ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 17.9.2026, svátek má
Naděžda
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
O statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkyS umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkemSlyšet Havla. Český rozhlas připomene dvojí výročí nově objevenými nahrávkamiSkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? Thankskilling Day: Trailer k únikovce, která se mění ve smrtelnou pastTéměř 92 000 marných pokusů dovolat se pomoci: Krizové lince hrozí zánikNaturalismus v kotlině, kde chyběl Émil ZolaMalíř Bohumil Konečný a FoglarPozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poeziiPrázdninoví herciLago di Garda: Italský rekordman vás okouzlí svou malebností
Přiznání provedené 45 let po smrti miláčka Jiřího Schelingera
17.07.2026 Ivo Fencl Hudba
Zjara 2026 uteklo 45 let od smrti zpěváka Jiřího Schelingera (1951-1981), kterému by letos bylo pětasedmdesát, ale vzala ho voda a nějakou tu vodu snad i voli vypili a nějaké možná i ti páni zabili. Anebo odkráglovali. Jiří skočil z bratislavského Starého mostu a vždycky jsem říkal, a je mi dvaašedesát, že to je můj nejoblíbenější zpěvák. Že ho miluji. Ale…
Je to divná láska a není úplně pravá. Má sporné důvody. U lásek, to je pravda pravda, ani žádná příčina být nemusí, ale tady ji chápu a divím se sám sobě, že to tak bylo.
Když se Jirka Schelinger utopil na Slovensku v Dunaji, tak mi bylo sedmnáct, a přísahám, že jsem ho do té doby nemusel. Nebo jsem ho především takřka neznal. Z hlediska ostatních kluků okolo mě, kteří často „žrali“ rock, to je skutečná trapárna, já vím, jenže já si radši četl různé blbosti (dost často brak) a různě lítal venku, ale koncerty mě takřka míjely. Doma jsme poslouchali hlavně Johnny Cashe a Kristoffersona, ale měl jsem mladší sestru Evu, velmi krásnou, a ona je mladší o dva roky a vybavuji si dodnes moment u ještě černobílé Československé televize, kdy maminka řekla: „Evi, tohle je soudruh Korn a tohle je soudruh Schelinger.“
Tedy… Řekla to BEZ těch soudruhů, to jenom žertuji, ale faktem bylo, že si chvíli byli podobní. Tam na začátku, když startovali kariéry, se nám pletli. Chvíli A oba navíc měli takové divné, netypické hlasy a každý ten hlas byl netypický jinak a Schelinger trpěl chrapotem, až to přestávalo být lidské, a Korna netřeba komentovat, i dneska se ještě vyjadřuje nosem. Ví Korn vůbec, že si ho před půl stoletím mohl někdo vizuálně plést se Schelingerem? Pochybuji. A vydávány bývaly takzvané singly alias malé „šelakové“ desky v papírových obalech a vždy na nich číhaly jen dvě písničky, na každé straně jedna, a protože jsme měli „gramec“ a country se opouslouchá („starej Voda“ anebo Greenhorni a Folsom Prison Blues), tak máma jednoho dne sestře koupila singl s titulem Sim-sala-bim/Formule, no, a na singlu byl pěkná barevná fotka rozjuchaného Jirky Schelingera. Jistěže ne soudruha. Začali jsme si pouštět ten singl kolem dokola a všimněte si, jak je sousloví v názvu desky vymyšlené. Sim-sala-bim je zaříkadlo převzaté nepokrytě z filmu Dívka na koštěti a se dá taky nazvat formulí. To pasuje, ne? Ale sám song Formule byl, a to je vtipné, o závodnících a závodech Formule 1, tenkrát byly u kluků hodně v kursu a stručně řečeno je strana A pop určený pro holky, jako byla má sestra, a strana B rock pro chlapy. Vzpomínám, že redakce měsíčníku Melodie stranu A hrdě pustila Petru Jandovi, aby řekl, co si o tom myslí, a Janda to zkritizoval a ještě se divil: „Proč (soudruh) Schelinger na konci zpívá, že je mu opět patnáct a teprve o lásce sní? To nedává smysl!“ A šel.
