Název výstavy 1:1 je inspirován Léblovým citátem, že věci se mohou zvětšovat, nebo zmenšovat, nebo můžou mít jiné barvy, než jsme zvyklí. Lidé jsou jediní, na které tyto postupy neplatí, ti zůstanou 1:1. Výstava potrvá do 7. června.

Výstava sleduje fenomenální tvorbu tohoto bohem políbeného scénáristy i režiséra od jeho amatérských počátků v divadle DOPRADO ( JELO), kde se prosadil svou prvotinou, realizací hry K. Vonneguta Groteska ( 1985), přes působení v divadle Labyrint, zde se podepsal pod skandální inscenaci E. Tobiáše Vojcev ( 1992) až k jeho zářné etapě v Divadle Na zábradlí, kde režíroval jedenáct inscenací, ale především trojici Čechovových her – Racek, Ivanov, Strýček Váňa.

Kromě chronologické linie výstava ukazuje pohled na Lébla ve všech rovinách jeho práce i života. Jedinečné exponáty, které patří do pozůstalosti a zapůjčila je režisérova matka Eva Léblová, materiály, jimiž disponuje Divadlo na Zábradlí a mnoho dokumentů od jeho přátel i spolupracovníků, ukazují v celé šíři mimořádný umělecký záběr, kdy se prosazoval jako výsadní tvůrce inscenace. Byl autorem scénáře, výtvarníkem scény a kostýmů, tvůrcem hudební partitury a celou hru pak režíroval. Aby nebylo moc Lébla, vystupoval jako výtvarník scény i pod pseudonymem Wiliam Novák.
Jakoby ani tento výčet nestačil, figuroval i jako grafik (absolvoval grafickou střední školu). Ke všem svým amatérským inscenacím vytvářel originální programy, vstupenky, divadelní plakáty. Pokračoval s tím i ve své profesionální kariéře. Po nástupu na Zábradlí utvořil avantgardní výtvarný design celého divadla včetně interiéru kavárny.

Výstavu otvírá 16. květen 1965 v denním tisku. Titulky novin ohlašují návštěvu prezidenta v jižních Čechách, výpovědi kosmonauta Leonova, upoutávku na koncerty Pražského jara. Tuto neděli ale poprvé zakřičelo i miminko Petr. O tom tisk mlčí....
Ve výrazném portrétním oblouku na zemi sledujeme vizuální proměnu od nemluvněte až po excentrickou podobu kontroverzního umělce. Pak už se ponoříme mezi kostýmy, fotografie, skicy, dokumenty a korespondenci. Většina vystavovaných exponátů je originální. Mezi nejvíce vypovídající patří unikátní faximile režijní knihy hry Cyrano z Bergeracu, kterou režíroval v Národním divadle Habima v Tel Avivu. Prostřednictvím ukázek scénářů, vpisovaných poznámek a kreseb nahlédneme do poctivosti jeho práce.
Možná ubíjející pro vzletného ducha bylo setkávání s lidskou neochotou a lajdáctvím, jak svědčí dopisy „ odpovědným osobám“ o neustále nalepených žvýkačkách, skvrnách na zdech, nepořádku v zákulisí, chybějících klíčích či pracovnících....... to je na jednoho člověka skutečně více než dost.

Při zahájení výstavy zavzpomínal i profesor Ivan Vyskočil, jeho přítel a kolega:
„ Měl schopnost dělat věci názornými a inspirujícími, přes své mládí byl vynikajícím učitelem. Ten chlapec byl něco. Že já s ostatními jsem mu nestačil.“

Zazářil na divadelním nebi jako kometa, jako vichr se prohnal stojatými vodami našeho divadla, někoho naštval, jiného velmi potěšil. Jeho život vyhasl 12. 12.1999, ale dílo se už stalo nesmrtelným. Dnes už i kritici Léblovy tvorby přiznávají, že patřil k největším talentům konce dvacátého století.