ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 8.10.2026, svátek má
Věra
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Pokusnej Motýlek otevírá tabu autoimunitních onemocnění i cestu k sebepřijetíNěco o Štaflíku a ŠpagetkoviKdo byl Old Surehand?Kriminálka podle Jana MašatyZaniklé obceKonec pohádky?Osud budoucího filozofa KlímyRakovina dutiny ústní postihne stovky Čechů ročně. Poznejte příznakyJak psal Klíma Ladislav svá dramataVyšel televizní scénář seriálu Bouře stoletíStříbrná svatba České republiky a Cinema CityKřtíme, čteme, podporujeme
Jak psal Klíma Ladislav svá dramata
02.10.2026 Ivo Fencl Divadlo
Editorka Erika Abrams odvedla gigantickou práci na šestisvazkových spisech výstředního filozofa Ladislava Klímy a jeho dramata si tady nechala na konec. Proč? Jsou snad nejlepší? Možná spíš naopak, ne?
Ladislav Klíma divadlem pohrdal a nelze zobecňovat, ale většinu dramatických textů psal především s vidinou výdělku. Do dialogů pak většinou převáděl, co už jinde demonstroval esejisticky anebo prózou. Rozmělňoval se, a to vědomě.
Opravdu ale divadlem tak strašně pohrdal? Nezdá se to, vidíme-li takové jeho snahy! Ale ano, pohrdal. A už ve svém nejslavnějším díle Svět jako vědomí a nic (možná je máte po léta v knihovně, aniž jste ho přečetli) výslovně podotýká:
„Drama, tato forma s omezenými prostředky a ustavičným (hnusným) mluvením, s komickými a blbými monology a sty jiných vad, s hrubostí a nepřirozeností a nejapností, to vše jenom za tím účelem, aby si pár zevlounů zabilo dlouhou chvíli… Teatrální produkce působí na jemnocitného vždycky směšněji a trapněji, než oč je s to zvýšit umělecké působení textu, a vydržet tři hodiny klidně a způsobně sedět v místnosti plné evaporací a stále jen hledět do komické díry z prken a hadrů na poskakující a pitvořící se opice, ne, to je víc, než slabá lidská přirozenost snese.“
Navzdory tomu (vivat) a navzdory skutečnosti, že Klíma zval drama nevěstkou, vyprodukoval her anebo alespoň jejich torz až překvapivě dost - a možná již od roku 1906!
Tři jednání má jeho - úplně prvé drama - o hrdinovi jménem Helen, vzniknuvší nejpozději roku 1910, a je to vzorný pendantem k jeho práci Sus triumphans.
Obdobně se „rozmělňoval“ dál a dalším dramatickým pendantem, tentokrát ke Skutečné události, sběhnuvší se v Postmortalii, bylo a není perverzní drama Thanata, které spálil.
Po uvedeních obou verzí jeho a Dvořákova Matěje Poctivého (psáno od léta 1921) v Národním divadle (Spisy nám předvádějí minimálně čtyři starší verze této hry) vznikala roku 1922 i tragédie Theogen, neboli další reminiscence starších syžetů, a to především Klímova Románu ve věčnosti.
A další tři hry napsal na samém konci života, a to mj. v sanatoriu na Pleši a ve Vinohradské nemocnici. Vzor ve starší Klímově beletrii nemá přitom snad jen Lidská tragikomedie - o třech jednáních - diktovaná a dopracovávaná od listopadu 1927 do března 1928 ve Vysočanech, u přítelkyně Kamily Lososové na Letné a opět ve Vinohradské nemocnici.
Ladislav Klíma možná na divadlo jako teoretik kadil, ale posléze nabyl až překvapivých ambicí a sní v jednom dopise příteli dokonce o tom, že by si přál dramatickou kariéru „pánů Čapků anebo Langerů“. Není to prokazatelně ironie. Přítel mu ale odpovídá a Čapka iu Langera co dramatiky snižuje.
Dalšími Klímovými hrami ve svazku (či přinejmenším pokusy o hry) jsou Toman a Roman, Husité, Drama o Diovi a Edgar.
Toman a Roman je však pouze první výstup nikdy nedopsané hry na téma (a s týmiž postavami) jako už měla aktovka Klímova kamaráda (a spoluautora Matěje Poctivého) Arnošta Dvořáka Balada a ženské vražednici, jež se dočkalo premiéry roku 1922.