Ale Janda zase nedával smysluplně pozor a nevnímal Čechův text, protože ten polopaticky a celý čas popisuje, že se někde kuchtí elixír, díky kterému omládnete a stanete se dětmi atd. Je to vlastně takový propracovaný sci-fi příběh a napsal ho kapelník pro koně své závodní stáje. A nemohli jsme tušit, že má pětadvacetiletý Jirka před sebou už jen pět let života.
A roku 1981, kdy mi bylo těch sedmnáct, jsem studoval gymnázium a kamarádil se spolužákem Václavem Hrabětou, který se zhlížel nikoli v Schelingerovi, ale v Johnu Lennonovi a Beatles, a byl to Hraběta, kdo mi první řekl, že umřel Lennon (skoro brečel), a byl to opět Hraběta, kdo mi první řekl, že umřel Schelinger. Vidíte tím, že jsem se o pop-music skutečně sám nijak nezajímal, to za á, a za bé z téhož lze pochopit, jaké minimum fungovalo zdrojů, odkud by se na vás podobné informace valily, jako se z internetu dneska valí; tenkrát dokonce nešla sehnat ani ta Melodie, a když jste jich měli víc, už to představovalo cennou sbírku.
Chci říct, že jsem se začal o Schelingera zajímat teprve jeho skonem? Ne. Dál mě míjel, i když... Ovšemže jsem jako všichni uctíval Holubí dům a tato písnička byla už tenkrát zlidovělá (napsala ji dvojice Uhlíř/Svěrák) a každou chvíli ji někdo předváděl s kytarou na nějakém mecheche či maturáku; ale jinak jsem - ke své škodě - většinu Jiřího songů neznal a nebyl nikdy na jediném jeho koncertě. Ani jsem asi nevěděl, že zpíval ve Skupině Františka Ringo Čecha, pro kterou byla tragická smrt katastrofa. Sice Čech začal okamžitě hledat náhradníka, ale Schelinger nebyl nahraditelný a je dodnes unikátní ikona, kterou zůstane. Vzpomínám, že pár songů pro něj plánovaných nazpíval Jiří Hopp a že se taky pokoušel chraptět, ale marně. A byl zde mladší Jiřího bratr Milan s podobně zbarveným hlasem a on se na Jirkovu kariéru pokoušel navázat celý život. Ale byl to odlesk, i když docela kvalitní. Ale jen odlesk. A Čech si uvědomil, že se bez Jiřího Schelingera možná ani neuživí, i začal vyvíjet až neskutečnou aktivitu ve všech mu dostupných směrech, jichž bylo naštěstí hodně. Blížila se mu tehdy čtyřicítka (dnes by to bral) a mimo jiné otextoval slavnou desku Michala Kocába a Pražského výběru Straka v hrsti. Současně začal víc zpívat a jel šňůry, kde Schelingera de facto suploval, přičemž mu asistovala karlovarská kapela Metronom. Byl jsem na několika těch koncertech a líbily se mi. Nejen mně. Čech sice sám sebe žertovně shazoval a říkal, že zpívá teprve poté, co zjistil, kdo všechno v Československu klidně zpívá (tak například manekýnka Markéta Muchová, do které ale byl zamilovaný), i když nás ovšem Ringo před těmi koncerty takto varoval, odváděl dobrou práci a zvlášť na Silvestra 1982 se do role natolik položil, že jsem co pošetilý polo-recesista založil prostřednictvím časopisu Gramorevue jeho fanklub. Sice jsem trochu chápal, že písničky jako Já už jdu a Perníková chaloupka jsou hudebně až na samém okraji žumpy, ale líbily se mi texty. Vždycky táhly na bránu a vždy měly humor. Sbíral jsem tedy ty desky, které Čech otextoval i pro jiné zpěváky, jedna stála 12 korun, s třeba skladbu Mustafa Ibrahim od Quennů otextoval a nazpíval jako Pavlata Antonín a mně se to dodnes líbí (ale nikde to bohužel z nějakých právních důvodů nehrají).
