Náročný denNenaplněnáNezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, když
Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!Dojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihŘeky Otomara DvořákaFotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!Strhující výkon – Andrew Scott ve hře Váňa
Jako autorka několika vydaných knih vás chci varovat před praktikami některých nakladatelství. Nebudu uvádět žádná konkrétní jména. Nechť si každý sáhne do svého svědomí, nechť si každý přečte a zváží výhody a nevýhody smluv, které uzavírá.
Tuto poslední část bych měla nejspíš nazvat „…aneb jak to funguje v Čechách“. Zapomeňte na představy, které nám vštěpují v amerických filmech o tom, že nakladatel si s autorem sedí v kavárně a vřele spolu diskutují o svém společném dílu. Zapomeňte na všechny zkreslené představy o spisovatelích, kteří napíší jednu knihu a stanou se milionáři. Tak to funguje v Americe, ne v Čechách, u nás nemáme takovou kupní sílu. Kdyby v Čechách prodali v každém knihkupectví na trhu deset vašich knih (jako že neprodají), ani zdaleka to není srovnatelný počet s tím, kdyby v Americe prodali v každém knihkupectví jednu vaši knihu. Jestliže vám někdo miliony nabízí, zbystřete a spočítejte si, zda je to vůbec možné.
Nakladatel v Čechách si nepotrpí na žádné citové výlevy. Vše se odehrává ryze anonymně. Pošlete rukopis. Za měsíc až půl roku se vám možná někdo ozve (většinou ano, ale není to pravidlem). Když budete mít štěstí, řeknou vám, že vám dílo někdy během příštího roku vydají. Sepíšou smlouvu, ale pak už můžete jen tiše a mlčky čekat, až kniha vyjde. Jen výjimečně investuje váš nakladatel do propagace. Absolutní většina nakladatelství se reklamou nezabývá. Chcete-li se zviditelnit, musíte to udělat sami. Musíte to udělat, protože jinak opravdu budete jen sedět doma na zadku a čekat, až k vám kariéra přijde. Ale ona nepřijde sama, musíte se o ni zasloužit, musíte bojovat!
Napište o sobě článek do regionálního tisku, pošlete ho na všechny adresy novin a časopisů, které vás napadnou. Domluvte se v místním knihkupectví nebo knihovně, že s vámi uspořádají literární večer, křest nebo autogramiádu. Na většině těchto míst se najdou ochotní lidé, kteří milují kulturu a literaturu jako vy a budou nadšeni vaší aktivitou.
Ačkoliv obecně bývá zvykem, že jestliže s někým dlouho spolupracujete, postupem času získáváte výhody, v Čechách to tak vždy neplatí. Jestliže spolupracujete s jedním a tím samým nakladatelem a on neustále zvyšuje své nároky, aniž by vám za ně něco nabízel a aniž by je dokázal spravedlivě odůvodnit, je to jen vydřiduch a vy byste s ním měli spolupráci ukončit. Jak takového vydřiducha poznáte? Místo aby platil on vám, chce po vás peníze. Začne to třeba tím, že si nakladatel napočítá penále za to, že mu něco nedodáte tak, jak si to představoval. Je to ve skutečnosti taková drobnost a pokud tuto podmínku nakladatel zakoření do licenční smlouvy, neuděláte s tím nic, má na to právo a vám nezbývá než splnit podmínky. Přesto v takovém případě zbystřete a přečtěte si licenční smlouvu několikrát. Mohla by obsahovat ještě další nevýhody.
Předchozí díl:
Jestlipak o tpmhle ví Obec spisovatelů. Jinak v boji s větrnými mlýny držím palce.
Myslím si, že dnešní doba nahrává těm, kteří chtějí na druhých vydělat - kdo by však nechtěl, že. Ale i tak by měl být způsob, aby nakonec byl spokojen nakladatel i autor. Bohužel existují nakladatelé, kteří zneužívají toho, že většina začínajících autorů nemá ani ponětí o tom, jak to chodí a hlavně, co si nakladatel smí dovolit a co ne. Je dobře, že se někdo tímto tématem zabývá a otevře oči alespoň těm, kteří by chtěli procitnout, ale až dosud neměli tu možnost - z čisté nevědomosti. Nebo hlouposti. To už nechám na nich.
Řekla bych to takhle - slušný obchod by měl mít svá pravidla... Ve skutečnosti autor střádá peníze, prosí kde koho, pak to věnuje panu nakladateli, ten půlku utratí za skutečné náklady tisku a za druhou jede na Seychelly. Kdyby aspoň měli nakladatelé v sobě tolika cti a zajistili distribuci knih a propagaci... Ale proč by to dělali, když mají vyděláno...
SIMON:
Upozornila jsem na tento problém úmyslně právě z důvodu, že mám dojem, že většina autorů (a všichni začínající) žije v nevědomosti. Důvod je zcela prozaický - autory nezajímají peníze. Spisovatelé, většinou to poetické duše, se nestarají o záležitosti byznysu, neboť pro ně je to přízemní záležitost. O to to má bídná sorta nakladatelů snazší.
GITA:
Věřím, že by tento problém zajímal Obec spisovatelů a zřejmě i další instituce, které by s tím dokázaly něco udělat. Kdoví, možná že jednou se takového dne, kdy do větrných mlýnů zavane pořádný "severák", dočkáme.
Každopádně myslím, že zhoršující se podmínky k tomu dříve či později autory donutí.
MARTINA:
Souhlasím, ale protože nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, chci jen připomenout, že existují takoví, kterých se toto téma netýká, protože se chovají ke svým autorům poctivě, takoví určitě na Seychelly nejezdí. A pokud ano, tak si na to vydělají jako všichni ostatní podnikatelé tvrdou prací a odvahou riskovat.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.