Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněBlíží se exkluzivní koncert Miro Žbirka Symphonic NightShahab Tolouie se vrací s další kapitolou projektu Moje cestaInscenace, ve kterých se hraje o život!Magické kočky 2025: Snění nad kalendářem Festival ARCHITONY inovativně kombinuje hudbu a architekturuDas Filmfest ve 3 českých městechJubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svojeZatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma KoubkaPříběh kolouška Bambi v novém kabátěZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci
Češi jsou zbabělý národ a jejich armáda se nikdy nebránila proti cizím okupantům. To si myslí, nebo alespoň myslela, americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Napsala to ve své knize, kterou jí v roce 1984 vydala slavná Princetonská univerzita pod názvem Sovětský svaz a Československá armáda 1948–1983.
Tehdy se jejím pedagogem a duchovním otcem, jak sama říká, stal profesor politologie na univerzitě v Coloradu Čech Josef Korbel, otec Madeleine Albrightové, jemuž (a rodičům Condoleezzy Riceové) je kniha věnována. Díky jeho vlivu se Riceová dokonce naučila pasivně česky.
Kniha bezpochyby vyvolá rozporuplnou odezvu českých čtenářů. Je studií vztahu mezi civilní mocí a armádou. Autorka si vybrala příklad Československa jako pars pro toto, který dobře ilustruje podobnou situaci v dalších zemích bývalého sovětského bloku. Číst tuto knihu znamená číst dokument, který obsahuje řadu hlubokých a nečekaných postřehů. Dokument, jenž jako by k nám promlouval z daleké minulosti, ale který je zároveň velmi živý svým popisem zklamaných iluzí, ztracených šancí a neuskutečněných očekávání.
Mohlo se Československo vyhnout čtyřiceti letům bolestného experimentu a přiradit se k těm zemím evropského kontinentu, které dokázaly překonat minulá příkoří a společně pracovat pro vzájemný respekt a prosperitu? Tuto a mnohé další otázky si čtenáři budou klást. Nakolik se autorka mýlí a nakolik odhaluje vlastnosti Čechů, mohou posoudit sami.
Condoleezza Rice:
Sovětský svaz a Československá armáda 1948–1983
Nejisté spojenectví
Termín vydání: konec září 2005.
Vydavatel: NAKLADATELSTVÍ XYZ, www.xyz-knihy.cz.
Američané a Evropa
Američané nikdy neuměli pochopit nástup nacismu v Evropě se všemi jeho důsledky. To je např. vidět v jejich (nemnoha) filmech, kde po svém ukazují nějakou okupovanou zemi. Nacisté jsou tam shovívaví dobráci, které ožulí každý odbojář začátečník. Lidé ze země, která dvě a půl století pěstuje demokracii, nikdy nebyla okupovaná a poslední větší válku na svém území měla v roce 1860 (a to ještě de facto válku občanskou), se těžko vžijí do zkušeností nás Evropanů. Odpor v r. 1938 neměl smysl bez většího spojence. Sovětský svaz nepřicházel v úvahu, brzy bychom měli Stalina v Praze. Nástup komunistů po válce jsme si způsobili sami - dali jsme jim hlasy ve volbách. Pak už bylo na všechno pozdě.
Alespoň vidíme, že touhu vyjadřovat se k něčemu, čemu zas až tak nerozumíme, nemáme jen my Češi. Tak bych tu knihu asi tak brala, na druhou stranu určitě v ní některé myšlenky budou zajímavé, přeci jen pohled od velké louže může být v mnohém inspirativní...
...
ale ono je to pravda ze se Cesko zbrani nebranilo...ani v II.svetove ani 68.napr.pro porovnani Jugoslavie se ubranila v I a II svetove valce a Madari v 54 no neubranili se ale pokusili /stejny by to bylo tady v 68/ takze ono je otazkou jestli se ma obetovat velka cast narod v boji proti silnejsimu okupantovi ?
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.