Karol Bílek, dlouholetý archivář v Sobotce, Jičíně a Starých Hradech, sestavil stručný, ale postačující pohled do minulosti soboteckého kraje, jehož historii psaly i takové osoby jako O. Figuli, Jan ze Šelmberka, Popelové z Lobkovic – Kryštof, Oldřich Felix i Václav, Albrecht z Valdštejna, Heřman Černín, Humprecht Černín a další. Do malebných oblastí zavítalo mnoho umělců, kteří kraj ztvárnili nebo naopak svými uměleckými díly obohatili.

Dále shromáždil soubor černobílých pohledů do míst, kudy denně procházíme, ale romantickou minulost zde již nespatříme. Právě staré fotografie, případně kresby, připomínají místa nenávratně ztracená. Tato zákoutí můžeme bohužel vidět jen tímto zprostředkovaným způsobem, protože na jejich zániku se podepsal nejenom zub času, ale zapůsobily i pádné a nezvratitelné důkazy ekonomické rozvahy i  vandalismus.

 Možná ještě žijí jejich pamětníci, či se ústně tradují v místních názvech, ale to je jen píseň labutí. Samozřejmě chápu, že lidé dnes nechtějí žít v polorozpadlém skanzenu, ale k likvidaci „starých staveb“ by mělo docházet s rozmyslem, po zralé úvaze, co je skutečně nutné zbourat, co lze kvalifikovaně restaurovat. Při pohledu na periferie dnešní Sobotky, na ztracené náměstí i zmizelé roubenky v okolí, se svírá srdce. Tam přece žily generace, byť obyčejných lidí, ale vytvářející nezbytný kolorit, který byl symbolem tepu života a dnes z něho zbyly jen zažloutlé fotografie. Na jejich místě stojí třeba nevzhledné paneláky, nekvalitní silnice nebo třeba nic! Také takové dědictví  přináší kypící industriální dvacáté století. Nejhorší na tom je, že o nenávratně ztraceném rozhodovali většinou nekompetentní lidé, hnáni jiným prospěchem, než ohledem na kulturní dědictví národa.

Knížka, která vychází v edici Zmizelé Čechy,  chce připomenout zaniklou tvář měst i celých regionů se zřetelem na jejich historický a umělecký význam a na sílu genia loci, na jehož vytváření se podíleli naši předkové.

Bohužel se stává mementem! Na druhou stranu ještě máme mnoho památek, na kterých s láskou spočine oko nejen turistovo, ale nad nimiž se výstražně tyčí prst zkázy.
Možná pohled na fotografie všeho zničeného nás vyburcuje k aktivní záchraně dosud stojícího, mnohdy i zchátralého. Nemůžeme chránit jen  známé velké hrady a zámky, zaslouží si to i skromná boží muka, kapličky, roubenky, sochy, hřbitovy, které zrovna nejsou zapsány na seznamech chráněných památek.

Knihu vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2005.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz