ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 16.9.2026, svátek má
Ludmila
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Devět hororů od vikáře MaldenaO statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkyS umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkemSlyšet Havla. Český rozhlas připomene dvojí výročí nově objevenými nahrávkamiSkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? Thankskilling Day: Trailer k únikovce, která se mění ve smrtelnou pastTéměř 92 000 marných pokusů dovolat se pomoci: Krizové lince hrozí zánikNaturalismus v kotlině, kde chyběl Émil ZolaMalíř Bohumil Konečný a FoglarPozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poeziiPrázdninoví herci
100 let zprávy o potopené civilizaci Mu
20.07.2026 Ivo Fencl Literatura
Před sto lety (tedy roku 1926) prvně vyšla poprvé fenomenální kniha Světadíl Mu - ztracená kolébka lidstva (česky 2000), jejímž autorem byl okultista a schopný vynálezce plukovník James Churchward (1851-1936); od jeho smrti letos uplynulo devadesát let.
Churchward byl Brit, ale část života strávil na Srí Lance a koncem devatenáctého století ho zaujaly Spojené státy, kam se tudíž přesunul. Proslavil se deset let před smrtí šikovnou teorií, podle které ležela v oblasti Pacifiku kdysi pevnina, ale propadla se - podobně jako Atlantida. A byla zničena. Tento bestseller vydal plukovník v překvapivě vysokém věku pětasedmdesáti let a předkládal jej coby důkaz. Rozkvět „své“ říše položil do času před padesáti tisíci roky a nelíčí Muany, nýbrž jakési Naacaly, Vznešené. Nebyli, to je pravda, ryze jeho spekulací a se stejnou představou pracoval již roku 1896 starožitník a fotograf Augustus Le Plongeon (1825-1908), který tímto záhadným slovem označil údajné misionáře amerických Mayů.
Plukovník Churchward se sice s Le Plongeonem i osobně setkal - a znali se, ale „odborně“ mu oponoval a spekuloval o víc než šedesátimiliónové populaci Vznešených, jejíž elity se prý zapomenutě vtiskly do existence technologií převzatých starými Egypťany, Babylóňany a dalšími. Ale podle Churchwalda už zachytili tito nám známí už jen zákmity a jen některé zákmity byly natolik „světelné“, že se skrz ně představil sám bůh slunce Ra.
Curtis Wilgus, seriózní historik, Churchwardovi upřel mezi prvními jeho erudici a už on vlastně radí, abychom jeho knihu hltali raději co pouhou fikci. Beletrii. A pan plukovník udělal podle všeho chybu a stačil by tu i jen mírný nátěr, aby Mu prodával jako variantu rané science fiction, přičemž… Ano, právě autoři tohoto žánru plukovníkovo dílo zaujatě četli. Někteří jistě nekriticky, ale třeba L Sprague de Camp plukovníkovu teorii před osmdesáti lety (1946) tvrdě potřel ve velmi solidním článku.
Oproti tomu Howard Phillips Lovecraft se jí bavil a klidně mluví o jazyku Vznešených ve své povídce K branám stříbrného klíče. A stejný jazyk zmiňuje třeba i jeho kolega Lin Carter. Plukovníka Churchwarda analyzoval rovněž lékař a spisovatel českého původu Miles Breuer (1889-1945) a s jeho sporným odkazem pracují taky Philip Dick a X dalších spisovatelů anebo dokonce autorů videoher.
Churchwardovu teorii, podle které je vlastně zbytkem Mu i Velikonboční ostrov, ale vyvrátil již roku 1940 švýcarský etnolog Alfred Metraux (1902-1963) a skvělý spisovatel a matematik Martin Gardner (1914-2010) s chutí vyjmenovává Churchwardovy chyby, a to jak geologické, tak archeologické. Slovo podvodník je podle Gardnerova skeptického názoru v plukovníkově případě ještě spíš slabé a definitivně absurdní plukovníkovy argumentace smetl a odsoudil roku 1991 (před sto lety narozený) archeolog Stephen Williams (28. 8. 1926-2. 6. 2017).
Za pousmání tím pádem stojí, že byla kniha o Světadíle u nás roku 2000 vůbec vydána, a to v překladu Ingrid Vichnarové (za odpovědné redakce Jana Hlavičky), a že ji zde přijali asi vcelku s poklidem.
Anebo i nadhledem? Sám Ivo Železný (*1950) jako vydavatel tenkrát samozřejmě chápal, co posílá na trh, zda to ovšem chápali veškeří kupující, je otázka.
