Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je neděle 18.5.2025, svátek má Nataša

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Zahrada rostoucích obrazů

30.07.2005 Aleš Misař Poezie

Zahrada rostoucích obrazů Celá báseň od samotného názvu až po závěrečný verš byla vytvořena naprosto úkladně s cílem představit co nejobjemnější obraznost, útok na všechny smysly i na jazyk případného recitátora. Vlastně jsem ji konstruoval a slova jsem bral jako částečky, pohrával si s nimi, přehazoval je z místa na místo, ohýbal a také vyhazoval a zase měnil. Pracoval jsem asi tři dny od prvních nahodilých poznámek po konečný obnos 40 veršů. Pro takový téměř inženýrsko-poetický úkol nebylo vhodnějšího předobrazu než pomyslná zahrada. Zkrátka zahrada otevřená pro déšť myšlenek - a rozkveť ji, jak se ti zlíbí.

ZAHRADA ROSTOUCÍCH OBRAZŮ

Snad o ní vím jen já, že někde musí být
a že jsem její živý plot.
Leží mi naznak za očima,
kam dosáhne pouze myšlenka.

A proto musím slovy dolovat.
Abych vás pozval k nadechnutí -
z fantazie talíře si připravte,
ať duše může jíst.

Je zahraná jak do zelena tóny,
Vyvržená do úsvitu, polaskaná paprsky
si v klínu chrání přítmí,
rosou žíhaná a ohněm strojená.

V koncertu světlohry na stéblech smyčců
Šelestuje skladbu pro pět smyslů.
Při oslavném šumu
Stromy vyvěšují vlajky listů.

Která Havajanka schovala se v jejím houští?
Dej se za ní kořeněnou stopou smíchu.
Když se drala v úkryt, pověsila
do větvoví náušnice květů.

Cvrlikání světla proskakuje stínem,
vůně louhované vánkem chřípím chví,
kde kořen mízu tryská větvemi
a zpátky tíhnou plody.

Barvy drtí tvůj zrak do skvrn -
Šílí, víří, kypí, třpytí, jitří
představy na špičkách štětců,
obrazy se rojí houfem jako neštovice.

Slyšíš kolibříky, kteří unikají pohledům
a oblékají husí kůži,
Jako by ses chystal najít neviditelnou,
jež ulehla si do třepení vzduchu.

A teď leží naznak rozvrásněná do kalichů,
nahá v dešti myšlenek,
a otevřená vám, kdo otvíráte
oči za očima.

Moji zahradu – tu jinak nespatříte.
Já vím, že někde musí být,
že vyrostla z mé země
s touto básní.

Komentáře čtenářů

Reakce k článku

Od: Andrej Čokorilo - 4.11.2005 - 10:56

...
dalši supr "věc" od tebe

Od: miroslawek - 15.12.2005 - 17:14

tak toto je báseň přímo "exemplární"... snad i na řád za chrabrost...

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0471 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

Zahrada rostoucích obrazů

Komentáře čtenářů

Reakce k článku

Od: Andrej Čokorilo - 4.11.2005 - 10:56

Od: miroslawek - 15.12.2005 - 17:14

Několik posledních článků v rubrice Poezie