Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
O statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkyS umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkemSlyšet Havla. Český rozhlas připomene dvojí výročí nově objevenými nahrávkamiSkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? Thankskilling Day: Trailer k únikovce, která se mění ve smrtelnou pastTéměř 92 000 marných pokusů dovolat se pomoci: Krizové lince hrozí zánikNaturalismus v kotlině, kde chyběl Émil ZolaMalíř Bohumil Konečný a FoglarPozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poeziiPrázdninoví herciLago di Garda: Italský rekordman vás okouzlí svou malebností
Básník Halas
12.08.2026 Ivo Fencl Literatura
Už to neplatí. Kdysi měly na děti jistý malý vliv verše. Byl tu mimo jiné i Jan Čarek (1898-1966), od jehož smrti zjara uběhlo šedesát let, a vedle Hrubína na mě dělal před šestým rokem života největší dojem František Halas (1901-1949). Čím, se dá uhádnout: některými básničkami z Ladění (1943), jak mi je dohodila k poezii citlivá maminka. Neuctívala Halase, ale uznávala - a měla ráda jeho Do usínání ze zmíněné knihy.
Tak šup a honem do peřinek
dívej se pěkně do stěny
uslyšíš hrčet zlatý mlýnek
co si tam zpívá zazděný
Mele on mele všechny řeči
cos kdekomu dnes pověděl
Mžikalka víla u něj klečí
tma už ji chytá od křídel
Až semele cos napovídal
nasype ti to pod čelo
a hleď aby sis dobře hlídal
co se ti v spánku semlelo.
Zní to dobře, mně to tenkrát připadalo strašidelné a bral jsem nitro zdi doslova. Hned úvodem komunistické éry se do Halase pustili tartasem. „Morbidní lyrika plná skepse,“ definoval ho Ladislav Štoll v Obecním domě 22. 1. 1950, jen čtvrtrok po básníkově předčasné smrti. Byla to taková podpásovka a kritik využil tu pravdu, že smrt v některých Halasových verších „muchluje“ lásce ruku:
Zezdola k růžím přivoníš
až budeš smrt svou žít
a do tmy lásku odhodíš
svůj štít
Halasovi zní žal v mnohé radosti žití a letos na podzim (3. 10.) uplyne od jeho narození 125 let. Měl věřící maminku, umírající na tuberu, a vzpomíná: „Když mi bylo osm, spával jsem s ní, protože jsme neměli víc postelí, a jednou k ránu jsem se vzbudil a po tváři jí lezla moucha.“ Tak ji odehnal. Smrt ne, té noci mu matka zemřela, a jak stárl, chyběla mu spíš víc než méně. Za války napsal:
Copak vám, vám je hej
vy když chcete, smíte říci
Mami, mami, pofoukej
Právě teď tu všecko voní
voní stín a mrtvé prach
mně se vám tak stýská po ní
už bych chtěl být na marách
Už zas té války propukala v Halasovi srdeční choroba a smrt jako by jej pronásledovala vždy. V dětství zažil skony hned několika sourozenců (tenkrát samozřejmě běžnější) a hrůza první světové války se ho dotkla v nejcitlivějších letech dospívání mezi třináctým a sedmnáctým rokem. Od roku 1916 se učil knihkupcem a teprve po válce absolvoval šestnáctiměsíční vojnu, přičemž ještě před ní (1922-1924) pracoval v Úrazové pojišťovně, kde spatřil a pochopil ledacos. Po vojně zůstal půl roku v Paříži. Právě před sto lety (1926) nastoupil do nakladatelství a rok poté vydal první sbírku veršů SEpie. Roku 1930 druhou, KOHOUT PLAŠÍ SMRT. Slavné Torzo naděje (1938) reaguje na mnichovské události a obsahuje toto emotivní, vlastně už klasické čtyřverší
Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali
Roku 1940 vydal známou alegorickou sbírkou Naše paní Božena Němcová. A smrt ho - naštěstí - neovládla na plný úvazek, takže uspořádal už před válkou taky sborníky anekdot Trampský smích anebo Třída se směje. Uváděl mladé básníky v edici První knížky. Tatínek chtěl mít ze syna revolucionáře, ale Halas to vnímal jinak a skalním komunistou se nikdy nestal; blízcí mu byli taky katoličtí básníci. Po pětačtyřicátém se nicméně stal členem Národního shromáždění, dostal práci na Ministerstvu informací a byl předseda Syndikátu českých spisovatelů. Roku 1946 přispěl do sborníků Můj poměr ke KSČ a K padesátinám soudruha Gottwalda. Jenže rozčarování sílilo, a když navštívil Polsko a Rusko (1947), deziluze ho zdeptala a únor 1948 ji dovršil. Sbírku A CO? už neměl šanci vydat a ještě její zveřejnění posmrtné (1957) stálo odvahu. Psal:
Nechci být masem vzduchu okolo
jak se to líbí jim
nechci být kůlem vyhlášek
veřejným míněním.
Nechci být nápovědou co polyká jen prach
těch jejich komedií
hraných na márách
Tedy poezie nesouhlasu s novou praxí komunistů a lépe se vrátit i k dětštějším jeho veršům. Poučení synovské:
Když probudí se hlína, je to myš
Je-li sklu zima, zaroste větvičkama
Ryba je hastrmaní lžička, Víš
A slza, slza je voda, co je sama
A Halasovo poučení o člověku jako takovém?
Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý
Ve větru list v lásce sám
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Rilla z Ingleside přichází v novém ilustrovaném vydání
Dopadnout jako Ludvík Jagellonský u Moháče
Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poezii
Skutečný život římských císařů: Jak se vládne světu?
Naturalismus v kotlině, kde chyběl Émil Zola
Pozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!
Devět hororů od vikáře Maldena
Božena Němcová a magie
Nocleh u Párala, vzpomínka na Hrabala
120 let od narození kouzelníka Rawsona
Kdo byl Frank Heller
Vzpomínky na HALASení
Co mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázka
Příští stanice Braxington
Johnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 let
Dětská, ale nedětinská hrubínologie
Znojmo podle Moniky Frecerové
Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý román
Zázračné houby
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.