Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněUmění prostého života? Návod k použitíPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!
„Jsi vážně vůl, negře, nedaří se mi zjistit, co máš opravdu rád, ale vím jedno, jsi vůl. Myslím, že nemáš rád nic, že nemáš nikdy hlad. Já budu mít pořád hlad, i když už nebudu mít místo, kam bych svý prachy dal, pořád budu mít hlad. Kdo přestane mít hlad, je už mrtvý. Já umírám hladem a ty, ty jsi už mrtvý...“
Studentská scéna DISK zahájila jubilejní 60. sezonu premiérou hry francouzského dramatika Bernarda - Marie Koltese nazvanou Západní přístav.
Po Calderonově hře „Život je sen!“ jde o druhou absolventskou inscenaci IV. ročníku KČD. Českou premiéru tohoto díla, napsaného roku 1983, nastudovali studenti pod vedením pedagogů J. Adamové, K. Kříže a L. Mrkvičky.
V hlavních rolích se představují Magdaléna Bianka Podolková (Cecílie), Jan Holík (Rudolfe), Jiří Panzner ( Charles), Diana Šoltýsová ( Claire), Vojtěch Štulc (Fak), Barbora Janatková ( Monika) a další.
„ Koltesovy hry jsou pro mě důležité,“ říká režisérka inscenace Katharina Schmitt. „ Chtěla jsem dělat text z 20. století. V užším výběru jsem měla ještě Brechtovu hru V houštinách měst. Obě hry jsou krásné nepsychologické texty, osvětlující život moderního člověka ve velkém městě – zajímaly mě jak tématicky, tak formálně. Západní přístav pak připadal jako vhodnější volba pro naše studentské divadlo. Myslím, že Koltes byl jedním z největších dramatiků druhé poloviny 20. století, přestože je tak málo uváděn.“
V současné době se na jevištích často objevují rétorické hry s důrazem na mluvené slovo. Diváci je přijímají s různými názory. I Západní přístav spadá do této kategorie. Autor ho napsal jako odezvu na svůj krátký pobyt v opuštěném hangáru – „ útulku pro bezdomovce a teplouše, místu pro kšeftování a vyřizování účtů, kam z nesrozumitelných důvodů nikdy nechodí policajt“. Toto místo ho fascinovalo a inspirovalo - prázdný hangár jako symbol nenaplněné touhy.
Příběh je jednoduchý. Mladý, do té doby úspěšný muž, se chystá ukončit svůj život skokem do vody. Setkává se s podivnou rodinou žijící v přístavu a na živobytí si vydělávající všelijak. Stává se součástí jejich nenaplněných tužeb, paradoxně právě těch, které jemu jsou na obtíž. Celé představení je založeno na interpretaci textu, všímá si i jeho stavby a hudebnosti. S textem si herci hrají, v okamžicích exaltovaných situací není nepodoben jazykolamu. Jedinou výjimkou se stal negr, jehož role byla němá, jinak ostatní museli vynaložit maximální úsilí k zvládnutí a prožití obtížného textu.
Nabízí se tu otázka, zda tento typ divadla je vhodný pro ještě nevyzrálé herce, bez životních zkušeností, kteří se nemohou opřít o prožitky sděleného. Ale i s touto námitkou lze hodnotit výkon jako přesvědčivě solidní.
Světová premiéra Západního přístavu se odehrála v roce 1986 v Théatre des Amandiers pod režijním vedením P. Chéreau. V DISKU je uváděn v české premiéře.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.