GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéKdyž se pravda stane zradouOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKniha o vytváření reklam formou obrázkového seriálu v naší zemi během 20. věku Kdo byl Vladimír Thiele?Umělecko-průmyslové muzeum v roce 2026 mezi tradicí a vizíVrcholné španělské baroko před VelikonocemiCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo KamenyZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál
Tuto báseň jsem záměrně psal tak, aby byla místy jazykolamem a co nejhůře se recitovala. Myslel jsem, že kolega, kterému jsem báseň k recitaci pro jeden kulturní pořad předal, mě za to utluče. Ale nakonec to vydýchal, i když jsem si všiml, jak potají zatínal zuby. Pro kritiky: závěrečný výkřik Ó vodo! není přislazená vzletnost přebraná ze Svatopluka Čecha, ale účelnou zvukomalbou, která byla ve scénickém provedení podkreslena burácivým sestupem klavíru do nejnižších oktáv.
| Chtěl jsem nalézt symfonii gravitace Kde svou strunu voda po útesu napíná Až spatřím tepnu řeky srázem přeříznutou T r y s k a t Lapám po myšlenkách: Voda valem dolů pádí Dravá katedrála z lesklých skel se klene, Vyvěšený krápník hladin práporá. Do uší babylonská věž s mohutným se hlukem hroutí A vzduch roztříštěný v křišťálky mi řeže v chřípí. Bystřina, jež obstarává svěžest skal, Má zpívající hřívu - Při zavřených očích cosi mumlá, bublá, cinkrlotá mokrou drmolenku, Burácí a ohromuje jako kdyby Hannibal hnal stáda rozdupaných slonů na Řím Oči znovu otevřu a patřím do zrcadla Střepy kapek roztřepeného – Jsem téměř oslepen, jak slunce kreslí stříbru do šupinek zlatou srst A níže vidím barevný dým duhy hřeben spektra češe pavučiny par a pod ní proud si kasá rukáv pěn, z té jejich našlehané něhy znovu sesmeknu se pohledem, Kde peřeje vřou v řevu vln a třou se do ďábelské rozmanitosti. Té mase syčící Chci půjčit řečiště svých žil, Jsem živlem sám. Řekou je a do řeky se obrací Tvůj pád, ó vodo |
..
moc pěkne
Recitátorům nepřísluší bít básníky:o)
Oh ne, Aleš je příliš sebekritický. Jen si zvolil za recitátora svých nádherných (troufám si tvrdit téměř "Hraběcích") veršů individuum, které neumí ani pořádně mluvit, natož recitovat:o)
Díky, Aelši.
Miras
Hmmm... tak Aleš je sebekritický... to jsem potřeboval vědět... už jsou mi ty texty jasnější
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.