Ladislav Kocián mě přesvědčil ve své útlé knížečce "Hra pro dva" o tom, že něco takového napsat lze. "Hra pro dva" je delší dramatická báseň, dialog dvou křehkých duší - Ona a On, které se k sobě přibližují na ose vzájemného vztahu. Ale rozhodně neprezentují žádného Romea s Julií. Verše obsahují první doteky, sbližování a v kontrastu s tím vnější "obal" představuje jakési poznámky, kde a jak toto představení ztvárnit, autor se nevyhýbá popisům diváků a jejich reakcí. Ano oni dva, hlavní hrdinové obrácení k sobě, si nevšímají svých realisticky nahlížejících diváků, kteří na scéně sledují něco, co sami kdysi prožili, ale co už se jim tak neskutečně vzdálilo, že se snaží tvářit, jakoby to dávno neexistovalo.
V obraze čtvrtém, popisujícím jak Ona jde poprvé k němu na ubytovnu na návštěvu, kde pak proti sobě sedí a neví, jak se k sobě chovat, se objeví verš: "Teprve později, snad po letech manželství, se oba shodnou, že to byla nejkrásnější chvíle", a tak si jistě ledaskdo vzpomene na to, jak sám něco podobného zažil, zažil naivní chvilky, trošku trapné, trošku kostrbaté, které ale v sobě skrývaly něco krásného a těžko kdy opakovatelného.
"Hra pro dva" je tedy příběhem, jenž většina z nás zná z vlastního života. Uložili jsme jej ale do staré krabice vzpomínek a rázem se z nás stali oni cyničtí diváci a pozorovatelé zároveň.
Česká divadla si stěžují, že jim v repertoáru chybí současná česká dramatická tvorba a když vznikne něco nového, obvykle se nevyhýbá avantgardnímu zpodobnění nešvarů - drogy, prostituce a násilí. Přesto by divadlo mělo spíše pracovat s nadčasovými tématy, aby i za sto let daná hra oslovila diváky. To se ale v mnoha případech neděje. A přitom na okraji jistě vznikají vynikající texty, které se dotýkají každého z nás a jejichž přečtení pohladí po duši, natož pak kdyby se jim dostalo i patřičného divadelního zpracování. "Hra pro dva" by si to rozhodně zasloužila.
Přiznám se, že nebýt toho, že mi knížku věnoval samotný autor, těžko bych se k ní nějak dostala. Vyšla v pouhých 250 výtiscích v roce 2001 v nakladatelství Hněvín v Mostě. Vedle jejího názvu je v černém proužku napsáno "NEBOJTE SE POEZIE - SVAZEK I." A já mohu jen dodat, že takové poezie se nikdo opravdu bát nemusí, naopak, pokud by se vám nějakou shodou náhod dostala do ruky, určitě si ji přečtěte.