Reakce k článku

Od: Bohouš - 3.10.2005 - 9:14

Doplněček...
Renata je fajn a její knížky taky.
Jen ty obálky. Ještě že obsah je vždy převyšuje...

Od: Hanka - 5.10.2005 - 8:11

Jen k tem medailim
Z overenych zdroju vim, ze takovy antitalent na tancovani medaili domu prinesl, rovnou z celorepublikove souteze. A pry byl opravdu antitalent, jenom proste chtel... nevím, dnes je slovo "talent" tak moderní slovo, ze ho nejak nemám ráda.

Od: Renata Šindelářová - 5.10.2005 - 20:15

Hanka
Já tancovala několik let - a vím, že ač tanec miluju, nijak zvláštní talent v tomto směru nemám a nepomohla by mi ani svěcená voda, jak se říká. Ať už se "tomu něčemu" říká "talent, předpoklady, cit, vlohy", nebo třeba že na to "má buňky, má to v krvi", tak já osobně věřím, že to "něco" prostě existuje. Někdo je techničtější typ, někdo kreativnější, někdo sportovnější.
A v tancování to platí také. Znám z tohoto oboru lidi, kteří jsou prostě "gumoví" a znám takové, co se pohybují příšerně tvrdě. A prkno prostě ladnou piruetu nenaučíš (já si to tedy představit nedokážu).
Abychom ale byly úplně přesné, tak ona zřejmě neexistuje jasná hranice mezi tím "mít talent" a "nemít talent", ty předpoklady máme prostě buď větší nebo menší. Trvám si na tom, že musím mít nějaké - ty můžu rozvíjet, zdokonalovat. Když nebudu mít žádné, od čeho se odrazím?
Co se týká tancování, tak si dovedu představit, že průměrný tanečník - třeba jako já - je schopen si při spoustě píle vytancovat např. v rokenrolu přední umístění. Ale určitě ze mne nebude primabalerína.
Jinak se podle mne skutečný "antitalent" v tancování pozná snadno - nejen že má těžkopádné tělo, ale navíc neslyší hudbu a pokud možno, tak ještě navíc umírá trémou - to jsou zřejmě všechny antipředpoklady pro tancování.

Od: Hana Formánková - 6.10.2005 - 8:14

Renato
Co se týče toho talentu, tak souhlasím všemi deseti. 4lověk má v sobě nějaké vlohy a bud je rozvine nebo ne. Kolikrát má v sobě člověk i vlohy, o kterých ani netuší a život ho zavede někam, kde se najednou projeví. Já třeba měla ty gumový vlohy na tancování, ale nikdy jsem je nerozvinula, a naopak jsem dlouho netušila, že ve mně dřímají vlohy psací :-)

Od: Hanka - 6.10.2005 - 14:26

Hana F. i Renata.
Já se o tom nechci přít. Hudební sluch zas beru jako trochu něco jiného, o tom nebyla řeč, jak to měl. Každopádně naše učitelka, častá porotkyně v soutěžích, nechci zveličovat ani nic, ale každopádně věřím, že ví, o čem mluví, říkala, když nám ho ukazovala v časopise, že "tohle je náš mistr republiky. Ale to vám řeknu, toho kluka znám od začátků. Já jsem se divila, že ho tak trápěj, říkala jsem holkám, ať ho nechají, že to nemá cenu. Vidíte, to jsem se cítila a jak jsem se zmílila. Ale to je na tom to fantastické, jak je každý jiný. Ten kluk prostě chtěl, takový člověk se vidí taky hodně málo. Snášel to bombardování kritikou, snažil se, prostě dřevák. A dnes je mistr republiky. Vidíte, jak může člověk překvapit." Není to přesná citace, ale tak nějak to bylo. Je jasné, že člověk nemůže začít s hokejem či krasobruslenm v patnácti, ale v tanci už jo (to prý sama tak začínala), takže s primabalerínou se mi to taky nezdá jako vhodné srovnání. Nejde mi o to prosadit pravdu, jen bych řekla, že se v poslední době dost kastuje, zveličuje něco, co třeba není až tak dobré a podceňuje ten, kdo je prostě dříč. Tohle mi říkal i přítel, ten dělal atletiku. Že tam byli talenti. Ale že tam byl dříč, který měl vzácný dar poslouchat trenéra a řídit se jím a i ten trenér byl překvapený, jak se vymakal. Na životě je zajímavé to, že se člověk může pořád učit, když chce. A když si je vědom, že jeho hranice poznání je pořád v nedohlednu, pak konkrétního jedince jen tak šmahem nezhodnotí. Bratránek zpíval taaak falešně, spíš odříkával, tahalo to za uši. Neslyšel to ani. A dnes hraje na basu v kapele, dnes už je i úspěšný, ale dře pořád jak mezek. Nevím. Moc náhod na sledování jedněma očima... takže beru člověka jak individualitu, která se mi dnes může jevit jako úplné tele, ale za pět let jí nemusím sahat ani po kotníky.

Od: Hanka - 6.10.2005 - 14:32

samozřejmě, že se zmýýýýlila s tvrdým y. Ještě k ní, že má své kvality, i co se týče talentu či netalentu, o tom svědčí její žáci a žákyně, z nichž jedna z nich je zrovna její dcera.

