ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 13.7.2026, svátek má
Markéta
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyOdtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Muzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Televizní seriál Dexter běží 20 letChceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u tratiMikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíKnížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a nadějiKochat se formou anebo obsahem?KVÍZ: Jací spisovatelé působí na tomto webu?
Vampyrologie podle H. H. Ewerse
17.05.2026 Ivo Fencl Literatura
Upír (1920) je tlustospis německého původu vydaný česky prvně před sto lety u „zasloužilého nakladatele“ Aloise Hynka a letos tu vychází v novém překladu podruhé. Jde o nejautobiografičtější dílo pověstného Hanse Heinze Ewerse (1871-1943), který propagoval německou NSDAP, jejímž byl členem, ale zůstal filosemitou, nacisti mu roku 1934 znemožnili publikovat a vlastně byl rád, že přežil.
Narodil se spisovatelce a malíři z Düsseldorfu a byl bratrem pozdějšího německého admirála. Již roku 1897 v Berlíně odvážně publikoval ve vůbec prvním homosexuálním časopise na světě (Der Eigene) a rok poté získal v Lipsku doktorát práv. Víc ho však interesovaly okultismus a spiritismus a pohádky, jejichž soubory začal vydávat roku 1901.
V letech 1904-1910 procestoval Ewers velikou část světa, ale to mu nebránilo v psaní, spíš naopak. Z roku 1905 pochází první vydání - pověstně brutální - prózy Rajčatová omáčka (1905) a eseje Edgar Allan Poe, ale i článku Žid: průkopník německé kultury. Z roku 1907 je sbírka povídek Hrůza (česky 1911 a 1926), z roku 1908 další soubor Posedlý (česky 1925) a téhož roku v Německu redigoval Snílky ghetta (1892) Israela Zangwilla! V letech 1909-1920 objevilo se i - rovněž jím redigované - vydání prací Auguste de Villiers de L'Isle-Adama.
První Ewersův román se jmenuje Čarodějův učeň (1909, česky 1924) a na něj roku 1911 volně navázala (postupně pětkrát zfilmovaná) Alrúna, což je umná variace středověké legendy o démonické rostlině (česky 1919, 1921 a 2010). Roku 1912 Ewers připravil cirkusovou show Neviditelný a od roku 1913, kdy se pustil do snímku Svůdce, točil filmy. Na Malé Straně, na Hradčanech a ve Starém Městě vznikl Pražský student (1914), který má i druhou (1926) a třetí verzi (1935) a je dodnes a po právu vzýván. Ale je pravda, že nebyl Ewers ani zde původní, protože adaptoval sto let starou povídku Adelberta von Chamissa, jejíž hrdina Balduin prodal záhadné bytosti svůj stín či portrét.
Další Ewersův film Ledová nevěsta (1913) je dnes bohužel pokládán za ztracený a stal se adaptací jeho vlastní povídky Konec Johna Hamiltona Llewelyna (1907). Kvůli odvážné scéně s nahou dámou ho tenkrát cenzura okamžitě zakázala. Jen během dvou let se Ewers podílel na čtrnácti filmech, ale literaturu ani zdaleka neopustil a z roku 1915 pochází vydání jeho Německých válečných písní. V letech 1914-1922 pak vycházela v Mnichově jím editovaná a osmisvazková řada souborů více i méně klasických prací E. T. A. Hoffmanna, Honoré de Balzaca, Edgara Allana Poea, Karla Hanse Strobla (Lemurie) anebo Alfreda Kubina (Země snivců), přičemž v pořadí pátou publikací (1917) je zde Ewersova vlastní knížečka Můj pohřeb a další podivné příběhy, doplněná záviděníhodným úvodem Stanislawa Przybyszewského.
Sarajevský atentát zastihl Ewerse na dalších cestách (v Chile) a sledován tajnými službami strávil dalších šest let ve Spojených státech, kde se mimo jiné bratřil s Aleisterem Crowleym (1875-1947): do Němec se vrátil teprve v srpnu 1920 a konečně mohlo dojít na Upíra alias třetí román s Frankem Braunem, autorovým alter egem.
