Za Karlem Pexidrem
22.07.2026
Ivo Fencl
Literatura
Občas někdo zemře mlád. Občas někdo umře stár; a přece mlád. Karel Pexidr, narozen v Praze v Podolí již ve dvacátých letech dvacátého století, by se 4. listopadu 2029 dožil sta let. Odešel 29. června 2026. Znal jsem ho, vzpomínat na něj budu.
Byl právník, hudební skladatel, básník, spisovatel, filozof, mecenáš a v neposlední řadě nimrod, přičemž lovecký lístek získal už po válce. Byl vynikající střelec (skutečně jsem viděl, že prostřelil kartu) a dobrý lesní hospodář (a nikoli jenom na svém). Od roku 1993 byl takřka dvacet let předseda zemědělského družstva v Horšicích u Přeštic a na svých pozemcích ve Vícově i oblíbeným chovatelem bažantů. Vysadil před deset tisíc stromů a mezi roky 1962 a 1966 si v Plzni postavil rodinnou vilu. Od roku 1964 měl syna, pozdějšího lékaře, a lékařkou byla i jeho paní. Ovšemže překonával taky nástrahy.
Ve sklepě přežil bombardování a nebyl jenom poválečný skaut: roku 1951 se stal na dva roky a čtyři měsíce pétépákem ve Šternberku. Zažil toho za život dost, a tak mě jeho neokázalá skromnost, srdečnost a přátelský přístup k lidem občas až překvapovaly. Byl dobrosrdečný a souběžně ne bohorovný, ačkoli svým milým způsobem vlastně denně čaroval. Jako pravý mág života kouzlil řečí, nápady, výroky, přesně umístěnými literami anebo notami. Napsal desítky knih a řada vyšla v angličtině. Mimo dalších jde o Kosmologii z pohledu filozofa, Kavkovské kontrapunkty a publikace Man, un Unknown Creature (Cambridgeshire: Melrosebooks, 2014) a Relativist Philosophy (2016).
Je rovněž autorem sto dvaceti skladeb a jde i o skladby velmi rozsáhlé a pro symfonické orchestry. A taky Pět vizí Alberta Einsteina pro housle a violu, Variace na Heydnovo téma, Pohádku o Mozartovi, Antilské rytmy pro mezzosoprán a kytaru, Fantazii pro klavír a levou ruku, Shakespearovy sonety pro baryton a klavír, Morgernstern's Streiche pro soprán (mezzosoprán) a klavír ai Láska a smrt (pro alt a klavír).
První věc složil už před válkou. Zůstal zručným interpretem, a to nejen hudby své, pravděpodobně by se uživil i jen jako koncertní umělec. U nás a v Německu bylo pořízeno před dvacet rozhlasových nahrávek jeho skladeb a vydáno je šest zvukových nosičů; ty skladby byly prováděny i ve Švýcarsku, Rakousku, Holandsku, Anglii, Norsku, Rusku, Spojených státech anebo v Kanadě. Hudební nadace Karla Pexidra existuje od roku 2000 a jím založený Nadační fond pomáhá jak literatuře, tak filozofii. Jako člen Společnosti českých skladatelů a Obce spisovatelů České republiky spoluzaložil Západočeské hudební centrum, ale současně ve svém cestopise i nezapomenutelně vylíčil Kalifornii… Vedl semináře etiky a filozofie na univerzitě, přednášel. Byl štíhlý, charismatický muž, který do smrti zručně dobíhal tramvaje. Nerad se odlučoval od ošoupané, kožené aktovky. Ta nesymbolizovala v jeho případě ani tak horší časy, na které prý nemáme zapomínat (i když taky), ale symbolizovala víc. Totální kontinuitu jednoho života, kterým se stal životem skutečně prožívaným a ve kterém si na nejpodstatnější sumář zásad a postřehů přišel jeho účastník sám.
Naposled jsem měl s Karlem šanci debatovat o Velikonocích 2026, kdy mě pozval na tradiční pouť u své usedlosti Vícov. Prožil v té enklávě šťastné dětství, aby jeho rodině objekty na desítky let sebrali, ale právě milovaný Vícov, o kterém před třiceti lety (1996) napsal i stejnojmennou knížku, jednu ze svých nejlepších, jej významně přidržoval na tomhle světě. Čest tvůrcově památce, dodal bych.