Světové jazyky kontra jazyk český

Počet živých jazyků v dnešním světě se odhaduje na 3000. Mnohé jazyky však mívají desítky různých nářečí. Některými jazyky mluví dnes již tak úzká skupinka lidí (např. jedna africká vesnice), že brzy zaniknou. V porovnání s ostatními však i český jazyk používá velmi malá část lidstva. A tak zřejmě v budoucnosti bude mít i český jazyk na mále, podobně jak tomu bylo i v minulosti. Zatímco však tehdy vytlačoval český jazyk německý, nyní zastoupila roli německého jazyka moderní angličtina. Používání anglických výrazů je méně násilné a dá se říci, že nepozbývá rysy svobodného vývoje. Přesto si člověk mnohdy pomyslí: „Není to škoda?“ Často počešťujeme anglické výrazy nejen v soukromých hovorech (oukej, rejdy, litl, dývýdýčko), ale vtahujeme anglický jazyk i do názvů firem, výrobků.
Jedná se v podstatě o přirozený vývoj a prozatím se nemusíme bát, že českému jazyku hrozí zánik. Prozatím trend dnešní společnosti směřuje pouze k realizaci přísloví „kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“. Vyvstává však otázka, kudy se vývoj jazyků odebere v budoucnosti. Směřuje lidstvo k tomu, aby hovořilo jedním jazykem? Neusnadnilo by se tím leccos? Nebyly by si jednotlivé národy blíž? Možná že ano. Možná že by „jednojazyčnost světa“ mohla přinést kladný výsledek. Na druhou stranu ovšem – právě různé jazyky a zvyky s nimi spojené (modlitby, dětské říkanky, vánoční koledy) dotvářejí v nás lidech jednotlivé osobnosti. Představa jednolitého lidstva se stává představou jednolité kultury – a to zní, alespoň mně dnes, trochu fádně.

Prozatím však platí, že v každém státě (téměř) se hovoří jinak. A tak se automaticky předpokládá, že pokud se někdo přestěhuje do jiného státu, se změnou bydliště musí změnit i svůj jazyk a nejlépe i své zvyky. Okolí bude svého nového spoluobčana nutit, aby se přizpůsobil zemi, do níž se přistěhoval – a když to neudělá, nezíská práci, bydlení a také přátele. Zůstane zde navždy cizincem a novým domov se mu nikdy skutečným domovem nestane.
Tak většinou uvažujeme. S národní hrdostí si přivlastňujeme své země a šuškáme si o Slovence žijící v Čechách, že by měla mluvit česky, když využívá všech výhod českého státu. Jsme natolik netolerantní? Nebo snad ona Slovenka natolik nepřizpůsobivá? A kdybychom se sami odstěhovali do ciziny, neučili bychom snad naše děti česky?
Existují na světě místa, která se proslavila tím, že se v nich mluví různými jazyky. Jedním takovým je např. kanadské Toronto, nazývané „nejmultikulturnějším městem světa“. Žije zde více než osmdesát etnických skupin hovořících stovkou různých jazyků. Každá skupina sem vnesla a stále přináší něco svého. V Torontu se údajně nikdo necítí jako cizinec, protože většina zdejších obyvatel pochází z ciziny.
Možná že právě Toronto je odpovědí na všechny předcházející otázky. Možná že tady nalézáme ten správný kompromis sžití jazyků a národů, zachování osobností a kultur, vzájemnou toleranci, která jediná může zachovat lidstvo - na planetě s konečnými rozměry.

Zdroj fotografie: www.google.com