A pak? Roku 1922 dokončil Schillerův román Věštec duchů (1787-1789) a roku 1925 vydal populárně-vědeckou knihu Mravenci. Roku 1926, kdy mu zemřela matka, zveřejnil poetickou operu Ivova věž. Jeho šokující román Fundvogel (1928, česky 2023 jako Nalezené ptáče) pojednává o změně pohlaví a roku 1931 bohužel vydal i román pronacistický Reiter in deutscher Nacht: jako jediné z jeho děl nebyl posléze nacisty zakázán.
Roku 1932 vyšel Ewersovi román Horst Wessel - o známém německém mučedníkovi (1907-1930) - a není bez zajímavosti, že reálný Wessel je hercem v druhé verzi Pražského studenta.
Také svůj román o Wesselovi dokázal Ewers transponovat do filmu (1933), ale tady narazil a Goebbels výsledek práce po soukromé předpremiéře zakázal. Teprve přestříháno a s některými přetočenými scénami bylo dílo uvedeno, ale pod méně táhnoucím titulem Hans Westmar.
To však byla Ewersova labutí píseň a musel si zoufat. Po smrti byl zpopelněn, je pohřben v Düsseldorfu a teprve pak mu vydali alespoň sbírku povídek Nejkrásnější ruce na světě (1943). V Německu však jinak skončil jako „zvrhlý umělec“, doslova Entartete Kunst.
V originálním vydání má Ewersův Upír skvělou typografii. Všech patnáct kapitol, které nazval dle drahých kamenů, ale i vazba nesou astrologické znaky a hebrejské litery, přičemž je autorem stylizací sám Paul Rener (1878-1956), jeden z vůbec nejefektivnějších německých typografů, který navrhl i bezpatkovou Futuru, jedno z dodnes nejpoužívanějších světových písem.
Román Upír je uzavřen pod svým posledním řádkem tímto Ewersovým tvrzením: „Napsáno v letech 1915-1916 v New Yorku, Granadě, Malaze, Filadelfii, Cádizu, Rotě, Seville a znovu v New Yorku. Menší dodatky k poslední kapitole vznikly na Gibraltaru v červnu 1920.“
Jak píše v doslovu našeho vydání literární badatel Martin Jiroušek, čeká řada Ewersových podnětů nadále na adekvátní zhodnocení. Každopádně zůstává klasikem fantastiky a hororu, přičemž nepatřil na rozdíl od mnohých jen mezi takzvaně rutinní autory. Navíc měl koncepci týkající se spojování mystiky s moderní civilizací a také spojení německé a židovské kultury. Až do konce života navíc podepisoval petice za práva homosexuálů a lze ho vidět i jako obránce tzv. transgenderu. Když psal Upíra, byl původní a nevytěžoval nijak Stokerova Draculu (1897), nicméně mezi prvním vydáním Upíra v Německu a nedlouho poté vzniknuvším filmem Upír Nosferatu (1922, Nosferatu, eine Symphonie des Grauens; Nosferatu, symfonie hrůz) existuje škála přímých i nepřímých vazeb, což je námět na podrobnější studii.
Do češtiny tento román nově přeložila Ingeborg Fialová-Fürstová (*1961). V Olomouci studovala mj. germanistiku, aby odešla do exilu ve Spolkové republice Německo, a když se vrátila, habilitovala se u nás prací o expresionismu. Roku 2003 ji jmenovali profesorkou a vedla Katedru germanistiky v Olomouci, nicméně roku 2004 založila s kolegy Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových (Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových – Wikipedie).
Hans Heinz Ewers: Upír. Překlad: Ingeborg Fialová-Fürstová. Dr. Martin Jiroušek je autor předmluvy Kameny, kabala, znamení i doslovu Horor jako transmutace smyslů, žalozpěv na ztrátu bytí i špionážní trauma. Co 124. svazek edice Europa, řízené Michalem Jarešem, Jiřím Pelánem, Martinem Putnou, Petrem Hlaváčkem a Michaelou Procházkovou, vydalo zjara 2026 Nakladatelství Academia. Praha. 404 strany.
