Život není kuchyně, ale plachetnice
12.09.2005
Renata Šindelářová
Společnost
Pragmatik by nám vysvětlil, že se jedná o chemické seskupení molekul. Romantik by se zasnil nad krásnou souhrou okolností, jež dovolují milovat. Pesimista by řekl, že žití nemá žádný smysl, když každý, kdo žije, beztak jednou zemře. Zato optimista by jistě poznamenal, že žít stojí za to i pro jediný krásný den. A co si myslí spisovatelé a jejich románoví hrdinové?
Dnes večer jsi byla hostem u měšťáků, kteří si myslí, že život je kuchyně, salón a ložnice a ne plachetnice se spoustou plachet, která se může každým okamžikem převrhnout.
(Erich Maria Remarque - román Nebe nezná vyvolených)
Většinu života strávil studiem lékařského umění a nyní si uvědomoval, že jeho záhady nikdy skutečně nepochopí. Neboť lékařství je věčným hledáním důvodů – příčin, jež vysvětlují následky. Věda nemůže pochopit zázrak.
(Erich Segal – román Doktoři )
Lidský život je jenom množina jednotlivých kratičkých životů, jež se jeden po druhém přimykají ke každému novému dni. A každý den by se měl naplňovat hledáním krásy květů a poezie a tichými rozmluvami. Nic nemůže být krásnějšího než den obohacený sněním a západem slunce a osvěžujícím vánkem.
(Nicholas Sparks - román Zápisník jedné lásky)
Život sám o sobě je nespravedlivý. Tenhle fakt je třeba přijmout, smířit se s ním a zbavit se ksakru sebelítosti! Život je nespravedlivý. Ale jeho největší nespravedlivostí je, že čas od času, když takříkajíc popadne dech, než znovu udeří vší silou, dokáže být na okamžik zvláštním způsobem milosrdný. A právě to je ta jeho největší hanebnost.
(Johannes Mario Simmel - román Sni svůj bláhový sen)
Člověk si myslí, že se zmocnil života, ale on vyklouzne, skryje se mu za záda, chytí ho za zátylek, nutí ho sem a zase tam a nakonec z něho se vší pravděpodobností vymáčkne dech! Nedivil by se, kdyby takhle zacházel i se samými hvězdami, kdyby jim přirazil nos k nosu a pak je rozhodil, nikdy se nevyplatí s ním žertovat.
(John Galsworthy - román Sága rodu Forsytů)
A pak čekání na náraz.
Za skly auta se míhají světla z nedalekého města. Tisíce teček se rozpíjí do světelných čar.
Smršť myšlenek.
Zrychlený dech.
I země jako by zrychlila svůj oběh.
Dvě těla prochází vesmírem.
A slovo ŽIVOT dostává jiný význam.
(Renata &Sindelářová – právě vycházející povídková kniha Rozcestí ve tmě)
Fotografie: archiv autora