Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válce
… tak s prominutím "sežeru, na co přijdu".
Z jedné ruky si do úst kladu kyselou okurku a z druhé do sebe cpu čokoládu. Před sebou rozbalený balíček salámu, nenačatou konzervu rybiček, otevřenou nugetu. Všechno to splácám a pak večer brečím, že je mi těžko a své hody jsem tak nedobrovolně nucena završit ulevujícím mátovým čajem.
Nevím, jestli mohou o nějakých takových „žracích cyklech“ mluvit pánové, ale my dámy je většinou nejintenzivněji prožíváme v době před menstruací, pokud vím. Já tedy toto pravidlo potvrzuji hned dvojnásobně, protože ačkoliv jinak nejsem žádný žrout, v době před menstruací by si se mnou nezadal ani Otesánek.
Naposledy mě tahle „žravá“ chytila, když jsem právě pracovala na zahradě. Věřte, že jsem nebyla líná každých deset minut odběhnout „pro něco k zakousnutí“. Když už jsem takto podesáté letěla po schodech do druhého patra a slibovala si, že je to bezpečně naposledy, z nedočkavosti (a pohodlnosti) jsem si tentokrát ani nezula boty, ale hezky po kolenou – s posledními ohledy na koberec - jsem se dobelhala pro jednu slanou tyčinku. Kolena na tvrdé podlaze zaplakala a já si poprvé v životě položila otázku: „Stojí mi to za to?“
A odpověděla jsem si záporně a vrátila se pro celé balení tyčinek...
:8)))))))))))))))))
Bravoooooo, jsem se úplně viděla. Je to hrozné a snad se s tím ani nedá nic dělat.
Teď nedávno jsem taky měla žravou a bohužel jsem musela nakoupit. No, co já všechno nekoupila, hrůza. Od slaných korbačiků, přes jogurt k želé bonbónům. A mám dojem, že cestou z obchodu jsem zvládla zmrzlinu :8)
Velmi dobře to znám, a pokud můžu, tak tyhle chutě ubíjím zeleninou a ovocem. Jenže v obchodě, když vidíte sladké, slané, tohle a támhleto ...
Musím říct, že i můj přítel se občas diví, co dokážu všechno sníst a splácat, když mám "žravou". Jindy čeho se přejím jedním talířem (jakože jednou porcí), tak v tu nešťastnou dobu po druhém talíři přemýšlím o třetím :8))
A jak se bránit? Nevím, ani zamčená lednička by mě nezastavila ...
A tak, kdožto máte žravou, lovu zdar :8))
Renato,
Poradím ti jeste neco lepsího pro príste! Nevracej se uz na tu zahradu, usetrís si kolenový aerobic. Pokud más nakoupíno, není co resit. Fakt, ver mi, ze to pomáhá.
Uf...
Zase jsou na tom ženy lépe :-)! Mají žrací "cyklus" celý měsíc. Mě stačí několik hodin přemýšlení a už mozek vydává výstražné signály typu "CHYBÍ ENERGIE!". Tento signál má různou podobu, například věnečku nebo sušenky, případně řízku.
Co se týče lenosti, tak to se ti vůbec nedivím že lezeš po kolenou. Já obvykle vstanu od počítače a pak obkroužím kuchyni (lednička - sporák - špajz). Je-li někde schovaná například čokoláda pak vyndám, vybalím, odloupnu 1 kousek, zabalím a uklidím. To se pak opakuje každých zkruba 20 minut. Čokoládu VŽDY pečlivě uklidím - vždyť přece TOHLE kolečko bylo poslední!
:-))))
Všichni jste skvělí!!!
A já jsem škodolibě ráda, že v tom nelítám sama....
Taky to moooc dobře znám. Vždy, když mě to popadne, tak si vzpomenu, že mi jednou říkala kamarádka (to už je ale hodně dávno, snad jsme ještě chodily do školky), že prej když se míchá sladké s mastným, tak ve střevech rostou housenky. Tak si myslím, že už musím být chovná stanice!!! :-)
A tak už to je zase měsíc
.. a mě zase honí chutě. Napadlo mne takové krásné české rčení: "Co můžeš sníst hned, neodkládej na zítra." Dovětek: "Mohlo by se to třeba zkazit."
Renato,
já mám nejvetsí obavu o zkazení cokolády, ac si myslím, ze je-li v lednici (hýckám jí a dodávám potrebné podmínky, jako silonkám, které mám na mrazáku), nemuze se jí po docela dlouhou dobu nic moc zlého stát. Smutné je, ze chleba vyhazuju týden co týden plesnivý, treba jen s odkrojenou patkou. Napadlo me ho nekupovat, jenze zásadne chodím nakupovat hladová, takze chleba je pro mne nezbytný symbol nasycenosti, takze asi tak. Zvlástní, ale ten do lednice nedávám :-/ Cokoláda mi lezí v hlave a hlavne v zaludku víc. Jo, jo, je to veda umet správne zacházet s jídlem... tak ti mne napadá... NECHTELA BYCH BÝT CHLEBEM.
Hanka
Hanko, jak ty silonky upravuješ? Já je nikdy nevařila. Vyhovuje ti to spíš na slano nebo na sladko?
K tomu chlebu - podobně jsem jsem chleba také jednou litovala - no, možná ten fejeton, který se jmenuje Duše chleba, vložím i sem na Neraweb.
Renata :-D
Chleba to má tezké, ale je to v podstate jeho vina, prd vydrzí. Ten fejeton si urcite ráda prectu, treba pak dojdu konecne k záveru, ze ke smazeným silonkám na cibulce se hodí nejlépe práve chléb. A budu si jej více vázit. Jinak uz zmrazené silonky lze konzumovat, je to vynikající zmrzlina, kam se hrabou Italové se spagetama, to nase silonky, ty se táhnou nejlépe! Ale, jak jsem jiz psala, jsou dobré i smazené na cibulce a kdyz je pred tím i nosís, mají i to správné ceské aroma, skoro by to mohl být národní pokrm. Má to ale jednu stinnou stránku. At uz na jakýkoliv zpusob, vrele doporucuju nejaké bifidobakterie, projímadla, ap. :-/
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.