V letech 1904-1910 procestoval Ewers velikou část světa, ale to mu nebránilo v psaní, spíš naopak. Z roku 1905 pochází první vydání - pověstně brutální - prózy Rajčatová omáčka (1905) a eseje Edgar Allan Poe, ale i článku Žid: průkopník německé kultury. Z roku 1907 je sbírka povídek Hrůza (česky 1911 a 1926), z roku 1908 další soubor Posedlý (česky 1925) a téhož roku v Německu redigoval Snílky ghetta (1892) Israela Zangwilla! V letech 1909-1920 objevilo se i - rovněž jím redigované - vydání prací Auguste de Villiers de L'Isle-Adama.
První Ewersův román se jmenuje Čarodějův učeň (1909, česky 1924) a na něj roku 1911 volně navázala (postupně pětkrát zfilmovaná) Alrúna, což je umná variace středověké legendy o démonické rostlině (česky 1919, 1921 a 2010). Roku 1912 Ewers připravil cirkusovou show Neviditelný a od roku 1913, kdy se pustil do snímku Svůdce, točil filmy. Na Malé Straně, na Hradčanech a ve Starém Městě vznikl Pražský student (1914), který má i druhou (1926) a třetí verzi (1935) a je dodnes a po právu vzýván. Ale je pravda, že nebyl Ewers ani zde původní, protože adaptoval sto let starou povídku Adelberta von Chamissa, jejíž hrdina Balduin prodal záhadné bytosti svůj stín či portrét.
Další Ewersův film Ledová nevěsta (1913) je dnes bohužel pokládán za ztracený a stal se adaptací jeho vlastní povídky Konec Johna Hamiltona Llewelyna (1907). Kvůli odvážné scéně s nahou dámou ho tenkrát cenzura okamžitě zakázala. Jen během dvou let se Ewers podílel na čtrnácti filmech, ale literaturu ani zdaleka neopustil a z roku 1915 pochází vydání jeho Německých válečných písní. V letech 1914-1922 pak vycházela v Mnichově jím editovaná a osmisvazková řada souborů více i méně klasických prací E. T. A. Hoffmanna, Honoré de Balzaca, Edgara Allana Poea, Karla Hanse Strobla (Lemurie) anebo Alfreda Kubina (Země snivců), přičemž v pořadí pátou publikací (1917) je zde Ewersova vlastní knížečka Můj pohřeb a další podivné příběhy, doplněná záviděníhodným úvodem Stanislawa Przybyszewského.
Sarajevský atentát zastihl Ewerse na dalších cestách (v Chile) a sledován tajnými službami strávil dalších šest let ve Spojených státech, kde se mimo jiné bratřil s Aleisterem Crowleym (1875-1947): do Němec se vrátil teprve v srpnu 1920 a konečně mohlo dojít na Upíra alias třetí román s Frankem Braunem, autorovým alter egem.
A pak? Roku 1922 dokončil Schillerův román Věštec duchů (1787-1789) a roku 1925 vydal populárně-vědeckou knihu Mravenci. Roku 1926, kdy mu zemřela matka, zveřejnil poetickou operu Ivova věž. Jeho šokující román Fundvogel (1928, česky 2023 jako Nalezené ptáče) pojednává o změně pohlaví a roku 1931 bohužel vydal i román pronacistický Reiter in deutscher Nacht: jako jediné z jeho děl nebyl posléze nacisty zakázán.
Roku 1932 vyšel Ewersovi román Horst Wessel - o známém německém mučedníkovi (1907-1930) - a není bez zajímavosti, že reálný Wessel je hercem v druhé verzi Pražského studenta.
