Reakce k článku

Od: Martina Bittnerová - 14.6.2005 - 9:15

tak já tomuhle nevěřím a když už bych se do toho zapojovala tak jedině přes katolickou charitu...Dělala jsem si stran toho jednou průzkum pro článek,který mi vyšel jinde. Prostě má to spoustu mezer a bylo by to na dlouhé vyprávění, leč název adopce je zvolen čistě psychologicky, ve skutečnosti jste možná něco hůř než sponzor, i ten má víc práv než vy...

Od: Renata Šindelářová - 15.6.2005 - 16:50

Martina
Chápu tvé obavy, protože dnes běhá po světě spousta podvodníků, kteří zřejmě zneužívají dobročinnosti. Je samozřejmě lepší, když máme nad věcmi určitou kontrolu - myslím, že tady existuje, na rozdíl od jiných aktivit. Ostatně, většina z nás přispěla na povodně nebo na Thajsko - a neměli jsme absolutně žádnou kontrolu nad tím, kam naše peníze plynou.
Že se nejedná o klasickou adopci, ale především o určité sponzorování, to je snad všem jasné. Ale vzhledem k možnosti dopisování si s dotyčným dítětem (a zasláním fotografií) může - a nemusí, záleží na každém, jak se do toho položí - vzniknout určité pouto, a tak proč ne ADOPCE NA DÁLKU? Mně to naopak připadá velice milé.
Ostatně, pro spoustu jiných věcí se také volí slova nadnesených významů. A stejně jako my se snažíme volit lákavé nadpisy pro své články, tak se i humanisté snaží zaujmout poutavým pojetím. Jen proto bych je neodsuzovala.

Od: Petra Fialová - 29.6.2005 - 16:36

Před více než půl rokem jsem se rozhodla pro adopci na dálku. Měla jsem na výběr mnoho organizací, ale rozhodla jsem se pro humanisty..prostě protože u nich je vše takové osobnější...na všech projektech tráví svůj volný čas, zatímco v charitách je to součástí jejich zaměstnání.. No a protože jsem žákyně střední školy a částku potřebnou k adopci bych za rok neuštřila, podpořila mě celá naše škola a dnes máme už půl roku adoptovanou osmiletou holčičku z Keni. Nevím jestli tomu ta malá rozumí, ale rozhodně vím, že jí to velmi pomůže v jejím životě, pokud bude školu dál navštěvovat. Dostali jsme od ní již druhý dopis, fotečku a také obrázek. Dokonce mám i video, na kterém je náhráno, jak si rozbaluje dopis s dárečkem od nás..
A co mě potěšilo nejvíce, bylo to, když jsem na videu spatřila, že děti kterým adoptivní rodiče nic neposlaly, dostávaly plyšáčky, které jsem osobně předala naší koordinátorce L.P. Myslím, že humanisté dělají ve svém volném čase kus práce, práce jenž pomáhá druhým a za odměnu se jim dostává dobrého pocitu a radosti...,práce kterou by jen tak někdo nesvedl. Mají můj obdiv!

Od: Martina Bittnerová - 29.6.2005 - 17:28

Mno já bych do toho i teoreticky šla, ale určitě ne sama, muselo by se složit víc lidí, vždycky je to totiž o tom, co si člověk odepře...Když není zrovna milionář...

Od: Renata Šindelářová - 3.7.2005 - 12:03

Petra, popř. kdokoliv jiný
S tím mě napadá: Nenašel by se někdo, kdo by byl ochotný jednou zač přeložit krátký jednoduchý dopis do francouzštiny?

Od: Renata Šindelářová - 3.7.2005 - 12:58

Šotek
OPRAVA: ... jednou za čas...

Od: MARTINA Bittnerová - 3.7.2005 - 13:55

Jejda tys adoptovala?No já francouzzsky neumím,leda English

Od: Renata Šindelářová - 6.7.2005 - 21:32

Martina
Chceme to zkusit - já doufám, že budu mít za rok stejné zkušenosti jako Petra. :-)

Od: Renata Šindelářová - 24.5.2006 - 20:32

Petro Fialová, prosím se ozvi se na můj mail: sindelarova.neraweb@seznam.cz kvůli adopci na dálku. Chystám se k napsání jistého článku propagujícího tuto formu pomoci. Děkuji!

Od: Markéta Metujská - 6.7.2007 - 17:48

Sahid
Mám už čtyři roky adoptovaného chlapce z Indie. Jde o částku pět tisíc za rok, což, pokud je člověk na mateřské, začíná být trochu znát, ale nechceme se ho vzdát. Letos mu bylo už čtrnáct. Tuto adopci nám zprostředkovala katolická charita v Hradci Králové a kromě obdržení dopisů, obrázků, fotografií a kopií vysvědčení, máme možnost se účastnit setkání zástupců charity a adoptivních rodičů s biskupem z diecézie v Indii, který zodpoví dotazy a je jisté, že nejde o podvod. Já se rozhodla Sahida adoptovat, když jsem se jednou vrátila z Tesca s riflema a řekla jsem si že za patero mých kalhot může to dítě rok studovat. :-)

Od: Renata Šindelářová - 6.7.2007 - 20:35

Markéta
Tak nějak... :-)

Od: Markéta Metujská - 10.7.2007 - 23:27

Renata
A jak jste s adopcí na dálku spokojená Vy? Poslední zmínka, že se chystáte je tu z roku 2005. A ta francouzština... Odkud máte přírůstek do rodiny?
Podle čeho jste vybírala? Já musím přiznat, že podle sympatické tvářičky a až reakce kamarádky: "Vychovej si svého muslima, třeba Tě při teroristickém útoku uchrání!", mě trochu zarazila. Předtím jsem o jeho vyznání ani nepřemýšlela. :-)

Od: Renata Šindelářová - 21.7.2007 - 15:20

Markéta
Náš klučina pochází z Guiney, vybrali jsme si o proto, že nám ho bylo podle popisu situace nejvíc líto a také podle věku. U nich se mluví francouzsky, bohužel, ale to už máme vyřešené. Spokojená jsem a co se týká toho terorismu, tak myslím, že chudé Afriky se to týká dost těžko a navíc vzdělání je naopak první nenásilný krok v boji proti terorismu.

Od: Markéta Metujská - 22.7.2007 - 14:22

Renata
Do Indie stačí angličtina, ale já studovala jen němčinu a ruštinu, tak musím žebrat o překlady dopisů u mladších kámošek.:-)Nejsem z těch, kdo dává rovnítko mezi muslim a terorista, naopak mě zarazilo, že tu náboženskou příslušnost každý řeší. Ale vzhledem k tomu, že Sahid jako muslim chodí do školy v katolické diecézi, stejně by mě zajímalo, jestli v tom ty děti nemají pěkný guláš, když píšou adoptivním rodičům k Vánocům a přitom vyznávají Alláha...

Několik posledních článků v rubrice Společnost