A právě z tohoto prostředí je možné přejít ke knize Jiřího Padevěta Zaniklé obce. Katalog sídel zaniklých nebo částečně zaniklých od roku 1945 na území dnešní České republiky. Třísvazkový katalog vydaný Academií v roce 2025 však není pouze další databází převedenou na papír. Je to pokus dát zaniklým místům pevný tvar, řád a především váhu. Vytvořit z jednotlivých záznamů obraz světa, který už fyzicky neexistuje, ale jehož přítomnost česká krajina stále – často velmi nenápadně – nese.
 

Nenechme se ale mýlit. Slovo „zaniklá“ působí zdánlivě definitivně. Něco zaniklo, tedy není. U obce je však takové označení trochu zavádějící. Obec totiž není jen soubor domů. Je to síť vztahů. Jsou to rodiny, sousedé, práce, škola, hospoda, kostel, hřbitov, cesta k vodě, cesta na pole. Jsou to místní názvy, vzpomínky a příběhy. Je to způsob, jakým lidé rozumějí prostoru, v němž žijí.

Když zmizí dům, zmizí stavba. Když zmizí vesnice, zmizí určitý způsob života. A právě proto má Padevětův katalog hlubší význam, než by se při prvním pohledu na jeho více než dvoutisícistránkový rozsah mohlo zdát. Je totiž knihou nejen o místech, ale také o nepřítomnosti lidí.
Jednotlivá hesla v knize jsou nutně stručná. Historie žádné vesnice se nemůže vejít do několika odstavců. Přesto právě tato stručnost někdy působí silněji než dlouhé vyprávění.

Jméno. Poloha. Počet obyvatel. Národnostní složení. Živnosti. Historie. Důvod zániku. Fotografie.

Na první pohled suchá data. Jenže za číslem, které říká, že někde žilo například několik desítek nebo stovek obyvatel, si můžeme představit desítky či stovky jednotlivých životů. Každé číslo představuje konkrétního člověka. Každá fotografie domu znamená rodinu, která v něm někdy bydlela. V tom je síla katalogu: statistika se postupně mění v lidský příběh.

Padevětova kniha zároveň ukazuje, že zánik sídla nelze vysvětlit jedním slovem. Po roce 1945 se česká krajina proměňovala několika způsoby. Některá místa zasáhlo poválečné vysídlení německého obyvatelstva, jiná vznik vojenských prostorů, další těžba, budování přehrad, změny hranic, průmyslové projekty nebo postupné vylidnění. Výsledkem však často byla stejná věc: přerušení kontinuity místa. 
Nutně si tedy položíte i otázku " kde a kdy taková obec vlastně končí?

Ve chvíli, kdy je zbořen poslední dům? Když odejde poslední člověk? Když se vymaže z mapy? Nebo když už nikdo neví, kde přesně stála?

Padevětův katalog na tyto otázky nedává jednoduché filozofické odpovědi. Jeho význam je právě v tom, že je konkrétně ukazuje. Odmítá "věci" nechat zmizet beze stopy. Autor registruje v mimořádném měřítku. Tři svazky vytvářejí obraz krajiny, v níž je zánik sídel nejen souborem jednotlivých případů, ale jedním z významných procesů českých poválečných dějin.

Pokud bych měla porovnat webovou databázi a literární počin Jiřího Padevěta, tak web ZanikleObce.cz je ze své podstaty otevřenější, pohyblivější a bezprostřednější. Umožňuje hledat konkrétní místo, prohlížet fotografie, pracovat s mapou a přecházet od jedné lokality ke druhé. Je to výborný nástroj pro objevování.

Padevětova kniha nabízí opačný pohyb. Nutí zpomalit. Když držíme v ruce jeden ze svazků, nejsme už jen uživatelem vyhledávače. Jsme čtenářem katalogu. Jednotlivé lokality začínají existovat vedle sebe a postupně vytvářejí celek. A právě celek je důležitý. 
Jedna zaniklá vesnice může být náhoda. Desítky nebo stovky podobných příběhů už vytvářejí historický fenomén.

Databáze ukazuje jednotlivá místa. Kniha umožňuje spatřit jejich množství a souvislost. Úžasný literární kousek z nakladatelství Academia. Opravdu kloubouk dolů před všemi, kdo u zrodu této trilogie stáli.

Zaniklé obce. Katalog sídel zaniklých nebo částečně zaniklých od roku 1945 na území dnešní ČR, I.- III.díl.
Jiří Padevět
Academia, 2025