Reakce k článku

Od: Anonymka - 1.6.2005 - 18:58

Úžasná úleva
Tak tenhle článek jako by hovořil přímo ze mého srdce. Sama chodím k psychologovi a vždycky se mi ohromně uleví. Sice tady píšu anonymně, protože opravdu hodně lidí říká, že ten kdo chodí k psychologövi je blázen, ale vždyť když jdete k psychologovi, nemusíte o tom nikomu říkat! Dokonce ze zákona o tom nemusíte říci ani zaměstnavateli ani vaší obvodní či jiné doktorce - je to čistě vaše soukromá věc! Mám problémy a čas od času už se cítím strašně stresovaná a plná úzkosti - ale když odcházím od své psycholožky - cítím se jako úplně znovuzrozená a silná řešit své problémy.
Když jsem šla poprvé k psychologovi, taky jsem myslela,a že to hanbu nepřežiju a žiju dál a vím, že nejsem blázen!!!!
S pozdravem Anonymka

Od: MARTINA Bittnerová - 1.6.2005 - 19:36

Anonymko-bohužel se na tom tak trochu podepsal minulý režim, psychiatrie i psychologie byla různě zneužívána, ať už negativně, či k pozitivním cílům. Je jasné, že s takto nastavenou optikou, mají lidé předsudky. Každopádně si myslím, že je lepší, když jedinec zkonzultuje své problémy s odborníkem, protože ten mu může v ledasčems pomoci a hlavně zabránit nějakým osobním a jiným tragédiím, které vyplynou z neléčených psychotických a jiných stavů.

Od: Hanka - 2.6.2005 - 8:37

Tomu ríkám clánek!
Nelze jinak, nez souhlasit. Hovorí mi to z duse, trpela jsem nespavostí (doufám, ze mohu smele uzívat minulého casu, nevím, kam zaklepat), naordinovala jsem si ruzné tabletky volne dostupné, jeste jsem mela ukrytý jako poslední nouzi Lexaurin (kdysi mi ho predepsala pro prípad nouze doktorka, kdyz jsem kvuli tomu samému problému k ní chodila na akupunkturu, s tím, ze by byla radeji, kdybych ho za pár let vyhodila nepouzitý díky proslému datu spotreby), ten, kdyz jsem uz podruhé pouzila, bylo mi z toho divne. A pak prisla noc, kdy jsem si rekla: ted, nebo jdu na Nuselák. Hned druhý den jsem podnikla tazení za psychiatrem, byla to dlouhodobejsí lécba antidepresivy, resila jsem ruzné s tím spojené veci a dnes si uzívám pocitu, kdy má nálada nekolísá z euforie do propastí, dekuju CT, která natocila dokument o depresi (s Vasutem), maniodepresi, více jsem pátrala, bylinky, relaxace, je to nádhera, kdyz je cloveku NORMÁLNE. A svete div se, klidne jsem i kolegovi priznala, ze jsem byla u cvokare a sama i ríkala, ze jsem cvok. On si totiz, pridám se k Martine, krom tech 40ti let jeste kazdý spojuje psychiatra/psychologa s demencí. Kazdý to bere jako poslední stanici, predstaví si blázinec, ale ve skutecnosti je to doktor, který zrovna tak studoval, aby lidem pomáhal, ne jim ublizoval. A hlavne lidi! Ale at je to, jak je, kazdý si vází více OSOBNOSTI, nez trosky. A klidne i prijmou, ze tohoto doktora navstevujes, kdyz vidí, ze más v hlave naopak jasno a zájem problém vyresit. Kdyz jsem byla troska, sice mi nejblizsí nevytýkali, co bych mela, ci nemela, delat, ale cítila jsem se jak zoufalec. Dnes se ohlízejí na lidi, co tomu reknou, ale povznést se nad lidi, to je to vítezství. Vedet sama, ze co delás, delás dobre, to je ta síla a kdyz cítís, ze je ti normálne, kdyz drív jsi lítala nahoru-dolu, nebo jenom dolu, beru, ze to stojí za to. At je to na jakkoliv dlouho. Clovek je tu pomerne na krátkou chvíli a cím líp tu dobu prozije, tím, myslím si, má jeho zivot vetsí hodnotu.

Od: 3lipy - 19.8.2005 - 9:21

Nejhorší je, když lidi neřeší svoje psychické problémy. To je, jako kdyby hnisavou ránu na těle přelepili bez ošetření náplastí a potom se divili co za různé nemoce se jim v těle vyrojilo. Všechny nemoce jsou od psychiky a jen silný jedinec si to přizníá a jde se léčit.

Několik posledních článků v rubrice Společnost