A Satisfaction od Rolling Stones otextoval a nazpíval v televizi jako Sám jsem upad, sám si vstanu. Skvělá věc! A nedá se bohužel sehnat; a protože jsem začal - jako předseda onoho klubu - sbírat „všecko vod Čecha“, pochopitelně jsem zpětně získával taky Schelingerovy desky, i ty velké, a hudbě jsem sice nadále moc nerozuměl, ale texty od Ringa (a skoro všechny jsou tam od něj), ty mě baví dodnes. Takže já jsem se do Schelingera zamiloval skrz texty a to, jak vypadá, mi bylo ukradené; ani jsem se na něj vlastně nekoukal. Ale když jedna holka, partnerka kamaráda, řekla: „Ten ale byl vo-šklivej…“, zdálo se mi to jako přehnaná kritika. Mně se líbil - a prvořadě díky textům Františka Ringo Čecha, svého kapelníka a kamaráda a snad i spasitele (jenže do Bratislavy s ním Čech tenkrát nejel).
A protože jsem moc jiných textů vlastně ani neznal a tohle jsem tenkrát doma poslouchal kolem dokola, nebylo úniku: a vezměte si jen písničku Léto s tebou (1975): je to příběh o možná už posledních prázdninách dívky a kluka, o něco obdobného se pokusil o pět let později taky Eduard Krečmar, když psal pro Petra Nováka, ale tady je to díky Schelingerově hlasu jednoznačný hit… Jindy Čech ovšem pustil do oběhu (při své nadprodukci) rovněž texty slabší a ukazuje se dokonce v případě některých těch jeho songů, že to v jiném nežli Schelingerově podání ani moc nefunguje. Ale co? Psal mu na tělo a těch krásných a přenosných písní je pořád dost; kritici vždycky nebyli objektivní, když je strhali, a znám kupříkladu velmi krásnou (a neletní) skladbu Sníh a mráz - a nikdy mě neomrzí. Je kýč?
Pochybuji; ale nelze popřít, že Čechův text básnické veledílo nepředstavuje. Jádro pudla je v tom, že se Schelingerovi dalo díky VÝRAZU uvěřit cokoli. Tím pádem v jeho podání celek obstojí a tady. Začíná přitom až banálně: Bílý je plášť nad krajinou, jen bílý sníh a mráz, a smutku já se poddávám, snad smím - a všude bílý sníh a mráz.“
Což pokračuje, Schelinger hlad zajímavě usadí výš, ale text už je jaksi horší… „Mé lásky žár pálí a bol - nad ztrátou tvou, tak najednou…“ Atd.
Jiří Schelinger složil i hudbu k Létu s tebou a František Ringo Čech napsal únosný text. Tematicky se skladba podobá o pět let mladším Posledním prázdninám Petra Nováka.
Jiří Schelinger - léto s tebou - YouTube
Když se Jirka Schelinger utopil na Slovensku v Dunaji, tak mi bylo sedmnáct, a přísahám, že jsem ho do té doby nemusel. Nebo jsem ho především takřka neznal. Z hlediska ostatních kluků okolo mě, kteří často „žrali“ rock, to je skutečná trapárna, já vím, jenže já si radši četl různé blbosti (dost často brak) a různě lítal venku, ale koncerty mě takřka míjely. Doma jsme poslouchali hlavně Johnny Cashe a Kristoffersona, ale měl jsem mladší sestru Evu, velmi krásnou, a ona je mladší o dva roky a vybavuji si dodnes moment u ještě černobílé Československé televize, kdy maminka řekla: „Evi, tohle je soudruh Korn a tohle je soudruh Schelinger.“
Tedy… Řekla to BEZ těch soudruhů, to jenom žertuji, ale faktem bylo, že si chvíli byli podobní. Tam na začátku, když startovali kariéry, se nám pletli. Chvíli A oba navíc měli takové divné, netypické hlasy a každý ten hlas byl netypický jinak a Schelinger trpěl chrapotem, až to přestávalo být lidské, a Korna netřeba komentovat, i dneska se ještě vyjadřuje nosem. Ví Korn vůbec, že si ho před půl stoletím mohl někdo vizuálně plést se Schelingerem? Pochybuji. A vydávány bývaly takzvané singly alias malé „šelakové“ desky v papírových obalech a vždy na nich číhaly jen dvě písničky, na každé straně jedna, a protože jsme měli „gramec“ a country se opouslouchá („starej Voda“ anebo Greenhorni a Folsom Prison Blues), tak máma jednoho dne sestře koupila singl s titulem Sim-sala-bim/Formule, no, a na singlu byl pěkná barevná fotka rozjuchaného Jirky Schelingera. Jistěže ne soudruha. Začali jsme si pouštět ten singl kolem dokola a všimněte si, jak je sousloví v názvu desky vymyšlené. Sim-sala-bim je zaříkadlo převzaté nepokrytě z filmu Dívka na koštěti a se dá taky nazvat formulí. To pasuje, ne? Ale sám song Formule byl, a to je vtipné, o závodnících a závodech Formule 1, tenkrát byly u kluků hodně v kursu a stručně řečeno je strana A pop určený pro holky, jako byla má sestra, a strana B rock pro chlapy. Vzpomínám, že redakce měsíčníku Melodie stranu A hrdě pustila Petru Jandovi, aby řekl, co si o tom myslí, a Janda to zkritizoval a ještě se divil: „Proč (soudruh) Schelinger na konci zpívá, že je mu opět patnáct a teprve o lásce sní? To nedává smysl!“ A šel.
