pod jednou střechou jsme mládí prožili, ráno co ráno do školy chodili, když nám bylo dvacet let - tvou lásku jsem si přál, ty ses mi vdávala, ale já na vojnu rukoval.
O všech těch písničkách se dá najít pár zajímavostí, někdy i víc, ale lépe je nechat znít. Třeba už zmiňovaná Skřivánku zpívej (…píseň jinou, se mnou vzpomínej, na lásku mou) původně byla bravurní tango a… skončila jako pouhý valčík z toho důvodu, že ji jako tango Karel Vacek jednou nešťastně slyšel na venkovském pohřbu, což jej poněkud zdeptalo.
Jak se vyjádřil jiný klasik Zdeněk Svěrák, který je překvapivě autorem „procházkovské“ písně Mám ráda hajnýho, „každý úspěšný song musí být aspoň malinko kýč“, nu, a některé Procházkovy songy jsou v mnoha směrech kýče par excellence; ale otázka je, komu to vadí a komu ne. Je kýč i Děvčátko z kolonie, jež Procházka nazpíval do Dietlova seriálu Dispečer? Pochybuji. A další šlágry připomenu. Text prvního napsal Jiří Voldán na hudbu Antonína Borovičky.. „Až budou trumpety překrásně zpívat tu písničku, jež byla má i tvá, budeme oba dva v srdcích ukrývat to, co nejvíc u srdce bolívá.
Až budou trumpety překrásně zpívat tu písničku, kterou tak dobře znáš, do modrých očí tvých chtěl bych se dívat a věděl bych, proč slzy ukrýváš.“
A vypalovačku Jednou, dvakrát, dám si zahrát znáte taky, a tak víte, že pokračuje: „Jaro, abys věděla, jedna vlaštovička nedělá.“ A pak se zpívá: „Kalná je voda ve Vltavě, proč já tě, holka, nosím v hlavě? Kdyby ta voda, ach, čistá byla, už by mě faleš netrápila. Ale ta voda, ach, čistá není, čeká nás oba rozloučení.“
Vackova je i profláknutá skladba Když k nám přijdou šumaři, kde Procházka vypráví: „Kdyby to vaši věděli, kam já chodím v neděli, lásko má, už by mě nechtěli.“ A je fakt, že některé jeho písně splývají mé generaci s prvomájovými průvody a nejurputnějším „socíkem“. Ne vždy je to spravedlivý odsudek a například se Zorou Kohoutovou (16. 4. 1931-19. 8. 2019) zpíval Standa na hudbu už zmíněného Karla Valdaufa text Slávy Nádvorníka Tvé vlasy kvetou, maminko, který mj. pokračuje dnes už zlidovělým sloganem „mládí nevybouřené tropívá neplechu“.
Na dovolenou rok co rok jezdíval do Luhačovic, kde do sebe obracel pověstnou Vincentku, dobrou na hlasivky, a potkával tu Antonína „Strýčka“ Jedličku (1923-1983), aby si vždycky zahráli tenis. Ten Procházka válel a prakticky pokaždé to Jedličkovi natřel a uhonil by ho. Ale byl názoru, že si tenisem „kazí hlas“. Při běhání se totiž - pochopitelně - dýchá jinak než na pódiu, kde zpěvák dech nabere, podrží a jaksi podebere, zatímco dýchání na kurtech Standa říkal „styl he-he-he.“
Před vystoupením cucával pastilky a bral lék Homeovox. Bránici a hlas denně odpovědně procvičoval, pozornost věnoval frázování. Neměl rád, když se někdo vytahoval, a celoživotně byl takzvaně plusový člověk. „Při mém prvním vystoupení v kavárně Vltava roku 1958 jsme spolu stáli na jevišti,“ vzpomínal Karel Gott, abych citoval Koukalovu knížku Úsměvy i vrásky Standy Procházky, vydanou roku 2010 v Kutné Hoře jako první, ale možná i poslední publikaci nakladatelství Argentum. „To už byl hvězda,“ pokračuje Gott. „Nebylo možné si představit bez Standy rozhlasové vysílání a měl za sebou hodně úspěšných gramofonových desek, dokonce hrál ve filmu; a přece se tím nevytahoval a nenosil nos nahoru, naopak mě jako začátečníka bral pod křídla, radil a pomáhal a upřímně se radoval z mých úspěchů i v případě, kdy se vedle jeho četných fanynek začínaly vynořovat v koncertní kavárně ty moje. Stal se mi vzorem nejen uměleckým a obdivuji, že stále veřejně zpívá, a to s velkým úspěchem, byť má devadesátku za sebou. Imponuje mi jeho umění přinášet pohodu, dobrou náladu a optimismus, který si zachoval, i když překonal těžké okamžiky včetně smrti talentovaného syna Stanislava, který byl rovněž výborný zpěvák.“
Co se těch filmů týká, není jich moc. Standa sám uvádí jako první Kristiána (1939) a jedním dechem přidal Lízino Štěstí a Lízin let do nebe, ale není tu k nalezení. V Cestě do hlubin študákovy duše (1939) se pouze mihne a najdeme ho zaručeně v Madla zpívá Evropě (1940). V Kavárně na hlavní třídě (1953) je vidět už výtečně a zpívá písně Někdo má rád dívky vlažné a Ten náš mourek. Pak se objevil už jen koncem sedmdesátých let v absurdní komedii Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, kde měl titulní roli Luděk Sobota, a začátkem stejné dekády bodoval v několika filmech televizních.
