Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkReálný domov bez nároku na dokonalostVáclav Cílek o ŘípuRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatKdyž péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitProč přidat do kávy olivový olej?Mimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za stoChvála předčítáníSmysl pro emoce, Smysl pro tumor
Oslovila jsem několik autorů, kteří nepublikují na internetu a poslala jsem jim proto dopisy klasickou poštou. A tak jsem se dočkala obálky, z které na mě vypadla tato báseň. Báseň se mi líbila a proto jsem ji přepsala, abych se s ní a o ní mohla podělit s čtenáři Nerawebu.
O autorce nic nevím, snad jen, že bydlí v Praze, věnuje se spíše próze a při psaní používá klasický psací stroj a publikace na internetu ji připadá jako zajímavá možnost představit svou tvorbu.
Eva Kadlecová KDYSI S TEBOU Nabrala jsem si života plné hrsti pro tebe, milý, abys pil ať v lásce či nenávisti přece mě život ošálil. V slzách kanul mi z očí plamenem svlékal mě z kůže na okno ryl i stopy vlčí ozýval se mi v dechu toho muže. V mrazivé noci, v domě kamenném v pokoji s bílou záclonou Pamatuješ? Na stěně stín jak se k ohni skláníš mé prsty na tvých rtech a rty mé, bolavé od líbání Nabrala jsem si života plné dlaně pro tvoje ústa žíznivá v hlubokém lese jsem studna sněhem zasypaná jsem šepot tvůj zakletý do kamene. Otvírám dveře dokořán stopadesátému ránu buď klidný, ještě mi stojí za to žít buď klidný, nechci nic Jen ať zapomenu. |
S TEBOU
VELMI HEZKÉ!
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.