Studio Láďa se svými dramatickými kousky vystupuje v již zmíněném Žižkovském divadle. A do počtu „veselých představení“ má plně zapadat i hra Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Ta už svým názvem evokuje na tváři budoucího diváka úsměv a tudíž slibnou podívanou.

Bohužel nelze obecně říci, že by zde dramatik Smoljak plně využil potenciálu námětu hry. Mladí divadelníci mají nazkoušet úderné drama o plnění plánu, ovšem jejich snahy jim maří „fantom“, jenž jim pod rouškou hlavičkových papírů z „Ministerstva“ ukládá nacvičovat místo častušek jazzové vypalovačky. Nad tím vším bdí soudruh Saša Děmidov v podání samotného L. Smoljaka, který své repliky vyšperkovává ruskými výrazy. Ne, že by nebyly vtipné, přesto v hledišti přeci jen sedí z větší části velmi mladá generace ruštiny neznalá.

V zásadě se na na scéně vyskytují „mladí divadelní úderníci“ rozdělení do dvou protichůdných táborů. Jeden plně chápe snahy „komunistického zřízení“, druhý spíše pošilhává po „západu“. V roli Pídi Šavrdy se tak kupodivu, v činohře obsahující výrazné hudební vložky, objevuje dlouhovlasý Ivan Hlas a už svým vzezřením dává jasně najevo, čí „kulturu“ považuje za sobě bližší. Kamila Vyhnálková /Sylva Krobová/ zas cítí svou „víru“ opačně a nad tím vším bdí bodrý režisér Láďa Penetr /Marek Šimon/, jehož cílem je uhladit hrany v protichůdných názorech členů souboru. Ovšem jako klasický dobrák nakonec skončí coby vyhnanec odeslaný do divadla kdesi v pohraničí, protože se jeho místa zmocní „uvědomělejší soudružka“.

Hra Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého tedy připomíná časy neslavné, pro vývoj českého umění tragickou dekádu let padesátých, kdy jasně vymezuje hranice mezi lidskou hloupostí a rozumem, kdy s odstupem nutí diváka přemýšlet nad tím, proč tehdy kvetoucímu režimu mohlo uvěřit tolik našich spoluobčanů. Poměrně tragikomedický obsah zlehčuje vynikající hudba Ivana Hlase, který s kytarou a mikrofonem dokazuje, že dobrý muzikant nepotřebuje za sebou velkou kapelu a playback, ačkoliv jeho herecký projev se zdá místy toporný, on do té hry patří a dokonce ji svým umem prozařuje.

A proto měla-li bych hodnotit přínos této hry, tak není ani třeskutě vtipná, ani vyloženě špatná, herecké výkony v ní se nevymykají průměru, jednoduše diváka čeká standardně odvedená práce a to v současném, místy přeexperimentovaném divadle, nepovažuji zrovna za nedostačující. Přesto za další hrou Studia Láďa, již řečenou Hymnou, poněkud pokulhává. Přeci jen se Smoljak vyrovnal s „tylovským“ tématem poněkud lépe.


FANTOM Realistického divadla Zdeňka Nejedlého
Ladislav Smoljak, Ivan Hlas
Režie: Ladislav Smoljak
Osoby a obsazení:
Píďa Šavrda a Lopatěv - syn ... Ivan Hlas
Saša Děmidov ... Ladislav Smoljak
Vanda Brůmová a Kalašnikovová ... Doubravka Svobodová
Láďa Penetr a Lopatě-otec ...Marek Šimon
Julek Ostuda a Koroptkin ... Petr Reidinger
Kamila Vyhnálková a Čurkinová ... Sylva Krobová







zdroj fotografie: Žižkovské divadlo J. Cimrmana