Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Znojmo podle Moniky FrecerovéOsvědčené verše z pradávné MateřídouškyDětská, ale nedětinská hrubínologieSta let by se dožil Fidel CastroCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaBásník HalasJohnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 letKdo byl Frank HellerProdaná nevěsta pod širým nebem na zámku Liteň120 let od narození kouzelníka RawsonaMajor Zeman a zavražděná
Oslovila jsem několik autorů, kteří nepublikují na internetu a poslala jsem jim proto dopisy klasickou poštou. A tak jsem se dočkala obálky, z které na mě vypadla tato báseň. Báseň se mi líbila a proto jsem ji přepsala, abych se s ní a o ní mohla podělit s čtenáři Nerawebu.
O autorce nic nevím, snad jen, že bydlí v Praze, věnuje se spíše próze a při psaní používá klasický psací stroj a publikace na internetu ji připadá jako zajímavá možnost představit svou tvorbu.
Eva Kadlecová KDYSI S TEBOU Nabrala jsem si života plné hrsti pro tebe, milý, abys pil ať v lásce či nenávisti přece mě život ošálil. V slzách kanul mi z očí plamenem svlékal mě z kůže na okno ryl i stopy vlčí ozýval se mi v dechu toho muže. V mrazivé noci, v domě kamenném v pokoji s bílou záclonou Pamatuješ? Na stěně stín jak se k ohni skláníš mé prsty na tvých rtech a rty mé, bolavé od líbání Nabrala jsem si života plné dlaně pro tvoje ústa žíznivá v hlubokém lese jsem studna sněhem zasypaná jsem šepot tvůj zakletý do kamene. Otvírám dveře dokořán stopadesátému ránu buď klidný, ještě mi stojí za to žít buď klidný, nechci nic Jen ať zapomenu. |
S TEBOU
VELMI HEZKÉ!
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.