Před samotnou autogramiádou pronesl úvodní řeč Mgr. Zdeněk Hejna a potom autorka ve zkratce vyprávěla o svém životě, svém vztahu k psaní a také o tom, jak v době totality měla 20 let zakázáno vydávat. Tehdy žila v Praze a byla členkou literární skupiny Jaroslava Seiferta (dalším členem např. Arnošt Lustig). Celou skupinu tehdy vláda zakázala, nikdo z účastníků nemohl vydávat, a to ani pod pseudonymem.

Nesčetněkrát u paní Smetanové doma zazvonili v šest ráno policisté a odvedli ji k nesmyslnému výslechu. „Co děláte? Kdy to děláte? Proč to děláte?“ Přestože spisovatelce tímto způsobem osud nedopřál svobodu, nezanevřela a vytěžila ze své nezáviděníhodné situace co nejvíce. Musela se živit „rukodělně“, jak sama uvádí, ale naučila se pozorovat lidi kolem sebe a třeba právě nyní plánuje napsat knihu právě o svých zkušenostech nasbíraných v zahradnictví či na stavbách.

Své vyprávění Jindřiška Smetanová uzavřela potvrzením citátu, že „všechno zlé je pro něco dobré“. Zatímco totiž autorce měla totalita ublížit, poskytla jí možnost, jak poznat svět a lidi v něm hlouběji. Získala tak zkušenosti, kterých by u psacího stroje nikdy nedosáhla.