Kdysi dávno, když ještě svíce zářily
jak nejdražší klenoty do temnoty hradů,
když ještě rytíři v zbrojích
skládali k nohám panen hold chrabrosti,
když urozenost pánů nutila víru poslouchat
a neposlušným srážela hlavy k zemi,
kdysi dávno nuzáci v chatrčích dřeli do umření,
jak zvěř trpíce hladem, bosi a nazí,
potřební k práci a přebyteční k životu.
Kdysi dávno skutečně bylo tomu tak.
A dnes? Nenechte se mýlit, dnes je tomu stejně.
I dnes jsou místa na světě, kde žije se shrbeně
a nezákonné myšlenky trestají se smrtí,
kde děti hladoví, znásilněné ženy mlčí
a jeden po druhém tu umírá na nemoci,
na které není lék. Že je to daleko?
Není to dost daleko, aby nemohl pomoci ten,
co lebedí si v blahobytu a okázale žvástá o tom,
že rostoucí cena ropy je důležitější než život.

(Fotografie: vlastní)