Alena byla z obou žen vždy ta přitažlivější, vždy elegantní, výřečná a zábavná a muži ji neustále obletovali. Pavla byla naopak velmi zakřiknutá dívenka, která se snažila být co nejvíc nenápadná. Styděla se za své pihy a ke své kamarádce Aleně vzhlížela s obdivem a závistí.
Po letech se sešly.
Elegantní Alena v drahém sexy kostýmku a s perfektním make-upem a obyčejná, unavená a nenápadná Pavla. "Jak se máš?" zeptala se Alena, ale na odpověď nečekala. "Já ti holka musím vyprávět! Seznámila jsem se s fantastickým mužem! Vysoký elegán, jezdí každé ráno stejným autobusem jako já. Zatím dělám, jako že mě nezajímá, musím přece zvýšit svou cenu ne?" zasmála se. "Je přesně můj typ. Ještě týden a pak mě určitě pozve na kafe," mluvila téměř bez nadechnutí. Pavla se ani nesnažila svou přítelkyni přerušit, už si na její výřečnost zvykla a vlastně jí ani nevadila. Sama byla spíš tichá a nemluvná, tak se nad nadšením své kamarádky pro cokoli vždy jen tiše usmívala. Onen muž byl zřejmě Bůh, smála se v duchu Pavla, ale nechtěla Aleně kazit radost, tak jen s úsměvem přikyvovala a naslouchala tomu nekonečnému vodopádu slov.
Někdy mezi zákuskem a kávou se Pavle podařilo zachytit Aleninu několikavteřinovou pauzu a tiše řekla: "Já dnes nemám moc času, manžel pro mě přijede v šest hodin." "Jak to? Už v šest? Já jsem ti toho chtěla ještě tolik říct! A ty jseš vdaná? Fakt? To mi musíš povídat," ale Pavlu ke slovu vůbec nepustila a začala líčit, jaký má krásný nový byt s holandským nábytkem a perským kobercem.
"Já už musím jít," přerušila ji Pavla, "Aleš už je tady."
Rozloučila se a ještě popřála Aleně úspěch s tím cizím mužem. Zamířila k parkovišti, odkud jí naproti přicházel manžel Aleš, onen vysoký a elegantní muž, o kterém Alena tolik snila. Alena ještě dlouho seděla u dopité kávy a hleděla na parkoviště, odkud Pavla s Alešem odjela.
Když přišla do svého jednopokojového bytu bez koberce a s policemi místo skříní, otevřela láhev vodky a zhluboka se napila. Potom vyndala z příborníku veliký ostrý nůž a třesoucí se rukou rychle dvakrát přeřízla tepnu na své levé ruce.
Našli ji za deset dní. Na jejím pohřbu byla jen Pavla s Alešem.