Mýtus č. 1.

Když se budu osmákovi dostatečně věnovat, mohu si pořídit pouze jednoho.

Pokud chcete mít zdeptaného a smutného tvorečka, pak si skutečně kupte jen jednoho. Ale jestli vám záleží na tom, aby osmáček žil v rámci možností šťastný a spokojený život, vždycky mu opatřete kamaráda. Ten, kdo nechce mít mláďata, může si samozřejmě zvolit jedince stejného pohlaví. Dva osmáčci nebudou ani o to víc páchnout, ani výrazně víc nesní krmiva. Ostatně ve svém přirozeném prostředí žije osmák ve velkých společenstvích a tak chov jednoho osmáčka se vyloženě staví proti přírodě.

Mýtus č. 2

Pro chov se rozhodně nedoporučují dva samečci, protože se v dospělosti hodně perou. Z těch důvodů se dává přednost chovu dvou samiček.

Rozdíl mezi chovem dvou samiček, či dvou samečků není prakticky žádný. I samičky se umí „pohádat“ o nějakou dobrotu, dokonce se umí i navzájem pokousat. Ovšem toto chování rozhodně nelze vnímat jako normu. Dva samečci, zvláště dva bratři, nebo jedinci zvyklí na sebe od útlého věku, dokáží spolu bez větších problémů vycházet, to samé se týká i dvou samiček. Ostatně ve Velké Británii se často chovají 3 - 4 samečci v jedné ubikaci, bohužel v Čechách někdo roznesl o chovu samečků podivné fámy a proto bývá chovatel konfrontován při každém vrhu mláďat se skutečností, že všichni mají zájem o samičky a o samečky nikoliv.

Mýtus č. 3.

Když budu chovat pár, budou se mi osmáci často množit. Navíc pár může počnout mladé velmi brzo, tj. už ve dvou měsících života.

Samičky dospívají zhruba v pěti až šesti týdnech života, samečci až v patnácti, nicméně průměrně (podle výzkumů a i podle zkušeností chovatelů), dochází k prvnímu oplodnění samiček, až když pár dosáhne věku kolem půl roku. Těhotenství trvá obvykle tři měsíce a rodí se opět průměrně 4-6 mláďat. Samozřejmě se přihodí, že samička otěhotní coby třeba šestitýdenní, nebo přivede na svět 10 potomků, ale to se nestává tak často. Řada samiček po určité době často přestane být plodná (pro příklad třeba už ve třech, čtyřech letech svého života). Tudíž s osmáky chovatele rozhodně nečeká taková záplava mláďat jako u hlodavců typu myš, či potkan.

Mýtus č. 4

Příbuzné osmáky, tj. sourozence, či matku se synem, otce s dcerou, mohu bez problémů křížit mezi sebou.

V žádném případě se nesmí příbuzní osmáci množit mezi sebou! Dochází tím k jejich degeneraci, úhynu mláďat a hlavně se tím úspěšně vytváří základ pro onemocnění cukrovkou. Nikdo z chovatelů by si určitě nepřál podobně drastickou zkušenost jedné mladé „křížitelky“, kdy jí mláďata narozená od příbuzných rodičů dva týdny po narození postupně a pomalu umírala. Před tím, než přistoupíme k odchovu mláďat, musíme získat jistotu, že jejich rodiče nejsou příbuzní. I v případě desetiprocentní pochyby o jejich původu, rozhodně tato zvířátka spolu nemnožíme!

Mýtus č. 5

Rozhodl jsem se odchovat mladé, ale vlastním pouze samičky a samečka si rozhodně pořizovat natrvalo nehodlám. Proto si můžu celkem pohodlně půjčit na nějakou dobu „cizího“ samečka, ten mi samičky oplodní, a poté se vrátí zpět ke svému majiteli.

Zatímco na západ od našich hranic se prostě toto neprovozuje, u nás se bohužel tento způsob „získávání“ mláďat celkem úspěšně uchytil. Přitom osmák patří v podstatě k poměrně plachým zvířatům a z těch důvodů ho podobné „připouštění“ nesmírně stresuje. Je to náročné jak pro samičku, tak pro samečka. Pochopitelně tento svérázný styl množení působí na první pohled velmi pohodlně a jednoduše, ale týká se těch odvážlivců, co se rozhodli své malé svěřence zdeptat. Rozumný chovatel na toto nikdy nepřistoupí a nebo si do chovné skupiny pořídí samečka nastálo.

Mýtus č. 6

Ve zverexech si mohu pořídit nepříbuzný osmáčí pár, k tomu mi prodavač ochotně poradí, a také bezpečně určí pohlaví osmáků.

V obchodech se zvířaty většinou spíše narazíme na příbuzné osmáky, než nepříbuzné, bohužel ani sám prodavač obvykle neví, co prodává, resp. od koho ti osmáci pochází. Jeho neznalost se i v mnoha případech týká určení pohlaví osmáků, tudíž si nadšený majitel málokdy domů odnese opravdu to, co chtěl. S politováním musím ale konstatovat, že většina neznalých spíše věří prodavačům, než samotným chovatelům a proto si nechají vnutit krabici originál drahého krmení pro osmáky, které je ale svým složením pro ně zdravotně zcela nevhodné atd.

Mýtus č. 7

Osmák se bez problémů spřátelí s dalšími domácími mazlíčky, jako s kočkou, psem či potkanem a dokonce s jinými hlodavci může i bydlet.

Čistě teoreticky se osmák snese s králíkem a s morčetem, nicméně to nelze brát jako platné pravidlo. Navíc osmák má velmi specifické požadavky na stravu. Ale v případě, že chováte králíka, či morčátko, můžete zkusit, zda si zrovna s vaším osmáčkem budou rozumět, toto vzájemné poznávání ale vždy provádějte za vaší bdělé přítomnosti, ať můžete případně včas zasáhnout. Přeci jen už pouze fakt, jak je velký osmák versus velikost králíka a morčete, by měl znamenat drobné varování.
Co se týče psů, potkanů, koček a dalších mazlíků, opravdu věřím upřímně tomu, že jsou milí, hodní a inteligentní, ale to se nemusí vůbec projevovat ve spojení s osmákem! Osmák zůstává ve střetu s těmito zvířaty zásadně poražený, neb oni jsou dravci. Z čehož vyplývá, pokud chcete osmáčka předčasně vpustit do zvířecího nebe, testujte jeho soužití s potkanem, psem a kočkou. Možná si budete říkat – milovníci zvířat, ale po tomto aktu zůstanete krutými bytostmi, co nechali utýrat jedno nevinné zvíře.

Osmákovi tedy vždy raděj opatřete vlastní bydlení i vlastního kamaráda, oboje se vám vyplatí a stonásobně vrátí. Pozorovat k sobě schoulené spící osmáky, patří asi k tomu nejněžnějšímu, co se vám kdy podaří spatřit.



A jedna rada na závěr:

Chcete-li si opravdu domů přinést zdravé osmáky a spolu s nimi užitečné a praktické rady k chovu, obraťte se přímo na chovatele, ostatně na internetu jich objevíte spoustu. Ale nezapomeňte, že i mezi chovateli se najdou bohužel takoví, kteří zvířatům spíše ubližují, než aby jim prospěli. A proto buďte vždy obezřetní.






Zdroj obrázku:
www.die-tierfreunde.de