Také svůj román o Wesselovi dokázal Ewers transponovat do filmu (1933), ale tady narazil a Goebbels výsledek práce po soukromé předpremiéře zakázal. Teprve přestříháno a s některými přetočenými scénami bylo dílo uvedeno, ale pod méně táhnoucím titulem Hans Westmar.
To však byla Ewersova labutí píseň a musel si zoufat. Po smrti byl zpopelněn, je pohřben v Düsseldorfu a teprve pak mu vydali alespoň sbírku povídek Nejkrásnější ruce na světě (1943). V Německu však jinak skončil jako „zvrhlý umělec“, doslova Entartete Kunst.
V originálním vydání má Ewersův Upír skvělou typografii. Všech patnáct kapitol, které nazval dle drahých kamenů, ale i vazba nesou astrologické znaky a hebrejské litery, přičemž je autorem stylizací sám Paul Rener (1878-1956), jeden z vůbec nejefektivnějších německých typografů, který navrhl i bezpatkovou Futuru, jedno z dodnes nejpoužívanějších světových písem.
Román Upír je uzavřen pod svým posledním řádkem tímto Ewersovým tvrzením: „Napsáno v letech 1915-1916 v New Yorku, Granadě, Malaze, Filadelfii, Cádizu, Rotě, Seville a znovu v New Yorku. Menší dodatky k poslední kapitole vznikly na Gibraltaru v červnu 1920.“
Jak píše v doslovu našeho vydání literární badatel Martin Jiroušek, čeká řada Ewersových podnětů nadále na adekvátní zhodnocení. Každopádně zůstává klasikem fantastiky a hororu, přičemž nepatřil na rozdíl od mnohých jen mezi takzvaně rutinní autory. Navíc měl koncepci týkající se spojování mystiky s moderní civilizací a také spojení německé a židovské kultury. Až do konce života navíc podepisoval petice za práva homosexuálů a lze ho vidět i jako obránce tzv. transgenderu. Když psal Upíra, byl původní a nevytěžoval nijak Stokerova Draculu (1897), nicméně mezi prvním vydáním Upíra v Německu a nedlouho poté vzniknuvším filmem Upír Nosferatu (1922, Nosferatu, eine Symphonie des Grauens; Nosferatu, symfonie hrůz) existuje škála přímých i nepřímých vazeb, což je námět na podrobnější studii.
Do češtiny tento román nově přeložila Ingeborg Fialová-Fürstová (*1961). V Olomouci studovala mj. germanistiku, aby odešla do exilu ve Spolkové republice Německo, a když se vrátila, habilitovala se u nás prací o expresionismu. Roku 2003 ji jmenovali profesorkou a vedla Katedru germanistiky v Olomouci, nicméně roku 2004 založila s kolegy Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových (Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových – Wikipedie).
Hans Heinz Ewers: Upír. Překlad: Ingeborg Fialová-Fürstová. Dr. Martin Jiroušek je autor předmluvy Kameny, kabala, znamení i doslovu Horor jako transmutace smyslů, žalozpěv na ztrátu bytí i špionážní trauma. Co 124. svazek edice Europa, řízené Michalem Jarešem, Jiřím Pelánem, Martinem Putnou, Petrem Hlaváčkem a Michaelou Procházkovou, vydalo zjara 2026 Nakladatelství Academia. Praha. 404 strany.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Knihy, které odcházejí
Odtažitý digitální experiment Czechoslayvakia
Knížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a naději
Pomalost podle Kundery
Mistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!
Televizní seriál Dexter běží 20 let
Karty proti vině: Co se stane, když se pokusíte utéct před realitou do orákula?
Neviditelné pasti - čtivo pro přemýšlivé čtenáře
O Dni D nejlépe napsal Stephen Ambrose
Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u trati
Bezmocná
Medvídkovi Pú ze Stokorcového lesa je 100 let
Známé příběhy v laskavější podobě? To jsou Psané i malované pohádky
Chyše Karla Čapka
Tom Ripley (doslovně) pod zemí
Jantarové slzy
XOXO a ASAP
Zlomená země
Šepot včel
Kde jsme ještě nebyli...
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.