V judaismu platí zásada nenarušitelnosti hrobu, nikdo nesmí klid mrtvých rušit, hřbitov je považován za zahradu duší. Z tohoto důvodu se s ostatky mrtvých nesmí hýbat, což přinášelo značné problémy. Na poměrně malé ploše hřbitova se muselo pohřbívat ve vrstvách. Hloubka hrobu byla asi 50cm a dnes na některých místech je i více než 10-12 vrstev. Na hřbitově je 12000, jiné prameny uvádějí i 20000, náhrobních kamenů, počet pohřbených bude několikanásobně vyšší. Mnoho náhrobků zmizelo v zemi, zejména pískovcové se rozpadly. Dnešní romantické shluky a zákoutí vznikly vyzdvižením mnoha zasypaných náhrobků a jejich zakonzervováním. Zajímavé jsou pohledy na náletové stromy, které vrůstají do kamenů nebo je naopak vytlačují.

Náhrobní kameny se kladly do nohou zemřelého a nápisy jsou obráceny do uličky. Na nich je hebrejsky uvedeno jméno zemřelého, jeho povolání a oslava dobrých skutků, které během svého života vykonal. Ve spodní části náhrobku je zkratka tradiční formule z hebrejské bible TNCBH ( „Ať je jeho/ její duše zahrnuta do svazku živých“). Kromě toho jsou náhrobky zdobeny různými symboly:

Žehnající ruce – koheni, potomci kněžích jeruzalémského chrámu
Konvice - levité, potomci nižších kněžích jeruzalémského chrámu
Lev - rod Jehudy
Symboly tradičních židovských jmen – lev, jelen, vlk, ryba, kohout, medvěd
Symboly povolání - nůžky-krejčí, hmoždíř-lékárník,pinzeta – lékař
Cedrová šiška - symbol věčného života
Granátové jablko, vinný hrozen - symbol duševní i fyzické plodnosti

Hřbitov byl založen před polovinou 15. století náhradou za zrušený ve Vladislavově ulici.Sem byly přeneseny gotické náhrobky, které byly nalezeny při stavbě, dnes jsou zazděny ve zdi u Klausové synagogy.
Nejstarším známým a zachovalým náhrobkem je pomník Avigdora Kary, který tu byl pohřben roku 1439. Zabýval se literární činností a kabalou.

Pěkná je tumba „dvorního žida“ a mecenáše pražského ghetta Mordechaje Maisela, zemřelého roku 1601.
Asi nejnavštěvovanějším objektem je renesanční tumba ve tvaru domečku rabiho Lowa(+1609), zakladatele rabínského učiliště a znalce náboženského práva. K jejímu věhlasu však přispěla spíše pověst o Golemovi, kterého prý zrodil a ovládal. Dále je tu pohřben jeho žák, historik David Ganz.
Krásnou tumbu pro sebe připravoval i Jakob Baševi, první žid, který byl za svoji pomoc císaři povýšen do šlechtického stavu. Později však nechvalně proslul jako finančník Albrechta z Valdštejna, se kterým se podílel na vydávání devalvované, tzv. dlouhé mince. Zemřel během neklidné doby třicetileté války v roce 1634 a byl pohřben v Mladé Boleslavi. Tuto tumbu pak „ zdědila“ jeho manželka Hendel Baševi. V roce 1736 zemřel David Openheim, významný rabín a sběratel hebrejských rukopisů a tisků.
Až půjdete na hřbitov, nechte doma květiny. Židé památku svých zemřelých uctívají položením kamínku. Tento zvyk má dlouhou tradici, souvisí s pohřbíváním ve starověku v písečné poušti, kde byly hroby zakrývány velkými kameny na ochranu proti divoké zvěři. Zároveň je kámen symbolem lidské paměti, protože odolává běhu času.
Celý hřbitov je umělecky a historicky pozoruhodné muzeum židovské funerální plastiky 15. – 18. století a proto zcela právem stojí za zhlédnutí. Návštěvu můžete spojit i s prohlídkou dalších objektů Židovského města. Do konce března v době od 9hod. do 16.30hod. a od dubna až do 18hod. Otevřeno je denně mimo soboty a dnů, kdy židé slaví své náboženské svátky. Neposedné děti zabavte vyhledáváním různých symbolů na náhrobcích. Dokonce si doma mohou napsat přání, které položí na tumbu rabiho Lowa, zatíží ho kamínkem a jeho duše se přimluví za jeho splnění. Někdy stačí jen kamínek a na přání usilovně myslet. Vyzkoušejte to.