Rodinka si nemůže dovolit psa ve městě. Koupí dítěti štěně při stěhování na letní byt. Klučina si s ním čtyři pět měsíců hraje a pejsek utěšeně roste. Několik dnů před odjezdem otec nabrousí nůž a pošle synka s matkou na vyjížďku. Když se vrátí, pes se již rožní. Chlapec upustí slzu, ale když ochutná šťavnaté masíčko, olizuje se až za ušima.
V této chvíli se některým z vás obrací žaludky, jiní se s odporem odvracejí. Ale jsou i tací jimž se sbíhají sliny. To, co jsem napsal, zní pro mnohé nechutně až morbidně. Ovšem kdybychom do hlavní role dosadili selátko, jehně nebo králíka, nikdo se nad takovou idylou nepozastaví. Je to přece normální. Ale proč? O co víc je pes citlivější nebo inteligentnější nežli sele nebo jehně? Neexistuje důkaz.
V dávné minulosti se používala nadávka „ty pse“ u některých indiánských kmenů, ale i u antických Řeků jako největší potupa. Dnes se stal pes filmovým, knižním a seriálovým hrdinou. A nejen to. Psy oblékáme, utrácíme tisíce korun za jejich léčbu, mají své hotely a kadeřnictví, strojíme jim pohřby a pohřbíváme je na psích hřbitovech. Někteří dokonce svým mazlíčkům odkazují majetek.
Psí nadřazenost můžeme velmi dobře vidět zrovna nyní, když napadl sníh. Starší lidé si mnohdy stěžují na diskotéky v okolí jejich domovů respektive na chování účastníků. že prý vykonávají kolem jejich domů své potřeby atd. V podvečer však vytáhne do ulic zástup pejskařů a okolí jejich domů v okamžiku připomíná jednu velkou kadibudku. A to je v pořádku!
Pokud žena mluví na pannu v kočárku, kterou nahradila své mrtvé dítě, smějeme se, nebo s ní soucítíme. Žena, která rozmlouvá se svým psem jako s lidskou bytostí nás ani trochu nepřekvapí. Dospělí na veřejnosti nemluví s hračkami. Se psy však můžou. To jsou „kulturní“ zvyky.
Francouzští fotbalisté protestovali proti účasti na světovém šampionátu v Koreji, poněvadž se tam jedí psi. Nikdo se však nepozastaví nad tím, že Francouzi považují za lahůdku požívání hlemýždů a žabích končetin. Proč by nemohlo být lahůdkou i psí maso? Myslím si, že právě národy, jež se s pýchou nazývají kulturními se chovají jako zaostalé, poněvadž nedovedou, a ani se o to nesnaží, pochopit kulturu jiného národa a tolerovat ji. Je to neustále se vracející nemoc civilizace – myslet si, jak jsme nepřekonatelně chytří oproti přírodním národům. Omyl, jenž z nás činí hlupáky.
Když odhodíme falešnou morálku, musíme uznat, že se rodinka na letním bytě chová nepochybně lidsky a normálněji než zbožňovatelé mazlíčků. I psi se dají jíst!