Měla jsem možnost zcela náhodně jít na film na festivalu Febiofest. Zalíbil se mi název Costa Brava. Neměla jsem o filmu žádné reference, šla jsem úplně naslepo. Doufala jsem, že uslyším španělštinu a uvidím záběry z Katalánska, buď z Barcelony, nebo od moře, dějem se nechám překvapit.

Prvním zklamáním se ukázalo anglické namluvení textu. Co se týče obrazu, pohledy z Barcelony byly vesměs špatné. Možná to byl umělecký záměr kameramana, ale záběry byly rozmazané, rychlé švenky úplně kroutily očima, jen těžko se rozeznávaly jednotlivé památky. Kdo hlavní město Katalánska nezná, si neodnesl vůbec nic. Povedly se ale krajinné scenérie, ať už s klášterem nebo skalisté pobřeží, omývané průzračným mořem.

Děj se ukázal velmi jednoduchý. Ana, průvodkyně po barcelonských památkách se náhodou seznámí s mladou Židovkou Montserrat, která zde vyučuje, ale moc ji to nebaví. Postupně k sobě najdou cestu a přátelství se mění v romantickou lásku. Obě mají cíl odejít do USA, kde by lépe uplatnily své schopnosti. Ana se snaží získat grand na svoje představení, ale stále neúspěšně. Také Montserrat pracuje na změně pracovního místa. Píše nabídky a jednou dostane kladnou odpověď. S velkou radostí úspěch sděluje Aně, ale štěstí se pomalu začíná vytrácet, když si uvědomí, že se budou muset možná navždy rozloučit. Ana zprávu nese těžce, ale statečně, dokonce ji dává své úspory na cestu. Aby zaplašila smutek, modlí se v kostele a prosí o pomoc. Když přichází domů, ve schránce čeká dopis o přijetí její hry na turné po Americe. Obě své vítězství naposledy oslavují na pobřeží Costa Brava.

Příběh nepřekomponovaný, volně plynoucí, vyprávěný bez velkých emocí, s občasnými hořce vtipnými poznámkami, postrádal i promyšlenější aranžmá prostoru. Lesbická láska se jen naznačuje, není tam ani jedna erotická scéna. Nepovažuji to za závadu, naopak předvedená střízlivost a střídmost lépe přispívá k pochopení jejich vztahu.

Film bych hodnotila jako průměrný, svého diváka by si určitě našel.

Zdroj fotografie: www.febiofest.cz