ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 17.9.2026, svátek má
Naděžda
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
O statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkyS umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkemSlyšet Havla. Český rozhlas připomene dvojí výročí nově objevenými nahrávkamiSkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? Thankskilling Day: Trailer k únikovce, která se mění ve smrtelnou pastTéměř 92 000 marných pokusů dovolat se pomoci: Krizové lince hrozí zánikNaturalismus v kotlině, kde chyběl Émil ZolaMalíř Bohumil Konečný a FoglarPozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poeziiPrázdninoví herciLago di Garda: Italský rekordman vás okouzlí svou malebností
120 let od narození kouzelníka Rawsona
17.08.2026 Ivo Fencl Literatura
Clayton Rawson byl ilustrátor, spisovatel, ale hlavně kouzelník, jeho Smrt z cylindru (1938, česky 1972) bývá označována za jednu z nejrafinovanějších detektivek; v polovině tohoto srpna (v sobotu patnáctého) uplynulo 120 let od Rawsonova narození.
Jako autor detektivek byste měli prvořadě koncipovat svého hlavního pátrače a neměli byste ho hledat až za rohem, takže je Rawsonův detektiv mág, říká si Merlini a má krám s magickými potřebami a obrovským černým kocourem „Doktorem Faustem“.
Smrt z cylindru zahrnuje celkem čtyři pokusy o vraždu, dva jsou úspěšné a hned prvním odpraveným je démonolog Cesare Sabbath. Najdou ho ležet uvnitř pentagramu v zapečetěném bytě a pod mrtvolou je vizitka se jménem „vraha“, jako to povýšeně dělával Fantomas. Při jedné z vražd provedených v této knize je, zdá se, užito hypnózy a nemálo významnou v románu má taky „mistr úniků“ David Duvallo.
A nedostatky? Knize škodí Rawsonova tendence kypět a přehlcovat čtenáře fakty. Ale ano, je to zastírací manévr, jenže by se neměl přehánět, a jelikož chce Rawson míti román „nejmagičtější“, špikuje řádky magickými fakty, která sype Merlini na každého plnými hrstmi a ze všech tří rukávů. I čteme o možném zhmotňování myšlenek, zlé síle „éteru“ co produktu černých mágů, o žluté magii, o šedé magii, o černé magii a o madam Blavatské, obklopené prý neustále „elementály“. Čteme taky o schopnostech jogínů, o ideálním alchymickém rozpouštědle „kterékoli hmoty“, o parapsychologu Rhineovi a experimentu s časem v knize J. W. Dunnea a koneckonců jsem si taky zapamatoval, že vám dobře sušený vlčí čenich pomůže vůči očarování. A Rawson hrdě naráží i na díla Montagua Summerse, na Cagliostra, Cornelia Agrippu, Alberta Magna, Flammariona, Zlatou ratolest anebo plukovník Chrchwarda a jeho ztracenou říši Mu. A na vúdú černochů na Haiti, šamanismu Indiánů a „tohungaismus“ novozélandských Maorů. Ale stop a přiznejme, že Rawson nebyl výjimkou a velmi podobnou tendenci pábit už měl fiktivní detektiv Philo Vance z románů S. S. Van Dina (1888-1939), autora Vyvraždění rodiny Greenů. Připišme Rawsonovi ke cti, že sice informuje velkohubě a zbytečně eklekticky (věštění z Cheopsovy pyramidy i „Velká bílá lóže himálajská“ i fotografie vílích bytostí pořízené Conanem Doylem…), ale je si toho vědom a najde rychle odstup, aby si udělat z plkání švandu (a hle). „Mívá Merlini tyto záchvaty, kdy odříkává bibliografický katalog, hodně často?“ ptá se kdosi vypravěče příběhu, kterým je novinář Ross Harte, a ten kdosi ještě přisadí: „Je horší než Philo Vance.“ A Harte? Zavrtí hlavou a… „To se mýlíte. Merlini je lepší než Vance a na rozdíl od něj neotravuje citáty z Bhagavadgíty v sanskrtu.“
Navzdory tomu zvíme hodně a udělám ještě pomyslnou odbočku pro politiky a vojsko: zatímco Lucifer má postavení hodné císaři, Belzebub je kníže, Astaroth jen velkovévodou. Vrchním velitelem armády jest pak Satan, jistý Fleuretz je generál-poručíkm, Sargatanas generál-majoren a Nebiros polním maršálkem a vrchním inspektorem všeho. A pozor, je zde i Frucissiere, přivádějící mrtvé k životu, učitel magie Trimasel, Humots jako „lovec knih“ a Surgat jako otvírač kteréhokoli zámku. A „pan“ Sendragossam dokáže donutit dívky, aby tančily zcela nahé. Ale Rawson nezapomene vyjmenovat i četné skutečné iluzionisty své a předcházející doby, a to včetně Houdiniho, od jehož tragické smrti uplyne na podzim sto let, a řady dalších kdysi slavných iluzionistů jako Breslaw, Pinetti, Anderson, Kellar… Nu, a pan Josef Hartz se zvlášť vyznamenal trikem, kterému vždycky říkal Ďáblův klobouk.
