V malých městech jako Neratovice se to ale bohužel mistry zrovna nehemží. Vznikla tu kadeřnictví z kočárkáren a jiných podobných miniprostor, kde obvykle působí pracovnice a zároveň majitelka v jedné osobě. Samozřejmě i v takovém místě můžete narazit na velmi šikovnou kadeřnici, která navíc za slušný peníz dokáže divy. Bohužel mám ale dojem, že v momentě, kdy zjistí, že se dá ledacos ošidit a čím víc lidí za den zvládne, tím víc jí přicinká do kapsy peněz, začne být jaksi méně precizní. Přesně tuto zkušenost mám s kadeřnickým salónem Martina v Kojetické ulici.

Kadeřnice, mladá dívka, je velmi šikovná, na zdech jí visí různé certifikáty firmy Wella, kam chodí často na nějaké kursy, takže neustále pracuje na svém zdokonalování, učí se nové střihy a jednoduše se vzdělává ve svém oboru dál. Bohužel v praxi toho využívá poskrovnu. Ona totiž nikdy nemá na nikoho čas. Chodila jsem tam přes rok. Ze začátku stříhala perfektně, i když mi připadala už tenkrát rychlá jak blesk. Zatímco tehdy mi věnovala celých čtyřicet minut, v poslední době to zvládala za čtvrthodinku a podle toho výsledek vypadal. Její kadeřnictví rozhodně nepatří k odpočinkovým místům. Je to malá dobře zavedená továrnička a zákaznice tam jdou po sobě jak na běžícím pásu. Jakmile se u někoho zadrhne, když je nedej bože nespokojený, už čeká u plastových židliček fronta dalších. A tím se z šikovné kadeřnice stal megaloman, kterému nejde ani tak o spokojenost z výsledku, tedy o kvalitu, ale o kvantitu. Pokud se nemýlím, podle zákona má člověk mít možnost reklamovat a dožadovat se okamžité nápravy. Stalo se mi loni na jaře, kdy jsem nebyla vůbec spokojena s výtvorem na své hlavě. Chtěla jsem jej upravit, ale slečna se na mě zoufale podívala a nabídla mi alternativu až druhý den v sedm ráno, protože u křesla už nervózně podupávala další zákaznice. Jednoduše jsem si vyčerpala vlastní limit. Naštěstí pro mě, jsem druhý den ráno přijít mohla, kdybych nemohla, mám asi smůlu. Podotýkám, že od té doby nosím krátké vlasy, neboť slečna ani v těch sedm ráno neměla dost času na to, aby se mnou probrala mé představy a přání.

Letos v lednu jsem si řekla, že do továrny značky „Martina“ nevkročím, ale opět jsem tu chybu udělala. Kadeřnice mé představě nevyhověla. A naopak mě opětovně "odflákla". Proto jsem se s jejími službami vnitřně rozloučila. Kdyby si ale dala s každým tu práci a věnovala se mu víc, určitě by bylo více spokojených zákazníků navíc za velmi slušné ceny.

Ale člověk si může vybrat, komu svěří své vlasy. Nakonec v Neratovicích máme kadeřnických zařízení mnoho. Jenomže kam jít? Když se rozhlédnu po hlavách v Nerabuse, nejsem zrovna omráčená účesy se zuby, zkaženými trvalými a špatně probarveným melírem. Velmi výmluvné je, když se můj muž nechal ostříhat u jiné mladé kadeřnice a ta prohlásila, že by v životě v Neratovicích do žádného kadeřnictví nešla, protože tam toho moc neumí.

Kadeřnictví patří do oboru služeb. Služby mají sloužit právě člověku. Záleží na každém jednotlivci, za co, komu a kde bude ochoten zaplatit. A proto nechci být nepřející, ale myslím si, že právě ti, kdož se rozhodli vydělávat za každou cenu na úkor kvality poskytované služby, by měly na tuto svou "strategii" jednou pořádně doplatit.