Ale Janda zase nedával smysluplně pozor a nevnímal Čechův text, protože ten polopaticky a celý čas popisuje, že se někde kuchtí elixír, díky kterému omládnete a stanete se dětmi atd. Je to vlastně takový propracovaný sci-fi příběh a napsal ho kapelník pro koně své závodní stáje. A nemohli jsme tušit, že má pětadvacetiletý Jirka před sebou už jen pět let života.
A roku 1981, kdy mi bylo těch sedmnáct, jsem studoval gymnázium a kamarádil se spolužákem Václavem Hrabětou, který se zhlížel nikoli v Schelingerovi, ale v Johnu Lennonovi a Beatles, a byl to Hraběta, kdo mi první řekl, že umřel Lennon (skoro brečel), a byl to opět Hraběta, kdo mi první řekl, že umřel Schelinger. Vidíte tím, že jsem se o pop-music skutečně sám nijak nezajímal, to za á, a za bé z téhož lze pochopit, jaké minimum fungovalo zdrojů, odkud by se na vás podobné informace valily, jako se z internetu dneska valí; tenkrát dokonce nešla sehnat ani ta Melodie, a když jste jich měli víc, už to představovalo cennou sbírku.
Chci říct, že jsem se začal o Schelingera zajímat teprve jeho skonem? Ne. Dál mě míjel, i když... Ovšemže jsem jako všichni uctíval Holubí dům a tato písnička byla už tenkrát zlidovělá (napsala ji dvojice Uhlíř/Svěrák) a každou chvíli ji někdo předváděl s kytarou na nějakém mecheche či maturáku; ale jinak jsem - ke své škodě - většinu Jiřího songů neznal a nebyl nikdy na jediném jeho koncertě. Ani jsem asi nevěděl, že zpíval ve Skupině Františka Ringo Čecha, pro kterou byla tragická smrt katastrofa. Sice Čech začal okamžitě hledat náhradníka, ale Schelinger nebyl nahraditelný a je dodnes unikátní ikona, kterou zůstane. Vzpomínám, že pár songů pro něj plánovaných nazpíval Jiří Hopp a že se taky pokoušel chraptět, ale marně. A byl zde mladší Jiřího bratr Milan s podobně zbarveným hlasem a on se na Jirkovu kariéru pokoušel navázat celý život. Ale byl to odlesk, i když docela kvalitní. Ale jen odlesk. A Čech si uvědomil, že se bez Jiřího Schelingera možná ani neuživí, i začal vyvíjet až neskutečnou aktivitu ve všech mu dostupných směrech, jichž bylo naštěstí hodně. Blížila se mu tehdy čtyřicítka (dnes by to bral) a mimo jiné otextoval slavnou desku Michala Kocába a Pražského výběru Straka v hrsti. Současně začal víc zpívat a jel šňůry, kde Schelingera de facto suploval, přičemž mu asistovala karlovarská kapela Metronom. Byl jsem na několika těch koncertech a líbily se mi. Nejen mně. Čech sice sám sebe žertovně shazoval a říkal, že zpívá teprve poté, co zjistil, kdo všechno v Československu klidně zpívá (tak například manekýnka Markéta Muchová, do které ale byl zamilovaný), i když nás ovšem Ringo před těmi koncerty takto varoval, odváděl dobrou práci a zvlášť na Silvestra 1982 se do role natolik položil, že jsem co pošetilý polo-recesista založil prostřednictvím časopisu Gramorevue jeho fanklub. Sice jsem trochu chápal, že písničky jako Já už jdu a Perníková chaloupka jsou hudebně až na samém okraji žumpy, ale líbily se mi texty. Vždycky táhly na bránu a vždy měly humor. Sbíral jsem tedy ty desky, které Čech otextoval i pro jiné zpěváky, jedna stála 12 korun, s třeba skladbu Mustafa Ibrahim od Quennů otextoval a nazpíval jako Pavlata Antonín a mně se to dodnes líbí (ale nikde to bohužel z nějakých právních důvodů nehrají).