Ale některé ty triky, bohužel, skončily taky tragicky a před válkou zůstával v paměti konec Williama Elswotha Robinsona, který s oblibou předváděl chytání kulky do zubů a roku 1918 byl zabit ve Wood Green Empire Theatre v Londýně, po čemž se spekulovalo se, zda to nebyla sebevražda či vražda.
Netuším, nakolik byl Rawson skutečně informovaný a zda mu něco neuteklo, ale ve Smrti z cylindru bohorovně tvrdí, že ten trik dosud předváděl jen tucet mužů - a polovina byla zabita, zatímco veškeří ostatní byli aspoň jednou zraněni. Tak nebo onak si v době, kdy psal Rawson svůj majstrštyk, troufal na cosi podobného pouze jediný člověk, Theodore Annemann, přičemž v našem románu je realizován jeden ze zmíněných pokusů vraždy právě na jevišti a při onom zachycování střely.
Dvě vraždy čekají čtenáře i ve Stopách na stropě (1939), kde hrají vedle honby za pokladem a jistého média roli strašidelný dům na ostrůvku Skelton, což je reálně South Brother Island v East River v New Yorku.
Následně Rawson realizoval - ve stejnojmenném románu - ještě trik s Bezhlavou dámou (1940) - a úvodem zde prahne takovou dámu koupit v Merliniho krámě cirkusová umělkyně Pauline Hannum, jejíž tatínek záhadně zemřel. „Veliký“ Merlini, žurnalista Harte (stojí vždy nohama na zemi) a posléze i spisovatel Stuart Towne jeho smrt soukromě vyšetřují a roli v případě sehraje mumifikovaná mrtvola Lincolnova atentátníka Johna Wilkese Bootha!
Ve čtvrtém a posledním románu (1942) s Merlinim, kde má významné postavení „fotografie ducha“, narazí konečně novinář Harte i na hezkou dceru milionáře Dudley Wolffa, jenže on dámu vydědí. Příběh se rozvine na typickém venkovském sídle boháčů a Wolffe má za manželku zkušené médium, které je profesí bioložka. A je tu vražda vyděrače a bohatec se rozhodne jeho tělo s pomocí příbuzných pohřbít; jenže mrtvý se vrací a ne a ne odejít na onen svět; takže volá Wolffe Merliniho a Harta a jenom díky Merlinimu může román skončit svatbou.
Rawson zrovna není Leacock, ale o humor se taky pokouší a třeba finální scénu, spojenou s vysvětlováním a situovanou do Merliniho krámu, nazve Potlach. A ještě jindy Merlini jen tak prohodí: „Nechápu, že na to ještě tady Watson, ehm, chci říct Harte, nepřišel!“
Co může někomu na Rawsonových detektivkách vadit? Opravdu jsou až příliš „přemachinované“. Ve Smrti z cylindru jsou navíc všichni podezřelí kouzelníky a rovněž oba zavraždění jsou od fochu. Může to mást a jen řečnicky, ale položím otázku v souvislosti s jednou Rawsonovou románovou zápletkou:
„Co myslíte? Je s to iluzionista typu Davida Copperfielda jenom tak bokem spáchat (a neskutečně rafinovaně) dokonalou bankovní loupež?“
Clayton Rawson (1906-1971) čaroval již od svých osmi let a to byl prvořadě a dlouho jeho svět, takže ani nenapsal moc knih; nicméně máme i tucet kratších příběhů s Merlinim, které souborně vyšly osm let po autorově smrti a mezi něž patří Z jiného světa (1948), Mimo tuto Zem (1949), Merlini a detektor lži (1955), Merlini a zmizelé diamanty (1955), Nic není nemožné (1958), Nejmenší zamčený pokoj na světě (1971) a Merlini a fotografická stopa (1969). Povídky zveřejnil Ellery Queen´s Mystery Magazine a Clayton Rawson byl od roku 1963 i jeho výkonným redaktorem; ale vydali ony merliniovky schválně bez point, aby řešení nejdřív navrhovali čtenáři.
