Mnozí z nás postavy z dějepisných učebnic nepovažují za lidi z masa a kostí, které měly své sny, přání, lásky, strachy... Spíše je máme v povědomí jako nezbytný doplněk k letopočtu, jenž nás nudil už ve školních lavicích.

Marie Koldinská se snaží ve své knize na aristokraty pohlédnout pod jiným zorným úhlem. Byť hýbali dějinami, přesto více ukazuje tu historicky opomíjenou část jejich osobnosti. Přivádí nás do období počátku novověku ( 1550 – 1620) s dílčími časovými přesahy a přibližuje všední dny v myšlení a prožívání části společnosti – vyšší šlechty.

Tehdejší šlechtic, vlastník panství, jež ho živilo, a zároveň určovalo životní úroveň a postoje, měl mnohem vyšší ambice. Většina z nich se realizovala v další kariéře, politické, vojenské či intelektuální, ta však slibovala spíše nejistý a těžší úděl. Pouze nepatrné procento se nerušeně věnovalo zvelebování svých statků ( převážně rytíři, jimž se politická kariéra otevírala pomaleji).

Kariéra aristokrata, ovlivněná mnoha faktory ( výchova, zájmy, majetek, vliv okolností, vůle...), zabezpečovala naplnění jeho života. Výchova a vzdělání dětí šlechty probíhalo obdobným způsobem. U chlapců byla zakončena kavalírskou cestou, završila vzdělání i upevnila nazírání na problémy tehdejšího světa, obohatila o neznámé a mnohdy usměrnila i jeho další cestu životem.

Dozvíme se, že sňatek z lásky nebyl vůbec běžný, ale také ne nemožný. Nahlédneme za dveře ložnic, ale i do osamělých večerů i dnů manželek politicky nebo vojensky činných mužů. Některé se se zájmem věnovaly řízení hospodářství, dokonce úspěšně majetky rozšiřovaly. Další kapitolka ukáže vztah poddaných a pánů v konfliktních, ale i příjemných vztazích.

Mnoho aristokratů trávilo značnou část času v úřadech v Praze nebo Vídni, ve volnu se věnovali hrám ve společnosti přátel ( karty, vrchcáby i hazardně – nešlo ani tak o peníze, jako o vášnivý prožitek ze hry – dnešní gambleři vědí, o čem je řeč, běhání ke kroužku ...), divadelním i „cirkusovým“ představením, hudbě, knihám, alchymii, astrologii, honům, nákladným hostinám. V ostrém protikladu vyznívaly spíše stereotypní zájmy šlechtičen.

Přestože církev dbala na morální a mravní zásady života, přece jen bujely „ neřesti“ známé i současnému člověku – prostituce, kurtizány, zvláštnější sexuální praktiky vedoucí k lepšímu prožitku ze sexu, lesbické a homosexuální vztahy, viděné především v muslimské oblasti, pro české pozorovatele spíše nepřijatelné. Zajímavé je zjištění, že i poddaní měli základní povědomí o antikoncepci. I další kapitoly přinášejí podnětný a překvapivý vhled do cítění a prožívání šlechty.

Autorka se zhostila těžkého úkolu pominout známé činy „vysoké politiky“ přibližované skupiny a ukázat odvrácenou, o to však zajímavější tvář šlechty. To, co běžně zůstává stranou zájmů historiků – opakované, stereotypní úkony tvořící náplň všedního dne, běžné radosti a zármutky.
Procházela bohaté prameny – soukromou korespondenci, deníky, památníky, cestovatelské poznámky, účty, inventáře, vlastní tvorbu šlechticů apod. Více dostupných možností našla u aristokracie, pro nižší šlechtu podklady spíše chybí. Dobové prameny jsou zpracované v různých edicích, autorka z nich s úspěchem cituje a zobecňuje některá zjištěná fakta na sledovanou skupinu.
Zpracováním se otvírají další možnosti pohledu do života lidí ( život poddaných, náboženské zvyky a jiné rituály, strava, vybavení domácnosti, odívání, nemoci a možnosti léčení, hygiena ....), které autorka úmyslně opomíjí, ale nevylučuje další bádání.
Zde se rodí i zájem autorky o život Kryštofa Haranta, dosti se vymykajícímu rámci své doby, později ho zúročí v zpracování v samostatném životopise.