Churchward totiž nemá šancí a roku 1993 uvažoval fyziolog Gordon Stein (1941-1996) v encyklopedii „hoaxů“, již editoval, dokonce i na téma, zda plukovník neklamal úplně vědomě. Je totiž až otřesné uvěřit, že by jinak schopný vynálezce (první světové válce pomohl tím, že mu patentovali stěží průstřelnou slitinu) opravdu upřímně věřil všemu, co ve svém díle o Mu deklaruje.
Ve třicátých letech stačil Churchward ještě napsat čtyři pokračování své klíčové knihy Děti Mu, Posvátné symboly Mu, Kosmické síly Mu a Druhá kniha kosmických sil Mu a dodejme, že se nakladatelství Iva Železného k šarlatánské knize skutečně postavilo dost seriózně, takže překladatelka mnohé konzultovala i s doktorem Miloslavem Stinglem, který poskytl velký výklad o mayských reáliích, polynéských mýtech anebo indiánských iniciačních rituálech.
A sám Churchward? Před těmi sto lety prohlásil, že on „ví své“ díky překladu textů na naacalských tabulkách, které už „před mnoha lety“ objevil v Indii. Luštil je - údajně s podporou jakéhosi kněze, jehož nejmenuje - a zdůrazňuje, že se jedná jen o úlomky dotyčných tabulek. Navíc… Churchward výslovně tvrdí, že si nad texty láme hlavu již půl století, a stále opakuje, že zaniklá civilizace převyšovala naši a byla vyspělejší ve spoustě oblastí. Starověké vyspělé civilizace pak výslovně a efektně označuje za „pouhé dohasínající uhlíky“ oné říše a nedá se popřít, že jeho dílo působí. Zvlášť od kapitoly páté, kde byla vytěžena egyptská Kniha mrtvých, a Churchward následně klade důraz na význam Severní Ameriky mezi starými civilizacemi, což je očividně účelový přístup, ale jeho argumenty nepůsobí nevěrohodně. Jedenáctá kapitola svazku se poutavě obírá i „Nivenovými pohřbenými městy v Mexiku“ a nutno říct, že byl mineralog William Niven (1850-1937) autorův přítel, jemuž vlastně celou knihu o Mu i připsal! Avšak… Nu, údaje o vlastních Nivenových objevech jsou místy až šokující: William Niven - Wikipedia
A co je přímo katastrofální? Z dnešního hlediska určitě třináctá kapitola Geologické dějiny Mu (plná nesmyslů)… a obdobně tomu jsou překonány autorovy úvahy o „Původu divošství“ (kapitola čtrnáctá). Churchward jistě musel být zajímavý muž, ale věřit se mu nedá a mezi science fiction tahle jeho non fiction taky moc zařaditelná není. A to, že ji lze beztrestně a nadále reeditovat i po celých sto letech, jistě jest chvályhodné z hlediska svobody, ale bohužel to příliš připomíná známé přísloví „nejlepší knihy čti napřed, protože se k nim jinak, příteli, nikdy neprokoušeš“.
Foto: CC - volné dílo
Plukovník Churchward se sice s Le Plongeonem i osobně setkal - a znali se, ale „odborně“ mu oponoval a spekuloval o víc než šedesátimiliónové populaci Vznešených, jejíž elity se prý zapomenutě vtiskly do existence technologií převzatých starými Egypťany, Babylóňany a dalšími. Ale podle Churchwalda už zachytili tito nám známí už jen zákmity a jen některé zákmity byly natolik „světelné“, že se skrz ně představil sám bůh slunce Ra.
Curtis Wilgus, seriózní historik, Churchwardovi upřel mezi prvními jeho erudici a už on vlastně radí, abychom jeho knihu hltali raději co pouhou fikci. Beletrii. A pan plukovník udělal podle všeho chybu a stačil by tu i jen mírný nátěr, aby Mu prodával jako variantu rané science fiction, přičemž… Ano, právě autoři tohoto žánru plukovníkovo dílo zaujatě četli. Někteří jistě nekriticky, ale třeba L Sprague de Camp plukovníkovu teorii před osmdesáti lety (1946) tvrdě potřel ve velmi solidním článku.
Oproti tomu Howard Phillips Lovecraft se jí bavil a klidně mluví o jazyku Vznešených ve své povídce K branám stříbrného klíče. A stejný jazyk zmiňuje třeba i jeho kolega Lin Carter. Plukovníka Churchwarda analyzoval rovněž lékař a spisovatel českého původu Miles Breuer (1889-1945) a s jeho sporným odkazem pracují taky Philip Dick a X dalších spisovatelů anebo dokonce autorů videoher.
