Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 16.9.2026, svátek má Ludmila 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


100 let od narození Ludvíka Vaculíka

29.07.2026   Ivo Fencl   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

100 let od narození Ludvíka VaculíkaVe čtvrtek 23. července 2026 by se dožil stovky Ludvík Vaculík (který zemřel před jedenácti roky).
Byl to provokatér? Mimo jiné. Svého času (2. dubna 1999) přijel do Nazaretu v Izraeli, když byly Velikonoce, a vyhledal klášter s kostelem svatého Josefa. Ohlásil se u představeného, což byl Němec, a pomyslně věnoval Kristovi za většinu Valachů slivovici. Pan Josef Holcman ji rád přijal a řekl, že „spolu s bratry“ nápoj uctivě užijí im Namen des Heiligen Joseph.

To je celé. Není to sice, uznávám, příhoda, která by Vaculíka zcela přesně charakterizovala, ale je fakt, že se spolu s Josefem Holcmanem nechali vyfotografovat paní Vaculíkovou a fotografii pak Vaculík uveřejnil v knize Polepšené pěsničky, vyšla zrovna před dvaceti lety.
Novinář a spisovatel Ludvík Vaculík velice slušně zpíval a nahrál několik zvukových nosičů, kde navíc rozpráví, anebo čte fejetony. Lidovky se nebál, ale nebál se ji ani vylepšovat. Rád měl písničky Už sa jaseň blíží pomalučky, Jabléčka už dozrávajú, Vídeň, milý Vídeň, Smutnou neděli (od spisovatele Karla Šiktance), Pověz ty ně, moje milá, pověz, Sobotěnka ide, Osiřelo dítě, Ó řebíčku zahradnický, Sivá holubičko, Pásol Jano tri voly u hája (nakonec Jana, pokud to nevíte, zabijí zbojníci, což mi jako dítěti vadilo) a Pod Prešpurkem kraj Dunaja. Tu poslední Vaculík zpíval své paní.
Aspoň na ukázku následuje charakteristická jeho předělávka lidové „pěsničky“ Jaké je to hezké, dva kováři v městě (dva kováři na rynku; jeden může kovat, ten druhý milovat šafářovic Andulku):
Jaké je to hezké, jedna partaj v městě - jedna partaj na rynku. Jedna diskutuje, jedna kandiduje, jedna volby vyhraje.
Vzkázala mě včera - fojtíkova dcera (ale zpíváno s malým F, jde o malého fojta, valašského rychtáře), abysem sem nechodil, její táta říkal, že nás budou stříkat - ideově ze všech sil
Neber si ty, synku - za ženu slečinku - z té kádrové konzervy, ona chce mět všecko, nejméně pak děcko, připraví tě o nervy.
Je pravda, že třetí sloku Vaculík již roku 1990 škrtl a zpíval:
Jaké je to hezké - dvacet stran mít v městě - dvacet stran mít rozličných, všecky chtěj to samé, po volbách poznáme, co chtějí ti, co jsou v nich.
Další song Plavala husička po Dunaji předělal následovně:
Plavala husička po Vltavě, copak ty, husáku, děláš právě? Co bych dělal, jen tu sedím, na to, co děje se, shora hledím.
Taky Husičku brojitel Vaculík už roku 1990 poněkud přetavil a přifařil do finále sloku „když jsem to zazpíval Kořánovi, to je ten primátor fungl nový, on se přidal, já jsem byl rád, že proti sobě mi pomoh zpívat“.
Já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu předělal na My jsme vnuci Masaryka, aby pěl:
My jsme vnuci Masaryka, vy pohrobci Stalina. Vám už krátká svíčka bliká, nám nový den začíná. Sekyra je za dva zlatý a topůrko za tolar, ale vás by Marx váš svatý - za korunu neprodal.
Vyletěla holubička ze skály zpíval Ludvík Vaculík takto (1988): Už ta naše slavná slavnost začíná, už je tu i policejní mašina, v té mašině je stranický aparát, co nás umí otravovat akorát. Je pravda, že měl pro překovávání písní nejméně jeden dobrý vzor, a to klasika Karla Havlíčka, od jehož smrti uplyne 29. července už 170 let. Borovský, jak víme, navštívil Rusko a následně v Brixenu varioval naši budoucí hymnu na Domov ruský (cituji): Kde domov můj? Bereáš kde věčně hučí, šakal vyje, medvěd bručí, tchoř a kuna v hradu svém
hody drží pod sněhem, dobrou noc kde dávaj lišky, země ruská, domov můj.
Kde domov můj? Zákony kde píše vláda - knutou národům na záda, přirozená práva kde
kozák ekšplicíruje, otrokem jen jeden není, mezi Rusy domov můj.
Ludvík Vaculík by dnes byl stoletý kmet a mezi jeho (zapadlými) předělávkami lidovek je i tento text (Polepšené pěsničky, str. 172):
Až mně bude sedum, sedmdesát sedum, sedmdesát sedum let, potom bude moje, moje stará hlava, potom bude šedivět. - Až mě bude osum, osumdesát osum, osmdesát osum let, potom bude moje, moje stará hlava, potom bude práchnivět. - Až mně bude devět, devadesát děvět, devadesát děvět let, potom už svět ani - moje stará hlava - nebude o mně vědět.
„Čím jsem, jsem se stal odmítáním toho, co jsem nechtěl,“ napsal roku 2006. „Ne výběrem, ale tím, co mi vycházelo. Určitěji jsem věděl, co nechci, než co chci, a jediný způsob, jak z toho něco stvořit, je psát. Po převratu 1989 jsem všecko odmítal, abych si zbyl jen já, a kdyby se mě teď tetička krátce zeptala „Ludvičku, čím jsi?“, musel bych odpovědět: „Podle toho, co píšu.“

Ludvík Vaculík zpívá na Noci literatury v Brně - YouTube
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0711 s