Déšť se líbá s dlažbou

Déšť se líbá s loužemi,
a každou kapku mění za prstýnek,
dřív než naprší a uschne, slíbil, že se ožení,
už řeka vydýchává závoj z vodních dýmek...

Toho nápadníka mokrodlouhé vzkazy
dívkám do vlasů už nedokáply.
Výstřel z deštníků je chladně srazil
k pruhům barev do paraplí.

Se vší noblesou jak něžný Don Juan
se uklonil a šeptal poplašeným uším:
„Byl jsem k upřímnosti vychován,
ach, promiňte, že takto nepokrytě prším!“

Déšť se líbá s dlažbou -
nemá na vybranou -
když se spustí, musí líbat každou,
která nebála se hodit deštník stranou.

Básníkovo osamění