Naopak někdo má větší štěstí a proto se mu podaří absolvovat nějaký ten rok téměř bez nehody. Přesto au-pair zůstává především velmi lacinou pracovní sílou, v níž se ale od začátku pěstuje pocit, že je „ součást rodiny“. Psychologii mají totiž rodiny vymyšlenou do detailu a díky ní se stále nachází dost zájemců.

Jak se stát au-pairkou

V zásadě se nabízí dvě možnosti, buď si vyhledat rodinu sám/sama, nebo se obrátit na nějakou agenturu. Výhody agentury spočívají v tom, že podmínky práce au-pairky se stvrzují smluvně, tudíž pokud ta není na místě v rodině spokojená, může požádat o přemístění do rodiny jiné. Jednoduše se seriózní agenturou by se au-pairce nemělo přihodit, že skončí v cizí zemi bez prostředků tzv. na ulici.
Někdo se ale raděj spoléhá na vlastní síly a intuici a rozhodne se vyhledat si rodinu sám. K tomu slouží bezpočet registrů, které najdete pomocí jakéhokoliv internetového vyhledávače.

Registr obsahuje zbytečnosti

Chtěla jsem si vyzkoušet, jak by u potencionálních rodin uspěl prototyp mladé a pracovité Češky a tak jsem zaregistrovala svůj „klon“ do jedné databáze. Už v úvodu mě šokovaly dotazy na váhu a výšku. Asi se uvádí kvůli tomu, že rodiny nechtějí silnější dívky aby jim pak toho moc nesnědly. Kolonku o řidičáku jsem vyplnila pravdivě a dokonce údaje o mém nekuřáctví, ale v dalších částech jsem již silně zapojila fantazii. Hodlala jsem vyrobit univerzální a velmi tolerantní všeho schopnou osobu a proto jsem vyplnila slovem nevadí - části jako – vadí vám zvířata, péče o staré lidi a domácí práce. Pak jsem ubezpečila mé budoucí ubytovatele, že jsem skromná, nenáročná a velmi pracovitá. Tímto směrem jsem i mířila své zájmy, proto jsem na prvním místě jmenovala vaření a pak hudbu, nic konvenčnějšího mě už nenapadlo.
Na závěr z dotazníku vypadla 25 letá dívčina s mou starší fotografií, o 10 cm nižší a o pár kilo lehčí než já, ochotná strávit v rodině i dva roky, s velkou praxí s dětmi a se zájmem tvrdě pracovat ve zhruba deseti zemích z celého světa. Strávila jsem nad tím asi deset minut času.

Velký zájem o mé druhé já

Kupodivu hned druhý den, přestože databáze obsahuje tisíce adeptek, jsem začala dostávat do pošty lákavé nabídky, které mě měly přivábit do konkrétní rodiny. A přicházely z Anglie, Holandska a Německa. K mému překvapení se týdenní výplatní taxy v Anglii za posledních deset let prakticky nezměnily a stále se pohybují kolem 40-50 liber.
Nebudu citovat všechny odpovědi rodin, ale vybrala jsem si dvě, které jsou dosti rozdílné a proto lze na nich snadno demonstrovat jejich široké spektrum.

Odpověď od rodiny z Anglie, kde žena pracuje jako učitelka na základní škole a manžel jen tři dny v týdnu coby úředník, působila docela sympaticky. Po au-pairce vyžadovala matka rodu, která dopis psala, péči o dvě dívky ve věku čtyřech a sedmi let od září do prosince 2005. Ubytovat mě hodlali v samostatném pokoji a kromě péče o blaho svých dcer včetně dohlížení na hygienu a na domácí úkoly, nic dalšího nechtěli. Víkendy slibovali volné a k tomu týdenní plat padesát liber. Pro základ dalšího jednání jsem měla poslat dvoje reference (ale nespecifikovali od koho) a výpis z trestního rejstříku. Na konec mailu paní doplnila hřejivá slůvka o tom, jak se na mě těší a že se stanu součástí jejich rodiny a proto společně strávený čas bude přínosný pro obě strany.
Z celého jejího mailu vyplynulo, že budu v podstatě taková starší kamarádka jejích dcerek a budu se mít jak v ráji.

Druhá odpověď od rodiny rovněž z Británie už byla méně emotivního a poněkud věcně drsnějšího charakteru. V první řadě chtěli poslat životopis se všemi detaily o mé osobě (takže možná i kopii zdravotní dokumentace..) a k tomu přiložit slohovou práci o tom, proč jsem se rozhodla stát se au-pair a jak budu zvládat odloučení od své rodné vlasti. Ovšem nabídli mi pomoc při zařízení kurzů angličtiny v místní škole, na rozdíl od předešlé rodiny. Nicméně po mně požadovali nejen starost o rozkvět dětí, ale i dvou psů, dvou koček a jednoho koně! Neboť hlava rodiny se chystala na čtyři měsíce pracovně mimo domov a její manželka mě ubezpečila, že tedy budu, lidově řečeno, zapřáhnutá dostatečně. Možná mě jenom chtěla uchránit od nudy. A za to mi připravila odměnu v týdenní výši 45 liber.

Jsem za au-pairským zenitem

Naštěstí svým skutečným věkem jsem překročila věk očekávaný u budoucích au-pairek. Tím pádem přicházím o všechny zajímavé možnosti, které se přede mnou náhle objevily. Nicméně ve mně vyrostl neodbytný pocit, že bych se au-pairkou stala jen v tom nejkrajnějším případě, jen ve stavu největší osobní krize. Pochopitelně každý má na tuto „profesi“ poněkud odlišný názor a protože jsem chtěla získat i pohled někoho, kdo s tím má reálnou zkušenost.

V zítřejším pokračování přinesu příběhy dvou lidí, záměrně dívky a mladého muže : (klikni) .

Zdroj obrázku: www.lighthouse.ee