Standa Procházka pro mě je bohužel stejný případ jako dechovka sama. Tou jsem v mládí pohrdal a nechal ji proudit druhým uchem ven. Hodna byla leda mládkovského parodování. Jenže člověk stárne, znovu se náhodou do „kýčů“ zaposlouchá jako Zemí dosud nepolíbený Marťan a pochopí Procházkovy fanoušky a svou babičku.
Standa Procházka se synem:
Standa Procházka - YouTube
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Fátima Ahmed - 6.5.2026 - 16:07
půjčku
Ahoj bratři a sestry
Jsem zde, abych svědčila o Boží dobrotě v mém životě a o tom, jak jsem byla zachráněna před finančním stresem, protože moje firma upadala a moje rodina byla v tak těžké situaci, že jsme nemohli ani zaplatit školné pro děti, protože hořkost ovládla mé srdce.
Můj manžel také selhal, protože jsme provozovali rodinný podnik ve Valencii, kde jsme byli zmatení. Můj manžel se pokusil získat půjčku od banky, ale byla mu odmítnuta, a tak si šel hledat půjčku online, protože ho podvedli nějací online podvodníci, kteří mu slíbili půjčku a řekli, že musí zaplatit poplatek, aby ji získal. Můj manžel si půjčil peníze od svých přátel, aby poplatek zaplatil, a pak si s nějakou výmluvou vyžádali další poplatek. Musel si jít půjčit od svého bratra v Madridu, aby se ujistil, že dostane půjčku alespoň na financování potřeb rodiny, a poté, co poplatek zaplatil, byl s nějakou výmluvou požádán, aby zaplatil znovu. To vedlo k nárůstu hladu v rodině, takže jsme museli sbírat jídlo od našich blízkých sousedů. A měsíce jsme trpěli a podnik byl dočasně uzavřen.
Takže jedno věrné odpoledne kolem 14:00 mi zavolala jedna blízká sousedka a řekla, že si vezme půjčku od online půjčovací společnosti. Pokud půjčku získá, představí mi ji. Šly jsme tedy společně k bankomatu a zkontrolovaly si půjčku. Půjčka tam nebyla. Čekaly jsme tedy asi 30 minut, pak nám na telefon přišlo upozornění z banky, že na účet obdržela peníze. Zkontrolovaly jsme tedy zůstatek na jejím účtu a viděly jsme půjčky ve výši 180 000 eur.
Okamžitě jsem se na veřejnosti rozplakala a jediné, na co jsem mohla myslet, bylo, že kdybych měla tuhle částku, mé problémy by byly pryč. Tak jsme šly domů. Manželovi jsem to neřekla. Za těch 100 eur, co mi dala, jsem si koupila nějaké potraviny domů a podepsala smlouvu. Se sousedkou jsme požádaly společnost o půjčku, protože mi dala pokyny, takže jsme postupovaly podle pokynů, protože proces byl stejný. Takže po všech těchto procesech mi společnost také poskytla půjčku
.(`’•.¸(` •.¸* ¸.•’´)¸.•’´)..«´ Ibrahim Ismail Loan Finance ¨`»(Ibrahimismailloanfinance@gmail.com)
..(¸. •’´(¸.•’´ * `’•.¸)`’•.¸ ). +393508504134
Můžete se také zaregistrovat a vyřešit své finanční problémy.
Sdílím tento příběh, protože vím, že tolik lidí potřebuje finanční pomoc a společnost vám pomůže.
Jmenuji se Fatima Ahmed
Název společnosti: Ibrahim Ismail půjčku Finance
Telefon/Whats App společnosti: +393508504134
E-mail společnosti: Ibrahimismailloanfinance@gmail.com
Několik posledních článků v rubrice Hudba
Jeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému Metropolis
Proč nás sedmdesátky hladí po duši víc než moderní hity?
Vrcholné španělské baroko před Velikonocemi
O Riedlových Českých rockových albech
Medvěd 009 má naději
Vzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za sto
Helena Vondráčková zpívá duet s nejmladším interpretem své kariéry
Vypadli Tata Bojs z ich formy? Napoví nový singl Třetí osoba!
Slavíme s dalajlámou jeho 90 let
Španělská duchovní hudba na začátek adventu
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?
Felix Slováček podpořil Pražský komorní orchestr
Život skladatele Ericha Adlera
O chytání paliček bubeníka Deep Purple
Pavel Haas Quartet – světově proslulý soubor vydává nové album
Charisma Alexandera Plesky
Hudba z Mission Impossible
Festival Prague Sounds
Pavel Šporcl a Hvězdy nad Vltavou
Další články v rubrice Hudba
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.