Churchwardovu teorii, podle které je vlastně zbytkem Mu i Velikonboční ostrov, ale vyvrátil již roku 1940 švýcarský etnolog Alfred Metraux (1902-1963) a skvělý spisovatel a matematik Martin Gardner (1914-2010) s chutí vyjmenovává Churchwardovy chyby, a to jak geologické, tak archeologické. Slovo podvodník je podle Gardnerova skeptického názoru v plukovníkově případě ještě spíš slabé a definitivně absurdní plukovníkovy argumentace smetl a odsoudil roku 1991 (před sto lety narozený) archeolog Stephen Williams (28. 8. 1926-2. 6. 2017).
Za pousmání tím pádem stojí, že byla kniha o Světadíle u nás roku 2000 vůbec vydána, a to v překladu Ingrid Vichnarové (za odpovědné redakce Jana Hlavičky), a že ji zde přijali asi vcelku s poklidem.
Anebo i nadhledem? Sám Ivo Železný (*1950) jako vydavatel tenkrát samozřejmě chápal, co posílá na trh, zda to ovšem chápali veškeří kupující, je otázka.
Churchward totiž nemá šancí a roku 1993 uvažoval fyziolog Gordon Stein (1941-1996) v encyklopedii „hoaxů“, již editoval, dokonce i na téma, zda plukovník neklamal úplně vědomě. Je totiž až otřesné uvěřit, že by jinak schopný vynálezce (první světové válce pomohl tím, že mu patentovali stěží průstřelnou slitinu) opravdu upřímně věřil všemu, co ve svém díle o Mu deklaruje.
Ve třicátých letech stačil Churchward ještě napsat čtyři pokračování své klíčové knihy Děti Mu, Posvátné symboly Mu, Kosmické síly Mu a Druhá kniha kosmických sil Mu a dodejme, že se nakladatelství Iva Železného k šarlatánské knize skutečně postavilo dost seriózně, takže překladatelka mnohé konzultovala i s doktorem Miloslavem Stinglem, který poskytl velký výklad o mayských reáliích, polynéských mýtech anebo indiánských iniciačních rituálech.
A sám Churchward? Před těmi sto lety prohlásil, že on „ví své“ díky překladu textů na naacalských tabulkách, které už „před mnoha lety“ objevil v Indii. Luštil je - údajně s podporou jakéhosi kněze, jehož nejmenuje - a zdůrazňuje, že se jedná jen o úlomky dotyčných tabulek. Navíc… Churchward výslovně tvrdí, že si nad texty láme hlavu již půl století, a stále opakuje, že zaniklá civilizace převyšovala naši a byla vyspělejší ve spoustě oblastí. Starověké vyspělé civilizace pak výslovně a efektně označuje za „pouhé dohasínající uhlíky“ oné říše a nedá se popřít, že jeho dílo působí. Zvlášť od kapitoly páté, kde byla vytěžena egyptská Kniha mrtvých, a Churchward následně klade důraz na význam Severní Ameriky mezi starými civilizacemi, což je očividně účelový přístup, ale jeho argumenty nepůsobí nevěrohodně. Jedenáctá kapitola svazku se poutavě obírá i „Nivenovými pohřbenými městy v Mexiku“ a nutno říct, že byl mineralog William Niven (1850-1937) autorův přítel, jemuž vlastně celou knihu o Mu i připsal! Avšak… Nu, údaje o vlastních Nivenových objevech jsou místy až šokující: William Niven - Wikipedia
A co je přímo katastrofální? Z dnešního hlediska určitě třináctá kapitola Geologické dějiny Mu (plná nesmyslů)… a obdobně tomu jsou překonány autorovy úvahy o „Původu divošství“ (kapitola čtrnáctá). Churchward jistě musel být zajímavý muž, ale věřit se mu nedá a mezi science fiction tahle jeho non fiction taky moc zařaditelná není. A to, že ji lze beztrestně a nadále reeditovat i po celých sto letech, jistě jest chvályhodné z hlediska svobody, ale bohužel to příliš připomíná známé přísloví „nejlepší knihy čti napřed, protože se k nim jinak, příteli, nikdy neprokoušeš“.
Foto: CC - volné dílo
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Dopadnout jako Ludvík Jagellonský u Moháče
Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poezii
Skutečný život římských císařů: Jak se vládne světu?
Naturalismus v kotlině, kde chyběl Émil Zola
Pozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!
Devět hororů od vikáře Maldena
Božena Němcová a magie
Nocleh u Párala, vzpomínka na Hrabala
120 let od narození kouzelníka Rawsona
Kdo byl Frank Heller
Vzpomínky na HALASení
Co mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázka
Příští stanice Braxington
Johnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 let
Básník Halas
Dětská, ale nedětinská hrubínologie
Znojmo podle Moniky Frecerové
Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý román
Zázračné houby
Pražské příběhy: Legendy, tajemství i zapomenutá zákoutí
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.