Od: Hana F - 6.10.2005 - 15:38

Hanka
Já se o tom taky nechci přít, jen jsem vyjádřila svůj souhlas s názorem Renaty. Nicméně si myslím,že existují lidé, kteří mají vyložený pěvěcký nebo hudební talent, díky svému perfektnímu sluchu, ale třeba ho v životě vůbec nevyužijí.
P.S. Y sem I tam ,tady jde o myšlenky a ne o gramatiku :-)

Od: Hanka - 6.10.2005 - 16:17

Hana F.
To je v pořádku, jednou člověk souhlasí s tím, jindy zase s jiným. A někdy s nikým. Já jsem o tom psala, ne obecně, ale o třech lidech, za které mluví výsledek toho, že když někdo mluví o talentu, kde Renata psala správně, že je to věc trochu neohraničitelná, že ve dvou případech (o bratránkovi nevím, že by získal ocenění) někdo prostě přepral ten talent. Představ si tu vůli, když někdo někoho zatracuje a on to dokáže. Tyhle lidi obdivuju, těm se někdy až vtírám, abych z nich něco získala. Ne těm, co jsou se vším hned hotoví, což je v dnešní uspěchané době dost móda. Teď jsem začala chodit na taichi a musím říci, že mě tam fascinuje ten učitel. Vážně, četla jsem o něm tolik, že jsem nechápala, proč zakladatel konzervatoře bojových umění někde v Californii, žák jednoho z nositelů těch největších jmen (čínsky nebudu ani tlumočit, to bych to nakomolila totálně), co se taichi týče, přišel do Čech a beru jako poctu, že mohu být jeho žákyní i já. A víš proč? Nějak mě přesvědčil tím, že říkal, že ten jeho učitel, či jiná jeho učitelka, tamten člověk, ti cvičili taichi tak, že on pochybuje o tom, že dosáhne kdy jejich kvalit. A vždy říká: "nebojte se dívat, nebojte se ptát, berte to tak, že vy jste začátečníci a já mírně pokročilý". Prostě na mě dnes umí strašlivě zapůsobit lidi, u nichž mě fascinuje výsledek a přesto jdou ve svém konání ve smyslu "vím, že nic nevím". A co se týče hodnocení toho, kdo co na co má... beru u spousty lidí jako těžkou neznalost. Protože u tohoto člověka jsem to nikdy nepoznala, ten přítelův trenér by také nikoho nezatratil, každému prý dá šanci a moje učitelka tance dokonce celá rozzářená přiznala, že se zmýlila, i přes to, že to nebyl její žák, byla z toho nadšená. Já ke slovu talent přistupuju jako ke stroji, který mi usnadní práci, ale neudělá ji za mně. A někdy naopak. Stroj se kousne a já jsem namydlená. Nebo ho přetížím. Zatímco ten, co vše dělá pěkně ručo fučo, se s tím trápí třeba daleko déle, ale když to stihne dřív, než zemře, pak je dost možné, že nabráním zkušeností bez pomocníka a sám, dojde k cíli zrovna tak, ale nakonec dokonalejšímu, protože jde pomalu atd. atd. A je spousta těch, kterým, když se ten stroj kousne, fláknou s tím při prvním neúspěchu, či je to přestane v té nenáročnosti bavit. Jinak s tím pěveckým nadáním souhlasím. Také to někdy bývá výsledek podceňování, zrazování, ať už od druhých, tak od sebe sama.

Od: Renata Šindelářová - 6.10.2005 - 20:07

Hanka
Nakonec je v každém našem konání důležitá víra v sebe samého a trpělivá chuť to dokázat.

Od: Hanka - 7.10.2005 - 7:25

Renata
Tak to je pravda, s tím souhlasím úplně.

Od: Hana F - 7.10.2005 - 8:49

Hanka , Renata
No vida na posledních slovech Renaty se shodnem všechny. Velice moudrá slova.

Od: Hanka - 7.10.2005 - 10:09

Tak je to správné, tak to má být...
holky, holky, :-))))))))))))))))))

Od: Jindra - 14.10.2005 - 11:41

Moje malá recenze
Nová knížka Renaty Šindelářové ROZCESTÍ VE TMĚ je plna úvah o životě, ale takovém, jaký je opravdu - se starostmi i trápením, přiměřenou dávkou humoru i smutku, úvah nad smyslem žití a darem nejcennějším, čímž je zdraví. Poukazuje na rozdílnost povah mužské i ženské populace, ale nenásilně, s nadhledem, pointou a dobrodružným očekáváním překvapení, které přijde. Básně v knize čtenáře osvěží a texty SMS zpráv a milostných dopisů přinutí k pousmání i zamyšlení nad tím, že ač jsou obě pohaví rozdílná, jde v lásce v podstatě o jediný cíl, a tím je touha po bytostném procitnutí z všednosti života, touha po odvaze a dobrodružství, která činí milostný svazek pevnější a vyzrálejší. Nejedná se o žádné laciné čtení - autorce jde o čistotu a křehkost svých myšlenek tak, aby čtenáři neublížily, vytříbenost jazykového vyjádření ukazuje na její uměleckou vyspělost a lapidárnost. Tím, že je autorka básnířkou, znějí její texty neotřele, svěže, s barvitým nábojem vlastních postřehů a prožitků. Jedná se tudíž o literaturu dneška, ne však komerční a lacinou, nýbrž vyváženou a promyšlenou, takovou, ke které se čtenář i po jejím přečtení znovu vrátí...

Od: Martina Bittnerová - 15.10.2005 - 11:28

Jindra - škoda, že ta recenze není delší, mohla být publikována samostatně jako článek.-)

Několik posledních článků v rubrice Literatura