Hra Husiti jsou pak (do vysoké míry) jen poznámky ke hře z jara 1922 a text byl prvně vydán Davidem Součkem jako novoročenka na rok 1982. Drama o Diovi jest torzo tragédie o čtyřech aktech, napsané v létě 1927, avšak Klímu opět neuspokojující. „Ať se snažím sebevíc, nedaří se mi vymyslit dramatické znázornění mé hlavní myšlenky z Metafilosofika,“ konstatuje v dopise a další aktovku, známou dnes jako Viktorie nebo spíš pod titulem Edgar, diktoval Lososové opět ve Vinohradské nemocnici v lednu a únoru 1928, a to podle svého romaneta Velké Procitání.
Už zmíněná Lidská tragikomedie byla rovněž diktát, a to vytvořen od ledna do března 1928, taky ve Vinohradské nemocnici…
Aniž bych tu detailněji analyzoval, na co přesně Klíma zemřel, zdá se jisté, že na to, nač se nakazil právě v nemocnici, když se tam léčil, tuším, se zlomenou nohou. Ano, osud je někdy šílený a připravuje scénáře, které ani sebeschopnější dramatik nevysní, a ve svazku, o kterém tady hovořím, najdete navíc Klímovy překlady hned dvou dramat Ch. D. Grabbeho (Hannibal a Napoleon neboli Sto dní) a taktéž her Franze Werfela Kozlí zpěv a Karla Schönherra To.
Muž, který chtěl dokázat nemožné, zahynul v chudobě a koneckonců může být označeno za úspěch, že se vůbec dožil padesátky a že měl takové ego i štěstí, až vznikly jeho monumentální Spisy.
Pouze se obávám, že třeba většina posledního ze svazků, který teď koncem léta vyšel a připomíná Klímu jako dramatika, bude čtena minimálně a stopově, anebo pouze odborníky. Není to příjemná čtenářská vycházka a člověk opakovaně žasne, nad neskutečnou akribií Eriky Abrams, která učinila jenom z nesčetných verzí Matěje Poctivého hotový Minotaurův labyrint. I Minotaurem asi L. Klíma trochu byl.
Ladislav Klíma: Sebrané spisy VI. Dramata včetně spolupráce s Arnoštem Dvořákem i překladů Chr. D. Grabbeho a jiných (1908-1928). Text uspořádala a poznámkami opatřila Erika Abrams. Torst. Praha 2026. 1088 stran.
Opravdu ale divadlem tak strašně pohrdal? Nezdá se to, vidíme-li takové jeho snahy! Ale ano, pohrdal. A už ve svém nejslavnějším díle Svět jako vědomí a nic (možná je máte po léta v knihovně, aniž jste ho přečetli) výslovně podotýká:
„Drama, tato forma s omezenými prostředky a ustavičným (hnusným) mluvením, s komickými a blbými monology a sty jiných vad, s hrubostí a nepřirozeností a nejapností, to vše jenom za tím účelem, aby si pár zevlounů zabilo dlouhou chvíli… Teatrální produkce působí na jemnocitného vždycky směšněji a trapněji, než oč je s to zvýšit umělecké působení textu, a vydržet tři hodiny klidně a způsobně sedět v místnosti plné evaporací a stále jen hledět do komické díry z prken a hadrů na poskakující a pitvořící se opice, ne, to je víc, než slabá lidská přirozenost snese.“
Navzdory tomu (vivat) a navzdory skutečnosti, že Klíma zval drama nevěstkou, vyprodukoval her anebo alespoň jejich torz až překvapivě dost - a možná již od roku 1906!
Tři jednání má jeho - úplně prvé drama - o hrdinovi jménem Helen, vzniknuvší nejpozději roku 1910, a je to vzorný pendantem k jeho práci Sus triumphans.
Obdobně se „rozmělňoval“ dál a dalším dramatickým pendantem, tentokrát ke Skutečné události, sběhnuvší se v Postmortalii, bylo a není perverzní drama Thanata, které spálil.
Po uvedeních obou verzí jeho a Dvořákova Matěje Poctivého (psáno od léta 1921) v Národním divadle (Spisy nám předvádějí minimálně čtyři starší verze této hry) vznikala roku 1922 i tragédie Theogen, neboli další reminiscence starších syžetů, a to především Klímova Románu ve věčnosti.
