Reakce k článku

Od: Líba - 22.12.2005 - 6:19

Radku, napsal jsi to hezky. Láska k matce má být nepodmínečná, přesto se domnívám, že každý matku takto nebere. Vyčítání, osočování za špatné dětství s hádkami rodičů a nakonec- neměla sis ho brát. Bolest matky je potom nezměrná. Cti otce svého i matku svou se dnes už nenosí-bohužel.

Od: Hanka - 22.12.2005 - 7:44

Líba
Poznala jsem, co by nezávislý pozorovatel, dva kontrasty. Člověka, který byl týrán matkou a ten druhý kontrast někoho, kdo žil v pohodové rodině, mamča usměvavá milá. A jak to mohlo dopadnout? V prvním případě, ´jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá´, v druhém totéž. Z jiných zdrojů víme, že si ta pohodová stěžovala, že jí syn nic neřekne pořádně, jak žije a tak, ale pokaždé je vysmátá, když ho vidí, žádný konflikt, nic. Co je ale schopen pro rodinu udělat, to je schopen málokdo. On totiž každý by chtěl být ctěný, jen proto, že chtěl dítě. Je krásné, jak autor přistupuje ke své mamince, ale kdyby to četl ten "první případ" člověka, pomyslel by si své. A druhý? Kdo ví. Někdo své city neumí dát tolik najevo a jistě je příjemné nechat člověka takového, jaký je a těšit se z jeho úspěchů, v "druhém případě" jsou a značné. Je to vlastně taky vizitka rodičů, jaký prostor mělo dítě k tomu, aby vyzrálo a šlo si za svým cílem. Takže bych nechala "sáhnout na srdce a svědomí" nejen děti. Ale i ty rodiče. Všichni jsme lidi se svým přáním. Někdo touží po dítěti, jiný poznat celou zeměkouli. A je krásné ta přání respektovat, pak věřím, že se musí zákonitě ozývat "z lesa" jen ty příjemné hlasy.

Od: Radek Dolanský - 2.1.2006 - 12:08

ad Líba a Hanka
Ano. Původně jsem do úvodníku chtěl zařadit větu, že nyní nechci psát o špatných matkách nebo nematkách. Takže je to moje chyba, že jsme sklouzli v komentáři právě k tomuto typu matky. Omlouvám se.

Několik posledních článků v rubrice Společnost