Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je úterý 18.8.2026, svátek má Helena

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Otylka

28.04.2026 Drahomíra Kellerová Próza

Otylka Střípky z mé vesničky.

Život v podkrkonošské vesničce plynul klidně, až ospale. Kromě malého obchodu s potravinami, kterému jsme říkali konzum, tam byl ještě požární sbor mládeže a ze všech dětí se tak postupně stali „požárníci“.
Jen několikrát do roka vesnička ožila. Jednou z takových příležitostí byl Mezinárodní den žen. Ten jsme připravovaly my děti spolu s paní Otýlií Lávrovou, které nikdo neřekl jinak než Otylko.
Otylka bydlela v dolní části vesničky naproti autobusové zastávce. Byla velmi obětavá a přívětivá, ale tak trochu mimo běžné koleje. Někdy víc, jindy méně. V jejích temnějších dnech mluvila sama se sebou a vedla rozhovory s věcmi či se zvířaty.
Její slepice měly jména – jména žen z vesničky.
Jednou s námi na autobus čekala i paní Božena Novotná. Náhle Otylka okřikla jednu ze slepic: „Božka, drž ten svůj ukdákaný zobák!“ Paní Novotná se rozesmála: „Tak už vím, která jsem – ta kropenatá.“
Jindy se Otylka rozčílila na elektrický sloup, protože jí stál v cestě. Když nereagoval na její výzvy k ústupu, zfackovala ho.
Druhý den byla opět zcela při smyslech – usměvavá a milá, jako by se nic nestalo. Lidé ji brali takovou, jaká byla, a my děti ji měly rády.
A tak plynul rok za rokem, až přišel rok 1968 a s ním srpnová okupace. Úzkost obyvatel se rozlila do všech koutů země a nevyhnula se ani naší malé vesničce. Když se lidé otřepali z prvního šoku, začali shánět zásoby. Konzum býval neustále plný.
Otylka chodila nakupovat s velkým batohem každý den. Kupovala konzervy, mouku, cukr, mýdlo, toaletní papír a zápalky. Lidé nad jejími nákupy kroutili hlavou, ale nijak to neřešili – v té době měl každý svých starostí dost.
Jen sousedovic kluci si začali všímat něčeho zvláštního. Když se Otylka vrátila z nákupu domů, po chvíli znovu odcházela – tentokrát směrem do lesa. A vždy s plným batohem.
Jednoho dne se vydali za ní.
Při stoupání na vrchol se každou chvíli zastavovala a ohlížela se, zda ji někdo nesleduje. Kluci se museli skrývat, někdy i plazit, aby je nezpozorovala.
Náhle zmizela. Jako by se po ní slehla zem. Po chvíli se znovu objevila a s prázdným batohem běžela zpět domů.
Kluci začali prohledávat okolí, ale nic nenašli. Až druhý den si jeden z nich všiml za roštím něčeho podezřelého. Nejdřív viděl jen tmavou hranu ve svahu. Odházel větve a spatřil bunkr.
Uvnitř byly pečlivě naskládané zásoby, dokonce i spacák a malý polštář – jako by tam někdo plánoval dlouhý pobyt.
Mřížová vrata byla zamčená kladkou a na nich nápis, napsaný trochu kostrbatě, ale pečlivě:
NEVSTUPOVAT!
OBSAZENO – OTÝLIE LÁVROVÁ

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.041 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

Otylka

Komentáře čtenářů

Několik posledních článků v rubrice Próza