Jiná Rawsonova krátká povídka se jmenuje Smrtící klaun (1940) a ve čtyřech příbězích z téhož roku vystupuje jevištní kouzelník Don Diavolo, radící newyorskému inspektoru Churchovi. Seznámili se, pravda, jen díky tomu, že byl Diavolo jeden z podezřelých. Sebrané záhady Diavolovy knižně vyšly až roku 2005 a zahrnují devět případů vč. Muže s rentgenovýma očima (původně 1944), Očarované dýky (1940), Esa smrti (1942) a Satanových drápů (1940).
Clayton Rawson, mj. absolvent Ohio State University, patřil i mezi čtyři zakládající členy organizace Mystery Writers of America, udělují známé Edgary. - Už roku 1939 byla jeho Smrt z cylindru zfilmována Todem Browningem pod titulem Zázraky na prodej a připadá mi trochu zvláštní, že slavný a plodný Browning (mj. vytvořil kontroverzní Zrůdy) žil ještě do roku 1962, ale nenatočil následně už ani jediný film.
Mrtvolu bez rakve (1942) natočili téhož roku 1942 pod titulem Muž, který nechtěl zemřít a roku 1951 následoval televizní Průhledný muž. Mezi roky 1963 a 1964 Rawson vydal i dvě knihy triků určené pro děti a už po své smrti, roku 1982, se jako hrdina objevil v povídce Roberta Athura (1909-1969) Jedenapadesátá zapečetěná místnost.
Mágové nezveřejňují triky a dodržují profesní mlčenlivost, a to i tváří v tvář konkurenci, většinou. Jsou cech. Ale (a na druhé straně) jsou triky věru profláknuté anebo z rozličných důvodů zveřejnitelné, čehož se Rawson nebál, takže mohou jeho fanoušci snadno narazit na takřka či úplně vysvětlený problém Karty z pekla (1938), na jeho záhadu Ghostwritera (1941) i na Mentální vysílání (1945). Ale… U mága se na začátku takřka pokaždé zdá, že vám otevře srdce, jenže pak skončí výklad a jsme paf a uplyne sotva pár hodin a dochází nám teprve, že chápeme leda starou bačkoru, alebrž nejpodstatnější část triku Mistr utajil.
Smrt z cylindru zahrnuje celkem čtyři pokusy o vraždu, dva jsou úspěšné a hned prvním odpraveným je démonolog Cesare Sabbath. Najdou ho ležet uvnitř pentagramu v zapečetěném bytě a pod mrtvolou je vizitka se jménem „vraha“, jako to povýšeně dělával Fantomas. Při jedné z vražd provedených v této knize je, zdá se, užito hypnózy a nemálo významnou v románu má taky „mistr úniků“ David Duvallo.
A nedostatky? Knize škodí Rawsonova tendence kypět a přehlcovat čtenáře fakty. Ale ano, je to zastírací manévr, jenže by se neměl přehánět, a jelikož chce Rawson míti román „nejmagičtější“, špikuje řádky magickými fakty, která sype Merlini na každého plnými hrstmi a ze všech tří rukávů. I čteme o možném zhmotňování myšlenek, zlé síle „éteru“ co produktu černých mágů, o žluté magii, o šedé magii, o černé magii a o madam Blavatské, obklopené prý neustále „elementály“. Čteme taky o schopnostech jogínů, o ideálním alchymickém rozpouštědle „kterékoli hmoty“, o parapsychologu Rhineovi a experimentu s časem v knize J. W. Dunnea a koneckonců jsem si taky zapamatoval, že vám dobře sušený vlčí čenich pomůže vůči očarování. A Rawson hrdě naráží i na díla Montagua Summerse, na Cagliostra, Cornelia Agrippu, Alberta Magna, Flammariona, Zlatou ratolest anebo plukovník Chrchwarda a jeho ztracenou říši Mu. A na vúdú černochů na Haiti, šamanismu Indiánů a „tohungaismus“ novozélandských Maorů. Ale stop a přiznejme, že Rawson nebyl výjimkou a velmi podobnou tendenci pábit už měl fiktivní detektiv Philo Vance z románů S. S. Van Dina (1888-1939), autora Vyvraždění rodiny Greenů. Připišme Rawsonovi ke cti, že sice informuje velkohubě a zbytečně eklekticky (věštění z Cheopsovy pyramidy i „Velká bílá lóže himálajská“ i fotografie vílích bytostí pořízené Conanem Doylem…), ale je si toho vědom a najde rychle odstup, aby si udělat z plkání švandu (a hle). „Mívá Merlini tyto záchvaty, kdy odříkává bibliografický katalog, hodně často?