Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 11.10.2024, svátek má Andrej 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Arabská noc

19.04.2005   Jindřiška Kodíčková   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Arabská nocHra ve které jde někomu o život, ale všem o zdraví. Skromná, ale úžasná scéna klade na herce maximální nároky, celé představení odehrají více či méně v symbióze s vodou. I pánové si přijdou na své, což jim jejich puritánské manželky jistě mohou mít za zlé. Doufejme, že hra nepřispěje k vyšší rozvodovosti v českých zemích.

Německý dramatik Roland Schimmelphennig umístil Arabskou noc do labyrintu jednoho paneláku v blíže neurčeném městě, kde se za dusného letního včera prolnou osudy dvou mladých dívek a tří mužů. Přestává téct voda, a přece je slyšet její hukot, výtah se zasekává, neznámí lidé se osudově přitahují… Reálný svět se prolíná s magií Pohádek tisíce a jedné noci. Děj se odehrává na spojnici náhle zmizelé vody, běžných panelákových záludností a orientální tajemnosti.


Když divák přichází do hlediště, ztuhne. Podívá se na hodinky, zdali nejde pozdě. K této jeho zmatenosti přispěje pohled na jeviště, kde už herci odpočívají na svých lehátkách.
Po zavonění hra začíná. Jedna postava za druhou vstává a vede monolog, souběžně s druhými. Herci popisují, co dělají, co si myslí, co cítí, a zároveň se vyjadřují, jak posuzují ostatní.

Fatima přichází domů, plné tašky a plné ruce tašek, má problémy s odmykáním, klíče padají na zem, přicházející domovník pomůže, ale jeho hlavním úkolem je zjistit, kam se ztrácí voda mezi sedmým a osmým patrem. Zpočátku je divák zaskočen, asi hlavně tím, že osoby popisují svoji činnost a klasickým způsobem ji nehrají. V okamžiku, kdy by to mohl vzdát, hra dostane jakýsi neviditelný švih, zároveň i divák se už umí vnořit do děje a pomocí fantazie si kreslí nádherné kulisy a scény sám v sobě. Fatima se konečně dostane domů, zastihne svou spolubydlící v prapodivném limbu, přesto je situace pro ni veskrze známá. Františka se po návratu z práce vždy sprchuje a usíná, na nic si nepamatuje, úplná tabula rasa. Děj nabírá na obrátkách, přijíždí Kalil, přítel Fatimy a zůstává v rozbitém výtahu. Ona běží po schodech dolů ho hledat. Již předtím soused, vybičovaný pohledem na nahé tělo sprchující se dívky, přichází do bytu a políbí ji. K témuž je puzen i domovník, jenž se v bytě objevuje. Fatima zatím stojí za zabouchnutými dveřmi domu, nemůže dovnitř. Běžné poruchy a náhody způsobily zápletku, která se postavám začíná vymykat z rukou. Františka se probouzí ze sna, v němž se ji promítl celý dosavadní život, o němž neměla ani potuchy. Vzpomene si na kletbu, kterou nad ní vyslovila sultánova manželka. Skrývá se v několika slovech:
Prokletí-neštěstí-polibek-nevidět-měsíc. - -
Začíná procítat, děsí se kletby, protože muži, který ji políbí, se zle povede. A hle, skutečně to funguje. Soused se ocitá v lahvi se zbytkem koňaku, domovník mizí v Turecku, kde je konfrontován se svou minulostí, s křikem a ponižováním své bývalé manželky. Kálil čelí pomstě Fatimy, která se konečně dostala do bytu a přistihla ho v podivné situaci. A zase schody, Kalil utíká, po cestě nepřekoná ani jedno nastražené sladké pokušení. Františka se osvobozuje ze svého prokletí, konečně vidí měsíc i sebe. Při sbližování s domovníkem drnknou loktem o láhev, ta padá z balkonu, uvězněný Petr vidí život v míjejících patrech, ale jeho končí ve střepech na ulici.

Takto bohatý, barevný děj, odehrávající se na různých místech, herci vyprávějí. Jedná se o totální divadelní redukci a zpětně nezbytnost se jako divadlo znovu definovat. Zhuštěná podoba hraní je nezvyklá, ale tady nezbytně nutná a osvobozující od složité výpravy.

Scéna v libereckém divadle postavená jako průhledný a průchozí byt byla oceněna cenou A. Radoka. Domnívám se, že ústečtí šli ještě dál. Jaroslav Bonisch vytvořil sugestivní prostor plný vody, který ve své asketické jednoduchosti a bílé barevnosti ničím neruší, divák ho jakoby nevnímá a přesto mocným způsobem zasahuje identitu hry. Vodu vidíme, slyšíme, ale i cítíme. Voní. Přesto v domě se ztratila.

Na závěr nesmíme zapomenout skvělých výkonů herců ( Marek Matějka, Jan Bidlas, Matúš Bukovčan, Jitka Prosperi a Irena Kristková). Ve zhuštěné podobě všech dialogů dokázali diváka provést labyrintem času i prostoru. Když k tomu ještě přidáme fakt, že celé představení byli více či méně mokří, není k jejich maximálnímu nasazení co dodat. Přestože se jedná o hru velice avantgardní a nekonvenční, divák ji plně rozumí, chápe tragikomický náboj i hořce vtipné narážky. Režisér Tomáš Svoboda může s celou inscenací být více než spokojen. A náročný pražský divák to ocenil.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2156 s