Autoři na v podstatě stejný problém pohlédli z jiného zorného úhlu. V první části se seznamujeme s historiky, kteří se jako první začali zabývat historickou tématikou šlechty a pootevřeli tak těžké okované dveře budoucímu bádání. Šlechta, jako nedílná součást novověké společnosti, se od ostatních odlišovala svou výlučností, a tu svými činy rozhojňovala (tradice urozenosti, bohatství, podíl na moci politické, vojenské i církevní, nadnárodní postavení, tvorba zákonů ve svůj prospěch, vztahy loajality i odporu k panovníkovi).

V druhé části autoři mapují vlastní život šlechty. Navštívíme šlechtické sídlo i jeho bezprostřední okolí, pokusíme se proniknout do pojmu domov. Zorientujeme se na šlechtickém dvoře, jenž se jevil jako zmenšenina tehdejší společnosti se všemi možnými vztahy. Nahlédneme do hospodářského zázemí, kde se „tvořil“ majetek (nebo naopak se díky všehoschopným správcům rozplýval). Že život na šlechtickém dvoře nebyl jen idyla, dokazují záznamy o rvačkách, dokonce i vraždách, ale i o navazování nerovných vztahů se všemi důsledky.
Vstoupíme do všedního i svátečního dne šlechty, nakoukneme nejen do kuchyně, jídelny, ložnic, nýbrž i pracoven, knihoven. Na některých panstvích již zaslechneme tóny hudby, jinde uvidíme zárodky sbírek a obrazových galerií. Mnohá sídla zněla štěkotem psů a ržáním koní.

Dále budeme svědky pouti aristokrata od kolébky do rakve. Tuto cestu tvořily milníky, jenž byly typické pro veškerou šlechtu tehdejší doby. Jenom někteří formovali pod vlivem okolností (války, nucená emigrace...) jiné eventuality. Životní rituály jako jistotu existence se však snažili zachovávat všichni.
Se šlechticem se rozloučíme na jeho, různě dlouhé, poslední cestě, jež svou impozantností nezapřela jeho předchozí úspěšný život.
Po uložení do rodinné hrobky se uzavírá kniha života pána. Nezůstane však zavřená navždy. Právě díky nezměrnému úsilí historiků můžeme některé její stránky číst, jiné ještě čekají na znovuzrození.

Autoři vycházeli ze studia pramenů uložených v různých fondech a sbírkách domácích i zahraničních archívů. Dominantním pramenem se stávají bezesporu písemnosti z rodinných, případně velkostatkových archívů šlechty (Rožmberkové, Černínové, páni z Hradce, Slavatové, Vratislavové z Mitrovic, Eggenbergové, Lobkovicové, Valdštejnové, Žerotínové, Kounicové...). Dále čerpali z dobových tisků a naší a zahraniční literatury.

Knihu doplňuje jmenný i místní rejstřík, sloužící k rychlé orientaci v textu. Reprodukce obrazů, šlechtických portrétů i veduty měst umocňují zážitek ze čtené knihy. Odpověděla na spoustu otázek, ale opět mnoho jich položila. Pomohla rozjasnit některé dosud zašlé okamžiky, více přiblížit to lidské, co z neosobních postav v učebnicích dělá člověka z masa a kostí, jehož můžeme milovat, respektovat i nenávidět.


Autorký kolektiv: V. Bůžek, J. Hrdlička, P. Král, Z. Vybíral

Knihu vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2002.