Proč milovat básníka?

Básník, na rozdíl od jiných mužů, dokáže pomocí několika slov připoutat pozornost ženy, či lépe řečeno žen. Nejedna jeho kouzlu podlehla a nejedna podlehne. Láska s básníkem, mnohdy otištěná v jeho verších, patří asi k tomu nejromantičtějšímu, co může dívka či žena poznat. Bohužel když intenzivní cit opadne a nastane všední realita, mění se básník v jedince mrzutého, protože on ke své spokojenosti potřebuje společnost, zároveň volnost a inspiraci. Inspirace ale určitě nepřijde za bankovní přepážkou, a proto básník často zápasí s existenčními potížemi. Z těch důvodů rozumné dívky si hledají ženicha nakonec raděj v jiných vodách.

Manželky známých básníků

Přesto se najdou statečné ženy, které se rozhodnou onoho snílka pojmout za zákonitého manžela. Pochopitelně snáze to funguje v rodinách, kde nevěsta, či její rodiče pochopí nutnost celoživotního sponzoringu dotyčného umělce, neboť tam, kde peníze chybí, čeká dvojici tzv. bída s nouzí. Opět si vypomůžu příběhem literáta. Když S. K. Neumann prchal se svou osmnáctiletou Boženkou (v legendární pražské vile totiž zanechal manželku Soňu s dvěma dětmi), měl v kapse peníze v podstatě jen na vlak do Vídně. Ačkoliv dvojici ve Vídni pomohla Marie Majerová, přesto tam těhotná Božena málem zemřela hlady. Vše se vyřešilo až odchodem do Řečkovic (tehdy u Brna) k Boženiným rodičům. Přestože se Neumann nechal bez skrupulí živit rodinou své partnerky, neostýchal se jí často uhodit a všelijak jinak ji deptat. Na druhou stranu stvořil díky Boženě jedny z nejpůsobivějších milostných básní v české literatuře. A pak bydlete s básníkem…

Žení se dnes básníci?

I v současnosti se občas vyskytnou hrdinky ochotné snášet všechny útrapy života s umělcem. A dokonce objevíme i ty, jež mají celkem spokojenou domácnost. Za všechno se ale platí a ony možná platí dvojnásob.

Třicetiletá Pavla tuto teorii potvrzuje: „Jsem vyloženě prakticky založený člověk. Nevadí mi o vše se postarat a vše zařídit. Můj manžel Honza naopak létá myšlenkami daleko ode mě, občas si kouří svou travičku, má své kamarády a od maturity pracuje v knihovně, protože ho to baví, i když téměř nic nevydělá, a po večerech píše básničky. Než jsem se k němu za svobodna nastěhovala, poměrně jasně mi sdělil, co můžu od něj očekávat a co ne, a velmi záhy jsem pochopila, že to myslel opravdu vážně. Tudíž jsem se smířila s jeho výlety na literární soutěže, víkendové pitky a samozřejmě jsem to já, kdo drží rodinnou kasu, prostě vydělávám mnohem víc a jemu to připadá v pořádku. Musím se ale přiznat, že přestože nemáme skoro vůbec nic společného, nezvládla bych psychicky, kdyby mě opustil. A on mi tvrdí to samé. “

Ne ale vždy dokáží ženy svou roli vedle básníka ustát stejně dobře jako Pavla, přeci jen mají tendenci hledat v mužích oporu a zázemí. Pokud toto soužití nezvládnou, končí pak vztah nepoetickým rozvodem.

Podobně nepoeticky se rozešla se svým manželem Petrem šestatřicetiletá Alena, která vzpomíná: „ Petra jsem poznala někdy ve třiadvaceti, zkoušela jsem tehdy psát a on mi jako vysloužilý člen nějakých literárních kroužků při SSM měl poradit v mém dalším literárním směřování. Doporučila mi ho totiž kolegyně mé matky. Jemu tehdy bylo pětatřicet, uměl zajímavě vyprávět a vůbec jsem se s ním cítila moc příjemně. Zdál se mi naprosto odlišný jak od mých vrstevníků, tak vůbec od konvenční většiny. Navíc se mi celkem upřímně přiznal ke dvěma nepovedeným manželstvím a řadě dalších podobně zkrachovalých vztahů, v nichž si dohromady pořídil čtyři děti, ty ovšem získaly do péče jejich matky. A já blázen se do něj zamilovala, pak si ho vzala, nepoučena zkušeností jeho bývalých manželek. Peníze sice nějaké vydělal, ale záhy utratil, hodně mu jich zmizelo v alimentech. Pořád si vynucoval obdiv, doufal, že ho budu plácat po ramenou, jaký je skvělý básník. Do toho jsem zjistila, že si pěstuje značný počet „skvělých píšících kamarádek“, takových těch rozněžnělých duší, s nimiž si vyměňoval poměrně osobní dopisy a navazoval tzv. přátelství. Bohužel to přišlo v době, kdy mezi námi opadla ta velká zamilovanost a měla nastat hezká manželská láska, což on to nezvládl. Patřil k těm lidem, kteří potřebují neustále jitřit své city, neustále někoho nového milovat. Rozvod potom znamenal logické vyústění našeho nepodařeného vztahu.“

Žít s básníkem a nebo ne?

Básník si asi nezaslouží, aby jej kdokoliv svazoval okovy nesvobody, to jej vnitřně dusí a ničí. Jen otevřená a tolerantní partnerka může s tímto typem člověka žít, a proto zůstává na každé ženě, aby si položila otázku, zda by takovou chtěla, či dokázala být.




Zdroj obrázku: www.jewishmuseum.cz/ en/abl.htm