Premiéra 11.5. 2005 v Divadle na Jezerce opět přilákala mnoho diváků. Sem chodíme skoro najisto za kvalitními tituly i bezvadným provedením. Ani dnešek nebyl výjimkou.
Alan Ayckbourn v hořké humoresce Nadílka si mistrně hraje se situační komedií a z úplně běžných událostí dokáže vytvořit zážitek k popukání. Smích, střídavě více či méně, jako zvuková kulisa provází celé představení.

Vánoce první (v kuchyni)
Trochu nejistý Sydney na počátku podnikatelského vzletu zve důležité „přátele“ na návštěvu, aby u nich získal podporu. Cepuje svou manželku, aby vše bylo OK. Ta trpí zvláštní nevyléčitelnou nemocí. Musí uklízet uklizené, zametat zametené a mýt umyté. Hospodyňka a puťka k pohledání. Musíme se ukázat, nic nesmí chybět, dojem zcela dokonalý. Nafrněná manželka vlivného bankéře ovládá dokonale společenskou konverzaci, a i když má problém se něčeho tak škaredého dotknout, přesvědčí všechny, že se nachází v nejúžasnějším domě. Bohužel dojde zásoba pití a konvence musí být porušeny. Déšť a holiny významně zasáhnou hostitelské ambice. Vše podstatné kupodivu proběhne v kuchyni, i když návštěvy obvykle přijímáme ve vypulírovaném obýváku.

Vánoce druhé (a zase v kuchyni)
Tentokrát se stává hostitelem ještě úspěšný architekt, jeho pracovní problémy se jen lehce vznášejí zahaleny zatím neproniknutelným obláčkem. S manželkou řeší závažný rodinný problém. Rozchod. Zatímco Eva usilovně přemýšlí, jak se zprovodit ze světa a řádně se tomu nevděčníkovi, záletníkovi, zrádci pomstít, přichází návštěva. Když nevyšel pokus se zastřelit, ani spáchat harakiri, přichází na řadu syčící plyn. V tom okamžiku se začíná roztáčet zběsilé kolo nedorozumění, které naše bránice značně procvičí. Nakonec jako zázrakem přežije celá šestice.

Vánoce potřetí (tentokrát pro změnu zase v kuchyni)
Postavení přátel se poněkud proměnilo, architektova hvězda se zřítila spolu s projektovanou střechou, zatímco původně chudý Sydney prosperuje. Netečného bankéře neustále udivují a zároveň ponechávají v naprosto smrtelném klidu běžné životní skotačení, dokonce je smířen i s pravidelným výpadkem topení v zimním období.
„ Na stole máme prach, nebo je to námraza?“ jediná vzrušenější reakce na dost mrazivě deptající situaci.
Marion tráví dny, možná i týdny nahoře v pokoji zahřívaná stále větším množstvím alkoholu. Ani to není pro bankéře důvod ke znepokojení. Když zazvoní zvonek, nechtějí své uspešné přátele ani vidět a předstírají, velice potichu a neviditelně, že nejsou doma. Návštěva se proplíží zadním vchodem a uzří je v dost směšné situaci.
Ale úspěšného člověka provází veselý duch a americký úsměv od ucha k uchu. Strhává nutně k bujarému veselí ostatní, i když proti jejich vůli a všichni počnou křepčit, tančit a jásat, za každý přestupek odevzdávat fanty.
Víření humoru přechází do zběsilého kolotoče tance, kdy činí jako smyslu zbavení a to jenom proto, že oni (ti úspěšní) si to přejí.


Herci se baví
L.Hlavica podle skvělého textu, který sám o sobě je zárukou dobré zábavy, vytvořil kvalitní představení a umožnil všem hercům úplnou přirozenost. Dobří herci nemusí deklamovat a přehrávat. Stačí, když přijdou na jeviště, baví se a hrají si.
Hra samozřejmě měla i hlubší psychologický podtón, ale vtipnost na plné čáře vítězila. Každá postava řešila svůj intimní problém, s nímž nerada vystupovala na veřejnosti, snažila se ho ututlat, a přesto se stával veřejným tajemstvím.
Přestrašená hospodyňka (A. Bendová) se s manželovým růstem stávala manažerkou vynucené zábavy, v kariéře stoupající, i když stále trošičku nejistý a křečovitý Sydney (J.Plesl), s depresemi a nevěrou přelétavého manžela (M. Preiss) bojující Eva (M. Šplechtová), úplně flegmatický a praktického života neschopný, naštěstí dobře zajištěný, bankéř (J. Hrušínský) a jeho zprvu pyšná a nadřazená, později alkoholem rozložená Marion (V. Zawadská) dokázali, na pohled lehounce a bezbolestně, udržovat publikum v opojném nadšení.

Jako v dětské hře Škatulata, škatulata hejbejte se i v tomto tříletém období uzrálo a proměnilo se postavení jednotlivých lidí. Kupodivu nedošlo k výměnám partnerům, nevěra se nekonala. Ale mince lítaly do výšky a padaly různými stranami na zem. Štěstí se okamžitě měnilo v neštěstí, úspěch v neúspěch, pokora v nadřazenost, výsměch v podlézavost.
Nejde tu ale o morálku, nikdo není zlý ani dobrý, jde o nadsázku a uvolňující smích. Umožňuje humorné ztotožnění s jakoukoli postavou, všechny jsou přece milé a zranitelné.
Příležitostí k vřelému smíchu v dnešní době neustále ubývá, ale v Divadle na Jezerce dostanete šanci.