“ ptá se kdosi vypravěče příběhu, kterým je novinář Ross Harte, a ten kdosi ještě přisadí: „Je horší než Philo Vance.“ A Harte? Zavrtí hlavou a… „To se mýlíte. Merlini je lepší než Vance a na rozdíl od něj neotravuje citáty z Bhagavadgíty v sanskrtu.“
Navzdory tomu zvíme hodně a udělám ještě pomyslnou odbočku pro politiky a vojsko: zatímco Lucifer má postavení hodné císaři, Belzebub je kníže, Astaroth jen velkovévodou. Vrchním velitelem armády jest pak Satan, jistý Fleuretz je generál-poručíkm, Sargatanas generál-majoren a Nebiros polním maršálkem a vrchním inspektorem všeho. A pozor, je zde i Frucissiere, přivádějící mrtvé k životu, učitel magie Trimasel, Humots jako „lovec knih“ a Surgat jako otvírač kteréhokoli zámku. A „pan“ Sendragossam dokáže donutit dívky, aby tančily zcela nahé. Ale Rawson nezapomene vyjmenovat i četné skutečné iluzionisty své a předcházející doby, a to včetně Houdiniho, od jehož tragické smrti uplyne na podzim sto let, a řady dalších kdysi slavných iluzionistů jako Breslaw, Pinetti, Anderson, Kellar… Nu, a pan Josef Hartz se zvlášť vyznamenal trikem, kterému vždycky říkal Ďáblův klobouk.
Ale některé ty triky, bohužel, skončily taky tragicky a před válkou zůstával v paměti konec Williama Elswotha Robinsona, který s oblibou předváděl chytání kulky do zubů a roku 1918 byl zabit ve Wood Green Empire Theatre v Londýně, po čemž se spekulovalo se, zda to nebyla sebevražda či vražda.
Netuším, nakolik byl Rawson skutečně informovaný a zda mu něco neuteklo, ale ve Smrti z cylindru bohorovně tvrdí, že ten trik dosud předváděl jen tucet mužů - a polovina byla zabita, zatímco veškeří ostatní byli aspoň jednou zraněni. Tak nebo onak si v době, kdy psal Rawson svůj majstrštyk, troufal na cosi podobného pouze jediný člověk, Theodore Annemann, přičemž v našem románu je realizován jeden ze zmíněných pokusů vraždy právě na jevišti a při onom zachycování střely.
Dvě vraždy čekají čtenáře i ve Stopách na stropě (1939), kde hrají vedle honby za pokladem a jistého média roli strašidelný dům na ostrůvku Skelton, což je reálně South Brother Island v East River v New Yorku.
Následně Rawson realizoval - ve stejnojmenném románu - ještě trik s Bezhlavou dámou (1940) - a úvodem zde prahne takovou dámu koupit v Merliniho krámě cirkusová umělkyně Pauline Hannum, jejíž tatínek záhadně zemřel. „Veliký“ Merlini, žurnalista Harte (stojí vždy nohama na zemi) a posléze i spisovatel Stuart Towne jeho smrt soukromě vyšetřují a roli v případě sehraje mumifikovaná mrtvola Lincolnova atentátníka Johna Wilkese Bootha!
Ve čtvrtém a posledním románu (1942) s Merlinim, kde má významné postavení „fotografie ducha“, narazí konečně novinář Harte i na hezkou dceru milionáře Dudley Wolffa, jenže on dámu vydědí. Příběh se rozvine na typickém venkovském sídle boháčů a Wolffe má za manželku zkušené médium, které je profesí bioložka. A je tu vražda vyděrače a bohatec se rozhodne jeho tělo s pomocí příbuzných pohřbít; jenže mrtvý se vrací a ne a ne odejít na onen svět; takže volá Wolffe Merliniho a Harta a jenom díky Merlinimu může román skončit svatbou.