A další tři hry napsal na samém konci života, a to mj. v sanatoriu na Pleši a ve Vinohradské nemocnici. Vzor ve starší Klímově beletrii nemá přitom snad jen Lidská tragikomedie - o třech jednáních - diktovaná a dopracovávaná od listopadu 1927 do března 1928 ve Vysočanech, u přítelkyně Kamily Lososové na Letné a opět ve Vinohradské nemocnici.
Ladislav Klíma možná na divadlo jako teoretik kadil, ale posléze nabyl až překvapivých ambicí a sní v jednom dopise příteli dokonce o tom, že by si přál dramatickou kariéru „pánů Čapků anebo Langerů“. Není to prokazatelně ironie. Přítel mu ale odpovídá a Čapka iu Langera co dramatiky snižuje.
Dalšími Klímovými hrami ve svazku (či přinejmenším pokusy o hry) jsou Toman a Roman, Husité, Drama o Diovi a Edgar.
Toman a Roman je však pouze první výstup nikdy nedopsané hry na téma (a s týmiž postavami) jako už měla aktovka Klímova kamaráda (a spoluautora Matěje Poctivého) Arnošta Dvořáka Balada a ženské vražednici, jež se dočkalo premiéry roku 1922.
Hra Husiti jsou pak (do vysoké míry) jen poznámky ke hře z jara 1922 a text byl prvně vydán Davidem Součkem jako novoročenka na rok 1982. Drama o Diovi jest torzo tragédie o čtyřech aktech, napsané v létě 1927, avšak Klímu opět neuspokojující. „Ať se snažím sebevíc, nedaří se mi vymyslit dramatické znázornění mé hlavní myšlenky z Metafilosofika,“ konstatuje v dopise a další aktovku, známou dnes jako Viktorie nebo spíš pod titulem Edgar, diktoval Lososové opět ve Vinohradské nemocnici v lednu a únoru 1928, a to podle svého romaneta Velké Procitání.
Už zmíněná Lidská tragikomedie byla rovněž diktát, a to vytvořen od ledna do března 1928, taky ve Vinohradské nemocnici…
Aniž bych tu detailněji analyzoval, na co přesně Klíma zemřel, zdá se jisté, že na to, nač se nakazil právě v nemocnici, když se tam léčil, tuším, se zlomenou nohou. Ano, osud je někdy šílený a připravuje scénáře, které ani sebeschopnější dramatik nevysní, a ve svazku, o kterém tady hovořím, najdete navíc Klímovy překlady hned dvou dramat Ch. D. Grabbeho (Hannibal a Napoleon neboli Sto dní) a taktéž her Franze Werfela Kozlí zpěv a Karla Schönherra To.
Muž, který chtěl dokázat nemožné, zahynul v chudobě a koneckonců může být označeno za úspěch, že se vůbec dožil padesátky a že měl takové ego i štěstí, až vznikly jeho monumentální Spisy.
Pouze se obávám, že třeba většina posledního ze svazků, který teď koncem léta vyšel a připomíná Klímu jako dramatika, bude čtena minimálně a stopově, anebo pouze odborníky. Není to příjemná čtenářská vycházka a člověk opakovaně žasne, nad neskutečnou akribií Eriky Abrams, která učinila jenom z nesčetných verzí Matěje Poctivého hotový Minotaurův labyrint. I Minotaurem asi L. Klíma trochu byl.
Ladislav Klíma: Sebrané spisy VI. Dramata včetně spolupráce s Arnoštem Dvořákem i překladů Chr. D. Grabbeho a jiných (1908-1928). Text uspořádala a poznámkami opatřila Erika Abrams. Torst. Praha 2026. 1088 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
O statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějky
Prodaná nevěsta pod širým nebem na zámku Liteň
Před sto lety zemřel Václav Sojka, podivuhodný dramatik
Baletní přípravka Národního divadla zve na cestu kolem světa.
Vzpomínkový den k 80. výročí narození Vlastimila Harapese
150 studentů na jednom jevišti. Konzervatoř Taneční centrum Praha uzavírá sezonu
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár vystoupil v Domě tanečního umění
Festival PRAGUE ON POINT: světové baletní hvězdy i nová generace talentů
Konzervatoř Taneční centrum Praha uvede absolventská představení
Taneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talenty
Praha bude baletní metropolí. Choreograf Bubeníček přiveze světové tanečníky
Olomoucké nejen shakespaerovské léto v letním kině
Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Hurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?
Romeo a Julie na Valentýna
50 démonů čtverečních, toť horor a smích
Mimořádná divadelní spolupráce
Vánoční taneční scéna roztančí pražské Kongresové centrum
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.