Olympijské hry! V posledních letech doprovázeny miliardovými zisky kam až oko dohlédne, samozřejmě vyjma diváka. Avšak základní myšlenkou, myšlenkou ducha, stále jedním z nejkrásnějších podniků na Zemi.
I my, Češi, svého času Čechoslováci, máme své místo v historii olympijských her. Místo důstojné na něž můžeme být opravdu hrdí. Nejen, jak je to v současné době módní ve chvíli, kdy Češi vedou, ale již napořád. Vzpomeňme jen některé z velikánů: Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Jarmila Kratochvílová a mnozí jiní. Smutné, přitom typicky české i pro některé „sportovní“ fanoušky vzdychající před velkoplošnými obrazovkami na náměstích, jména méně známá než pro fandy z cizích zemí.
Po pádu socialistické republiky proniká k našim myslím rok od roku více informací o paralympijských hrách. Tyto bezprostředně navazují na olympijské hry. Informovanost je stále víceméně sporadická ovšem se stoupající tendencí.
Před posledními letními paralympijskými hrami v Aténách jsme mohli být svědky mediálních reklam s tělesně postiženými sportovci, kde zaznívalo velmi pravdivé tvrzení: „Jsou to lidé, kteří překonali sami sebe dvakrát!“ A opravdu, pokud divák vidí bojovnost těchto tělesně postižených sportovců – s úctou smeká.
Navíc, čeští účastníci paralympijských her jsou úspěšní a to v nemalé konkurenci. Dovolím si také tvrdit, že i přes mnohem skromnější podmínky v celoroční přípravě oproti zdravým sportovcům.
Nyní o tom, proč tenhle článek vznikl.
Výše odměn, kterou vypsal Český olympijský výbor v individuálních soutěžích pro OH v Aténách byly následující: zlato – 1.000.000,-Kč, stříbro – 500.000,-Kč, bronz – 300.000,-Kč.
Čeští tělesně postižení sportovci dostali od Českého paralympijského výboru tyto odměny: zlato – 70.000,-Kč, stříbro – 50.000,-Kč, bronz – 30.000,-Kč.
Jakékoliv argumentování ČPV je nepřijatelné. V tomto světle vyznívá reklama, kterou ČPV představoval paralympijské sportovce spíše jako výsměch nebo urážka. Jak si opravdu váží českých paralympiků si můžeme lehce přepočítat. U zlata je úcta 14x nižší, u stříbra a bronzu 10x.
V naší republice se na sociálních dávkách přiživuje nemálo občanů, kteří pro stát neodpracovali ani hodinu. Ale pokud se jim někdo snaží ubrat, hned mají plná ústa diskriminace a pro strach státních úředníků je vše opět tak jako dříve.
Paralympici nejenže mlčí, ale, jak se říká, potí krev, aby mohli reprezentovat svoji vlast. Vlast, která je za tu snahu diskriminuje. A toto je diskriminace opravdová, nikoliv „vycucaná“ z prstu.
Co víc by ještě měli postižení sportovci udělat, aby si zasloužili naši úctu vyjádřenou i rovnoprávnou finanční odměnou?