A Satisfaction od Rolling Stones otextoval a nazpíval v televizi jako Sám jsem upad, sám si vstanu. Skvělá věc! A nedá se bohužel sehnat; a protože jsem začal - jako předseda onoho klubu - sbírat „všecko vod Čecha“, pochopitelně jsem zpětně získával taky Schelingerovy desky, i ty velké, a hudbě jsem sice nadále moc nerozuměl, ale texty od Ringa (a skoro všechny jsou tam od něj), ty mě baví dodnes. Takže já jsem se do Schelingera zamiloval skrz texty a to, jak vypadá, mi bylo ukradené; ani jsem se na něj vlastně nekoukal. Ale když jedna holka, partnerka kamaráda, řekla: „Ten ale byl vo-šklivej…“, zdálo se mi to jako přehnaná kritika. Mně se líbil - a prvořadě díky textům Františka Ringo Čecha, svého kapelníka a kamaráda a snad i spasitele (jenže do Bratislavy s ním Čech tenkrát nejel).
A protože jsem moc jiných textů vlastně ani neznal a tohle jsem tenkrát doma poslouchal kolem dokola, nebylo úniku: a vezměte si jen písničku Léto s tebou (1975): je to příběh o možná už posledních prázdninách dívky a kluka, o něco obdobného se pokusil o pět let později taky Eduard Krečmar, když psal pro Petra Nováka, ale tady je to díky Schelingerově hlasu jednoznačný hit… Jindy Čech ovšem pustil do oběhu (při své nadprodukci) rovněž texty slabší a ukazuje se dokonce v případě některých těch jeho songů, že to v jiném nežli Schelingerově podání ani moc nefunguje. Ale co? Psal mu na tělo a těch krásných a přenosných písní je pořád dost; kritici vždycky nebyli objektivní, když je strhali, a znám kupříkladu velmi krásnou (a neletní) skladbu Sníh a mráz - a nikdy mě neomrzí. Je kýč?
Pochybuji; ale nelze popřít, že Čechův text básnické veledílo nepředstavuje. Jádro pudla je v tom, že se Schelingerovi dalo díky VÝRAZU uvěřit cokoli. Tím pádem v jeho podání celek obstojí a tady. Začíná přitom až banálně: Bílý je plášť nad krajinou, jen bílý sníh a mráz, a smutku já se poddávám, snad smím - a všude bílý sníh a mráz.“
Což pokračuje, Schelinger hlad zajímavě usadí výš, ale text už je jaksi horší… „Mé lásky žár pálí a bol - nad ztrátou tvou, tak najednou…“ Atd.
Jiří Schelinger složil i hudbu k Létu s tebou a František Ringo Čech napsal únosný text. Tematicky se skladba podobá o pět let mladším Posledním prázdninám Petra Nováka.
Jiří Schelinger - léto s tebou - YouTube
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Hudba
Meky Žbirka ožije v reedicích, na Symphonic Night i jinak
Obyčejná a neplánovaná smrt Jiřího Schelingera
Český varhanní festival slaví 20 let
Před deseti roky odešel Standa Procházka
Jeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému Metropolis
Proč nás sedmdesátky hladí po duši víc než moderní hity?
Vrcholné španělské baroko před Velikonocemi
O Riedlových Českých rockových albech
Medvěd 009 má naději
Vzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za sto
Helena Vondráčková zpívá duet s nejmladším interpretem své kariéry
Vypadli Tata Bojs z ich formy? Napoví nový singl Třetí osoba!
Slavíme s dalajlámou jeho 90 let
Španělská duchovní hudba na začátek adventu
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?
Felix Slováček podpořil Pražský komorní orchestr
Život skladatele Ericha Adlera
O chytání paliček bubeníka Deep Purple
Pavel Haas Quartet – světově proslulý soubor vydává nové album
Další články v rubrice Hudba
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.