31. března se v Music Clubu za účasti mnoha zpěvákových přátel konal křest nového CD: Oči koní. Vypráví o koních, lidech, lásce, o životních prohrách a výhrách…

Účastníky přivítala Lucie Borhyová, CD pokřtili přátelé a kolegové, ředitel Dostihového závodiště a ředitelka firmy Supraphon. Dle slov V. Neckáře se díky Supraphonu znova narodil a poděkoval za podporu a novou šanci, kterou dostal. Poté zpěvák zazpíval lyrickou píseň Oči koní, potom i rytmičtější Tak pojď domů.

Původní název alba "O koních a lidech" se změnil, ale krásné poslání zůstalo. Neckář opět využívá své velmi silné zbraně, tedy balady na nejoblíbenější témata: koně, my a zdánlivě mizející svět ideálů. Ne všechny songy však opěvují koně a ne všechna tempa jsou pomalá. Příjemně sebeironocké Jsem tady já, lehce taneční Tak pojď domů či rocková refrénovka Bezstarostná jízda tvoří přátelskou opozici k písním zásadním. Až pinkfloydovská Včerejší, titulní Oči koní, bilancující Píseň pro jockeye a Můj Taxis či poselství Ódy na koně tvoří podstatu alba. Dvě cover verze, totiž Tučného Modrá z džín a filmová Seno a stáj určitě potěší, recesní Zloději koní pak odlehčí závěr před odvážným bonusem, legendární Perlou v podobě z roku 1983.
Producent, textař a muzikant Zdeněk Rytíř, Jan Neckář v úloze autora i v čele nestárnoucích Bacilů, další skladatelé Ota Petřina, Pavel Krejča, Petr Spálený či Miloš Svoboda a textaři Jan Schneider, Josef Fousek nebo Pavel Žiška, ti všichni jsou Neckářova krevní skupina a na albu se autorsky podíleli. Syn Václav u mixážního pultu slibuje nadějné pokračování hudebního rodu.

Před Neckářem je třeba smeknout, přes velké zdravotní problémy, jimž musel čelit a postupně překonávat mnohdy s velkou bolestí, se mu podařil úspěšný návrat nejen do plnohodnotného života, ale i zpět do hudebního světa. Dnes dokázal velmi sympatickým způsobem představit své zbrusu nové album, plné krásné hudby i poetických textů. Jak vtipně poznamenal: „ Ještě potřebuju berličku, abych nezapomněl text, ale bude to pořád lepší“.
Křest tedy nebyl pouze uvedením nového nosiče, ale především oslava Neckáře – člověka a zpěváka, který dokázal obrazně a vlastně i skutečně překonat svůj největší a nejtěžší Taxis. Stálo ho to jistě mnoho bolesti, slz, zatracování, ztrát, ale i odhodlání, sebezapření, statečnosti a nových nadějí. O to velkolepější je jeho návrat a umělecká výpověď, která tryská z jeho niterného prožitku.
Rozhodně neplatí, jak někdo ze spolutvůrců alba poznamenal, že jejich muzika patří do nového žánru „gerontopop“. Autoři cédéčka už pravděpodobně dosáhli důchodového věku, ale duchem i tvorbou jsou stále mladí, proto i jejich dílo srší mladistvou energií, osloví nejen tradiční posluchače Bacilů, ale má co říct i mladé generaci. CD se nepodbízí, nesnaží se lacině zalíbit za každou cenu, ale nabízí prostor pro souznění, zamyšlení se. Zároveň je velmi zpěvné, posluchačsky přitažlivé. Prostě typicky neckářovské, jeho fanoušci se mají na co těšit.


Zdroj fotografií:google.com