Rawson zrovna není Leacock, ale o humor se taky pokouší a třeba finální scénu, spojenou s vysvětlováním a situovanou do Merliniho krámu, nazve Potlach. A ještě jindy Merlini jen tak prohodí: „Nechápu, že na to ještě tady Watson, ehm, chci říct Harte, nepřišel!“
Co může někomu na Rawsonových detektivkách vadit? Opravdu jsou až příliš „přemachinované“. Ve Smrti z cylindru jsou navíc všichni podezřelí kouzelníky a rovněž oba zavraždění jsou od fochu. Může to mást a jen řečnicky, ale položím otázku v souvislosti s jednou Rawsonovou románovou zápletkou:
„Co myslíte? Je s to iluzionista typu Davida Copperfielda jenom tak bokem spáchat (a neskutečně rafinovaně) dokonalou bankovní loupež?“
Clayton Rawson (1906-1971) čaroval již od svých osmi let a to byl prvořadě a dlouho jeho svět, takže ani nenapsal moc knih; nicméně máme i tucet kratších příběhů s Merlinim, které souborně vyšly osm let po autorově smrti a mezi něž patří Z jiného světa (1948), Mimo tuto Zem (1949), Merlini a detektor lži (1955), Merlini a zmizelé diamanty (1955), Nic není nemožné (1958), Nejmenší zamčený pokoj na světě (1971) a Merlini a fotografická stopa (1969). Povídky zveřejnil Ellery Queen´s Mystery Magazine a Clayton Rawson byl od roku 1963 i jeho výkonným redaktorem; ale vydali ony merliniovky schválně bez point, aby řešení nejdřív navrhovali čtenáři.
Jiná Rawsonova krátká povídka se jmenuje Smrtící klaun (1940) a ve čtyřech příbězích z téhož roku vystupuje jevištní kouzelník Don Diavolo, radící newyorskému inspektoru Churchovi. Seznámili se, pravda, jen díky tomu, že byl Diavolo jeden z podezřelých. Sebrané záhady Diavolovy knižně vyšly až roku 2005 a zahrnují devět případů vč. Muže s rentgenovýma očima (původně 1944), Očarované dýky (1940), Esa smrti (1942) a Satanových drápů (1940).
Clayton Rawson, mj. absolvent Ohio State University, patřil i mezi čtyři zakládající členy organizace Mystery Writers of America, udělují známé Edgary. - Už roku 1939 byla jeho Smrt z cylindru zfilmována Todem Browningem pod titulem Zázraky na prodej a připadá mi trochu zvláštní, že slavný a plodný Browning (mj. vytvořil kontroverzní Zrůdy) žil ještě do roku 1962, ale nenatočil následně už ani jediný film.
Mrtvolu bez rakve (1942) natočili téhož roku 1942 pod titulem Muž, který nechtěl zemřít a roku 1951 následoval televizní Průhledný muž. Mezi roky 1963 a 1964 Rawson vydal i dvě knihy triků určené pro děti a už po své smrti, roku 1982, se jako hrdina objevil v povídce Roberta Athura (1909-1969) Jedenapadesátá zapečetěná místnost.
Mágové nezveřejňují triky a dodržují profesní mlčenlivost, a to i tváří v tvář konkurenci, většinou. Jsou cech. Ale (a na druhé straně) jsou triky věru profláknuté anebo z rozličných důvodů zveřejnitelné, čehož se Rawson nebál, takže mohou jeho fanoušci snadno narazit na takřka či úplně vysvětlený problém Karty z pekla (1938), na jeho záhadu Ghostwritera (1941) i na Mentální vysílání (1945). Ale… U mága se na začátku takřka pokaždé zdá, že vám otevře srdce, jenže pak skončí výklad a jsme paf a uplyne sotva pár hodin a dochází nám teprve, že chápeme leda starou bačkoru, alebrž nejpodstatnější část triku Mistr utajil.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Rilla z Ingleside přichází v novém ilustrovaném vydání
Dopadnout jako Ludvík Jagellonský u Moháče
Nenalezený mísí Kafku, magický realismus a poezii
Skutečný život římských císařů: Jak se vládne světu?
Naturalismus v kotlině, kde chyběl Émil Zola
Pozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!
Devět hororů od vikáře Maldena
Božena Němcová a magie
Nocleh u Párala, vzpomínka na Hrabala
Kdo byl Frank Heller
Vzpomínky na HALASení
Co mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázka
Příští stanice Braxington
Johnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 let
Básník Halas
Dětská, ale nedětinská hrubínologie
Znojmo podle Moniky Frecerové
Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý román
Zázračné houby
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.